Metlářské řemeslo je v rodině Jiřího Ondřeje (ročník 1959) doloženo nejméně ve čtyřech předchozích generacích v mužské i ženské linii. Domácí výroba březových metel byla v okolí Zubří velmi rozšířena.

„Sám si ještě z dětství pamatuji, že metly u nás vyráběli v každém čtvrtém či pátém stavení. Doma jsem tátovi už odmala pomáhal třídit proutí, kroutil jsem provázky z lipového lýka, později už jsem dělal i další náročnější práce, až jsem zvládl celý postup výroby. Ta mě však neživí, mám své zaměstnání a metly dělám jako svého koníčka, a to nejen doma.

Rád jejich výrobu předvádím během roku na různých akcích a jarmarcích nejen zde na Valašsku, ale i na dalších místech republiky. Ročně vyrobím a prodám jen něco kolem dvou set metel. A jsem rád, že se řemeslo ode mne naučil můj syn a také se mu věnuje při zaměstnání jako hobby,“ říká držitel čestného titulu Nositel tradice lidových řemesel, udělovaného Ministerstvem kultury ČR.

Symbióza s hajným

Podobně jako u dalších řemesel, která používají proutí a další přírodní materiály, zabere zpracování a příprava suroviny mnohem více času, než samotná výroba. Březové proutí na metly se „sklízí“, tedy řeže na jaře nebo i na podzim, kdy březové větve nemají listí a jsou přitom pevné a pružné.

„Proutí si nařežu na celou sezonu dopředu — se zdejším hajným máme vzájemně výhodnou spolupráci. Bříza je plevelná dřevina, březové nálety, které hajný potřebuje odstranit, po domluvě vykácím, z pokácených stromů nařežu potřebné proutí a předběžně je vytřídím. Dříve se proutí seřezávalo z nepokácených stromů, na kterých v příští sezoně větve znovu dorostly. Seřezané proutí nejprve ‚štikám‘ — tedy odřezávám kratší větve (duše) a delší větve (pruty) a třídím je.

Poté na prutech asi do dvou třetin délky odřežu boční větve a ztenčím dolní část. Takto upravené a vytříděné proutí nechám nejméně půl roku schnout v průvanu. Materiál musí být dokonale suchý — metla z nedosušeného proutí by po čase seschla a rozpadla se,“ prozrazuje zuberský metlář.

Typická zuberská metla se skládá ze dvou svazků proutí — hlaviček, které jsou svázány a nahoře vyztuženy takzvaným hiklem (rukojetí) ze smrkového dřeva. Každou hlavičku tvoří:

  • hrst — kratší tenké březové větve (duše),
  • čtyři až pět delších silnějších březových větví (prutů), které tvoří jakousi vnější kostru, obklopující hlavičku.

Silnější konce delších větví (prutů) pak spolu s hyklem slouží jako rukojeť metly.

Výroba metly

Metlář postupuje tak, že připravený svazek duší a 4—5 prutů omotá smyčkou lana, které je nahoře uvázáno v oku upevněném ve stropu dílny a dole připevněno ke konci nášlapného prkna. Vahou vlastního těla pak stahuje svazek proutí ve smyčce.

Takto staženou budoucí hlavičku pak ve smyčce asi čtyřikrát až pětkrát pevně obtočí lýkem (provázkem), který na konci podloží pod pruty a tím jej tak zajistí proti uvolnění.

Stažené hlavičky dále na jedné straně nad ovazem seřízne a seříznutými stranami přiloží k hiklu a ve smyčce stahne k sobě a ováže. Dále je stahne ještě jednou o trochu výš a dalšími dvěma ovazy upevní konce delších větví k hiklu.

Výhodou je, že metlař si vystačí s jednoduchými pomůckami a nástroji: Kromě zmíněného prkna a lana na stahování potřebuje jen nože na řezání větví a úpravu metel, pilku na řezání hiklů, případně poříz na seříznutí hiklů do kruhového profilu; tím to jde snáz než nožem.

Na práci i na ozdobu

Březové proutí v metle se dříve vázalo provázky z lipového lýka. Tento materiál si metlaři rovněž připravovali sami. Z rovných mladých lipových větví stáhli kůru a její pružnou a houževnatou spodní část — lýko — oddělili dřevěným nástrojem (lýko při styku s železem černá). Proužky lýka pak zkroutili do provázku.

„Dneska si už lýko připravuji jen v malém množství. Převážně však metly vážu syntetickým provázkem. Tradiční metly mají stále své uplatnění i v konkurenci průmyslově vyráběných rýžových košťat. Dobře metou hrubší i drobnější smetí, snadno se s nimi pracuje a jsou i trvanlivější. Pokud s po-ctivě vyrobenou březovou metlou dvakrát týdně zametáte menší dvorek u domu, vydrží vám nejméně rok.

Ale v poslední době se lidé o metly zajímají i z jiných důvodů, třeba kolem dubnového svátku čarodějnic o ně jeví zájem mnohé dámy. A stále častěji si je lidé pořizují jako dekoraci do chalupy. Ostatně již zuberečtí metláři kdysi vyznávali zásadu, že metla má být ozdobou stavení a muži i ženy s tímto nářadím dokonce tančili metlové tance,“ říká Jiří Ondřej.

Foto autor, archiv Jiřího Ondřeje