Rakouská nadace Světlo ve tmě, která pomáhá zrakově postiženým dětem, sídlila v Linci, a když ji před třiceti lety chtěli pracovníci tamějšího studia ORF o Vánocích zviditelnit, vymysleli, že každý, kdo nadaci přispěje, může si vzít plamínek pocházející přímo z Betléma, tedy z Ježíšova rodiště. Bude to poděkování dárcům a zároveň symbol naděje pro nevidomé, protože i Ježíš je v Písmu svatém mnohdy nazýván Světlem a Spasitelem. A promyšlené to měli do detailů.

Betléma se tenkrát dotýkal palestinsko–izraelský konflikt, museli tedy vyřídit složitou administrativu, zainteresovali leteckou společnost i cestovní kancelář tak, aby to nadaci nic nestálo a aby se pro věčný plamínek mohlo vydat jedno z postižených dětí spolu s malým doprovodným štábem, sehnali speciální přepravní kontejner; zkrátka: na Štědrý den roku 1986 získali pravé betlémské světlo první zájemci. A to před televizními kamerami v přímém přenosu. Byly dokonce připraveny kahany, které si i s rozmnoženými plamínky brali strojvůdci vlaků, aby je po kolejích rozvezli do dalších míst Rakouska. A původně lokální nápad se rozrostl téměř do celého světa.

Skautští světlonoši

Velmi šťastné bylo i zapojení skautů, kteří se o distribuci starají dodnes. Do Československa doručili rakouští exiloví skauti plamínek před Vánoci hned v roce 1989, protože pomáhat státům z bývalého sovětského bloku bylo tehdy velmi žádané, další rok se o věčný plamínek postarali skauti brněnští a dnes si už bez typických skautských košil a šátků Betlémské světlo ani neumíme představit.

Oni jsou především těmi, kdož plamínky rozvezou a roznesou do mnoha katolických a evangelických kostelů, lidem do domovů důchodců, do nemocnic, mateřských školek a na další místa. Pro skauty je to dobrodružství, ale také setkávání se s novými lidmi.

Kam si pro plamínek dojít?

V současné době putuje plamínek z Betléma do rakouského Lince a odtud do pětadvaceti zemí světa, ale také do sídel institucí, třeba do Evropské unie v Bruselu nebo Organizace spojených národů v New Yorku. Tato akce u nás není spojena s žádnou charitou, je to opravdu jen duchovní záležitost, a navíc si plamínek z Betléma může domů přinést každý, je jen potřeba si najít nejbližší chrám, kam jej skauti přinesli, nebo vyhledat vlaky, kterými plamínky putují, a počkat na nádraží se svíčkou nebo lucerničkou. Věčné plamínky bývají také až do Štědrého dne umístěny v některých nádražních halách. A o tom, že jde o tradici moderní, svědčí, že má u nás vlastní internetovou stránku (www. betlemskesvetlo.cz), kde lze najít i jízdní řády zmiňovaných vlaků a všechno, co s Betlémským světlem souvisí.

Legenda o prvním betlémském světle ve Florencii

Legenda praví, že jedné z křížových výprav do Jeruzaléma, které měly osvobodit Svatou zemi od muslimů, se účastnil i jistý mladík z Florencie. Věděl, že se z té oblasti domů málokdo vrátil, proto přísahal, že pokud se to podaří jemu, přinese do města plamínek zažehnutý v Ježíšově betlémském rodišti. A skutečně, po letech udivení Florenťané sledovali skupinku zubožených postav, z nichž jedna v ruce hrdě třímala zapálenou svíci. A stalo se tak těsně před vánočními svátky. Bylo–li to opravdu první Betlémské světlo na území Evropy, pak se to mohlo stát v jedenáctém nebo dvanáctém století, leč žádná tradice, která by se k němu vázala, nevznikla.

Foto: Miroslav Martinovský