Evropský šampionát, který se v září 2008 konal poprvé v Česku, a to v Mnichovicích poblíž Prahy, přilákal týmy z jedenácti zemí a také sympatické množství diváků. (Přečtěte si o moderním psím sportu a o tom, čím je přitažlivý pro lidi i zvířata.)

Německý pár opět vítězil

Mistrem Evropy ve freestylu, nejprestižnější disciplíně dogfrisbee, se stejně jako v letech 2004 a 2005 stal Němec Marcus Wolf se psem Cato, druhá skončila loňská a předloňská vítězka, Marcusova žena Sabine Bruns se psem Y. Před rokem a dvěma lety byl Marcus pro změnu druhý nejlepší v Evropě.

Oba jsou profesionální kynologové, věnují se výcviku psů, vedou semináře, kurzy a tréninky, Marcus cvičí zvířata pro film, má svou psí show. Sabine si už v děství vysnila, že bude pracovat se psy, a před třinácti lety založila psí školu. Její recept na úspěch: Rozumět psovi, správně se o něj starat, vhodně ho zaměstnávat a na tom vystavět úspěšnou výchovu psa.

K dogfrisbee se pár dostal náhodou před šesti lety. Házeli si spolu diskem a napadlo je, že by to mohli vyzkoušet i se svými psy. “Plastový talíř se nám ovšem zdál pro psí zuby příliš tvrdý,” vypráví Sabine. “Tak jsme se zkusili po internetu podívat po měkčím a přitom jsme zjistili, že dogfrisbee se jako skutečný sport v Americe provozuje už téměř třicet let. S nadšením jsme si objednali první disky pro psy a pustili jsme se do toho.”

Dnes Sabine a Marcus radí všem, kdo chtějí frisbee se psy zkusit. Na semináře jezdí i do Česka díky DiscDog klubu ČR, který sdružuje tuzemské příznivce psího frisbee. Sabine vidí atraktivnost sportu v tom, že si při něm člověk se psem hraje, oba se také učí, mají pohyb a posilují svůj vzájemný vztah.

Z gauče na frisbee, to nejde

Sport je to snadný, ale současně dostatečně náročný na to, aby zaměstnal psa duševně a fyzicky. Potřeba jsou jen speciální psí disky, louka bez jam a trochu základních informací.

Pes musí být zdravý, dobře stavěný

  • Dříve než začne pes skákat, musí dospět.
  • Nutné je, aby byl zdravý. Jakékoliv onemocnění pohybového aparátu vylučuje, aby se dogfrisbee věnoval.
  • Pro tento sport se hodí zejména středně velcí psi. Ale také malí psi, především teriéři, jsou v něm dobří. Rádi si hrají a jejich tělo je skoro ideálně stavěné k tomu, aby s vervou běhali a skákali.
  • Malí psi s velmi dlouhým hřbetem by se neměli pouštět do freestylu. Skoky, sprinty a někdy také otočky by jejich páteř zatěžovaly nad míru únosnou pro jejich zdraví. Mohou ovšem chytat disky hozené rovně a nízko tak, aby nemuseli vyskakovat.
  • Ani velmi velcí psi by neměli skákat vysoko, protože zatížení kloubů při doskoku je opravdu velké.
  • Psi s nadváhou musí nejprve zhubnout a také získat patřičné osvalení.
  • Celý týden lenošit na gauči a v sobotu vyrazit do parku na frisbee, to nejde dohromady. Ani lidem nesvědčí, když si na sebe zcela netrénováni naloží sportovní zátěž.

Neumím házet, tvrdí mistryně

Majitelé musí dobře zvládnout hody speciálním psím diskem. Teprve když talíře spolehlivě létají daným směrem a nad zemí, může si hrát pes.
“Přirozeně existují vrhači více, ale i méně talentovaní. Patřím k těm zcela bez talentu a doháním to pilným tréninkem hodů,” prozrazuje na sebe Sabine. “Proto vím, že se to skutečně každý může naučit.”

Co je také důležité

Než pes začne skákat, musí být dostatečně zahřátý. Chce to aspoň 20 minut pohybu, během kterých psovi nic neházíme ani nekutálíme. Se skoky a sprinty za odhozeným diskem bychom měli začít až poté. Pro jednoduchou hru postačí předchozí asi dvacetiminutová procházka.

Trávník, na kterém si budeme hrát, bychom si nejdřív měli prohlédnout, zda v něm nejsou díry. Ty jsou pro běžícího psa velmi nebezpečné! Kdyby tlapkou uvízl v nějaké škvíře, hrozí mu poranění.

Důležité jsou speciální psí disky, které jsou měkčí než normální a jejichž okraj je širší, aby neporanily psí zuby a dáseň.

Nejdůležitější je strávit se svým psem hodně času, cvičit ho, vychovávat a hrát si s ním. Přitom by pes měl být především kamarád a sportovní ambice by měly zůstat až na druhém místě. Majitelé by měli dávat pozor na to, aby nepřetěžovali psy, často až příliš nadšené do hry.

A když se psovi nechce?

“Jen velmi málo psů chytá disk spontánně ze vzduchu, když jim ho člověk hodí poprvé,” říká Sabine Bruns. “Většinou čekají, až talíř dopadne na zem. Proto doporučujeme začít s frisbee na zemi. Některý pes si začne hrát rychle, jiný loví ležící disky váhavě. Následuje přetahovaná, kterou by pes měl vyhrát, aby ho úspěch dál motivoval. Jakmile pes rád disk drží, můžeme mu ho kutálet po zemi, aby ho chytal v pohybu. Těmito drobnými triky se zpravidla zájem psa o disk dá probudit. K prvnímu disku chycenému ze vzduchu už pak není daleko.

S použitím webu hallohund.de připravil J. Tomášek