Petra Fridricha z Říčan u Prahy kdysi okouzlilo několik vyhozených elektronek, které našel na smetišti. Devítiletý zvídavý chlapec brzy zjistil, k čemu ty zvláštní skleněné válečky se spletitými drátky uvnitř sloužily, a začal shromažďovat stará rádia, která mu při dalších výpravách na vytipované půdy, sklepy a podobná místa přišla do ruky.

Telefony, telegrafní přístroje i školní pomůcky

V jeho zálibě jej podporovalo i nejbližší okolí, a tak sbírka brzy čítala na dvě stě kousků. Později se přísun nových zajímavých přírůstků poněkud zadrhnul, leč Petr Fridrich vytrval a dnes ve svém rodinném domku uchovává kolem tisíce přístrojů. Přitom to nejsou jen rádia, ale i staré telefony, telegrafní přístroje, případně elektrické školní pomůcky k názorné výuce.

„Většina těch přijímačů už nehraje, protože zub času v nich smrtelně hryznul do některé součástky, kterou už dnes nikdo nesežene. A zprovoznit přístroj za cenu opravy nepůvodní součástkou nechci.“

Nemusí hrát, důležité je, že dokládají historii

„Držím se staré muzejnické zásady zachovat původní podobu exponátu, přestože je aparát nefunkční. S výjimkou těch úplně poničených také nijak neupravuji povrch přijímačů, pouze je očistím od prachu a nečistot. Jde mi především o to, zachytit vývoj oboru od jeho začátků, včetně cimrmanovských slepých uliček, tedy přijímačů, jejichž technické řešení se později šířeji neuplatnilo,“ říká sympatický muž, který po maturitě na střední průmyslové škole slaboproudé techniky pracoval jako technik, později jako starožitník a dnes se živí restaurováním technických starožitností. Patří tedy k těm lidem, kterým se podařilo úspěšně spojit povolání s koníčkem.

Nejstarší kousek ve sbírce?

„No jo, na to se ptají všichni — je to první sériově vyráběná elektronka, vyráběná firmou vynálezce triody v letech 1906 až 1908, její technický název přesně zní Forestův audion. A jak to vypadá s finanční stránkou? V době internetových aukcí lze sehnat opravdu staré a vzácné věci za prakticky jakékoliv peníze. Opravdové sběratelství se však snaží zachránit takové věci, které podle názoru konkrétního sběratele za záchranu stojí. Jsou-li momentálně drahé či nikoliv, není přece důležité.“

Petr Fridrich nemluví do větru. V roce 1990 spoluzakládal Historický radioklub československý, který sdružuje stovky fandů všeho, co voní starou radiotechnikou a který se rozhodně nedá nazvat výdělečným podnikem.

Naopak členové klubu ze svých příspěvků koupili v roce 2003 v Třešti opuštěnou budovu bývalé sýpky, kterou postupně opravili a dále vybavují. V srpnu 2012 otevřeli veřejně přístupnou expozici a depozitář. V budově uchovávající nejen radiopřijímače, ale i starou vysílací techniku, televizní přijímače či poválečnou měřicí techniku.

Foto Jan Malý