Vztah k zahrádkaření a chalupaření se Petře Černocké hodí i kvůli čtyřleté vnučce Olivii Coco. (K volbě druhého křestního jména rodiče inspiroval parfém slavné módní návrhářky Coco Chanel.)

„Když si Coco zamane, že chce spát u babičky, a babička má volno, tak je u mě jeden nebo dva dny,“ říká babička Petra Černocká. „V létě je to fajn, postavila jsem jí na zahradě domeček se vším všudy. Tedy s kuchyňkou, postýlkou, stolečkem a tak. Jediný problém je, že sousedi mají dva vnuky podobného věku, které ale hospodaření v domečku moc nebaví, a tak to zbývá na mě.

Když mám vnučku, vím, že už nic dalšího neudělám. Snad až vpodvečer, když si sedne k televizním pohádkám. To už ji babička ani moc nezajímá. Pak jí uvařím nějakou osvědčenou večeři, třeba kuře na smetaně nebo krevety s rýží. Ty miluje. A nejhezčí je usínání, kdy si babička vymýšlí pohádky. Chce to hodně fantazie. Coco si třeba poručí Popelku kombinovanou se Třemi prasátky. Tak to je docela náročné na invenci. Já si ale vždycky uměla vymýšlet.

Prarodiče obvykle mají víc času a ledacos i naučí.

Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři 8/2015

Jsem hodně didaktická babička. Snažím se, aby vnučka měla velkou slovní zásobu. Dědeček se taky snaží. Naučil ji třeba, že bílá čára na nebi, co se tvoří za letadlem, je termopára. Možná se jí tato informace někdy sejde, kdo ví. Ode mě třeba ví, že někdo nemusí jen koukat, ale čučí, zírá nebo vejrá. Mám sice papíry na učitelku zpěvu, ale čeština mě moc baví. Vnučka už taky ví, jak se která kytka jmenuje, což mě kdysi naučila maminka.

Jezdila jste na venkov už v dětství?

Na chalupu mě rodiče přivezli ještě v zavinovačce. Prožívala jsem tam později krásné prázdniny s ostatními místními i chalupářskými dětmi. Vidíte, teď se mi zdá, že děcek pobíhajících po vsi značně ubylo. Tehdy jsme byli velká parta. S holkama jsme si v lese v kapradí hrály na víly, stačilo jen poprosit doma o nějakou starou záclonu. Určitě bych ji našla i teď, ale zas mizí kapradí. V létě jsme všechny děti měly skoro pořád modrou pusu od borůvek a maminka dělala každý den koláč s drobenkou. Tak to už taky nejde, borůvčí je, jenže borůvky nikde. Kupuju je od prodavačů u silnice cestou. Borůvkový koláč prostě v létě musí být.

Jste prý skvělá kuchařka.

Neřekla bych skvělá, spíš vynalézavá.

Můj muž tvrdí, že moje zeleninová jídla nejsou vůbec nudná, protože je umím dobře ochutit. Má možná pravdu, proto-že když cestujeme, určitě se v cizí zemi naučím nějaký zajímavý recept a přivezu si jejich specifické koření.

Slyšíte na bio?

Jako správná Češka jsem přirozeně skeptická, tedy i biopotraviny podezřívám, že nejsou až tak bio. Nehledě na to, že jsou fakt docela drahé. Baví mě vařit zdravě a lacině. Naučila jsem se zacházet s kroupami, fazolemi, kuskusem, čočkou, pohankou, prostě se zdravými potravinami.

Jak relaxujete?

Občas maluju, ale kamarádka Iva Hüttnerová mě už několikrát peskovala, že se tomu člověk musí věnovat stále, jaksi průběžně, jinak se zlepšovat nebudu. Takže zde už asi lepší výsledky čekat nelze.

Mě ale baví všechno, co chce určitou zručnost, prostě kytuju, smirkuju, natírám, nahazuju maltu a tak. Na chalupě se vždycky něco najde. Teď mě čeká patinování starožitné truhly s bílým kolem od hrnce, který si na ni odstavil můj manžel z kamen. Nechci žalovat, ale on si zdaleka nepotrpí na nějaké estetické detaily jako já.

Baví vás zahrada?

Je to už pár let, kdy mě začalo zajímat zahradničení, ovšem jako amatér jsem postupovala po malých krůčcích. Naštěstí na chalupě mám i zkušenější sousedky, které mi vždycky poradí. Jen s rajčaty to nějak nevychází, objeví se černé fleky a mám po náladě. Vděčné jsou samozřejmě cukety, vařím z nich celé léto.

Pokud vím, roste v lesích kolem hodně hub… Houby miluju, ale větší houbař je můj muž. On houby ani nehledá, on si pro ně jde jaksi cíleně. Rozhlédne se po terénu, a pak zamíří do houští, kde je očekává. A jsou tam.

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři 8/2015

Předplaťte si Receptář