Od vlny k suknu

Sestříhané, vyprané ovčí rouno přadleny nejdříve rovnaly — česaly mezi dvěma kramplemi, deskami s protilehle postavenými drátěnými háčky.

Kramplem (též krampolem, kramplovačkou apod.) pročesávaly chomáče vláken postupně, aby přirozeně zvlněné rouno co nejlépe narovnaly. Kramplované předivo ukládaly na přeslici.

Z přadének pak spřádaly přízi, a to na vřetenu nebo rychleji kolovratem. Vlákna vytahovaly z přeslice a napojovaly stáčením mezi prsty do jedné dlouhé nitě. Při spřádání suchého lnu si ženy pomáhaly i zuby a nit musely vlhčit slinami. Bývalo proto zvykem pojídat při práci sušené ovoce nebo kysané zelí. Vlna je vláčnější díky obsahu lanolinu.

Některé speciální příze, například na sešívání kůže se také zhotovovaly rolováním vláken mezi dlaněmi nebo dlaní o stehno.

Z nití ženy tkaly na krosnách a domácích stavech sukno nebo v ruce pletly ponožky či svetry. Poměrně hrubé a kousavé sukno se máčelo, aby zjemnilo a šily se z něj gatě (kalhoty), kabanice (haleny), deky a také soukenné kapce (různě vysoké boty) do chalupy, případně s koženou podrážkou ven.

Božena Beharková, rodačka z Pribyliny, tohle všechno sama zažila a naučila to své mladší kolegyně, zaměstnankyně Muzea liptovskej dediny Boženu Ondrejkovou a Janu Juríkovou. Společně oživují ve skanzenu někdejší práci obyvatel liptovských vsí.

Muzeum zatopených vesnic

Skanzen v Pribylině byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1991. Stavby sem přemístěné pocházejí ze zátopové oblasti Liptovské Mary a dalších obcí horního a dolního Liptova.

  • Přehradní nádrž nazvaná podle jedné ze zatopených obcí byla postavena mezi lety 1965 a 1975 jako ochrana měst v povodí Váhu před povodněmi.
  • Pod hladinou zůstalo sedm liptovských vesnic a další byly zaplaveny částečně. Na březích jezera vyrostla známá rekreační centra.

V Muzeu liptovské dědiny v Pribylině stojí nejen dřevěné chalupy, ale také středověké kamenné objekty, raně gotický kostel Panny Marie z Liptovské Mary a goticko-renezanční zámeček. K vidění jsou tu obydlí bezzemka, rolníka, krejčího, řemenáře, kováře, koláře, ale též dům rychtáře, zemanský dům či škola z Valaskej Dubovej.

Řemesla, Včelařská neděle, Mašinparáda...

Pravidelně tu pořádají tematicky zaměřené programy. S ukázkami několika různých lidových řemesel tu vystupuje mj. Palo Mudroň. Věnuje se také dřevořezbě — například dekoruje tzv. piest, prkénko s rukojetí, které původně sloužilo na praní.

„Prádlo se prkénkem tlouklo, ale ozdobené řezbou se mohlo stát dárkem pro milou,“ říká tvůrce, jenž tradičními řemeslnými postupy zdobí kožené předměty, pracuje s mosazí, vyrábí historické kuše nebo fujary.

K vyhledávaným pořadům skanzenu patří květnové Ovenálie, červnová Dětská neděle, červencová Neděle rodáků, srpnová Včelařské neděle, zářijový Den sv. Huberta, říjnové Poděkování za úrodu a prosincové Vánoce na Liptově.

Lokomotivy skryté v lese

Zajímavou součást muzea objevíte po čtvrthodinové procházce lesem směrem k hřebenům Západních Tater, pod jejichž jižními svahy skanzen leží. Nevelké, ale funkční kolejiště a depo s parními a motorovými lokomotivami, nákladními i osobními vagony tvoří expozici strojů a zařízení Povážské lesní železnice.

Byla budována od roku 1913 do roku 1940 především kvůli svozu dřeva a zrušena v roce 1972. Díky nadšencům tu od roku 2001 daří znovuzprovozňovat a předvádět veřejnosti technické a historické unikáty, třeba při Mašinparádě, která se koná na jaře a v létě.

Další tipy pro dovolenou na Liptově

Thermal park Bešeňová, areál s krytými a venkovními bazény, lázeňskými službami, wellness centrem, vodními atrakcemi pro velké i malé. Zdejší geotermální voda vyvěrá z hloubky 1987 metrů, kde má teplotou 60,5 ° C. Teplota vody v jednotlivých bazénech je udržována na 26 až 39 °C.

Voda obsahuje vápník, hořčík, sodík, draslík, železo, mangan, draslík, mimořádné množství síranů, volný kysličník uhličitý, rovněž lithium aj. Příznivě působí na pokožku, pohybové a dýchací ústrojí, urologické problémy. Mnozí si pochvalují její pozitivní vliv na psychiku.

Salaš Krajinka. V Liptovské kotlině 2 km za Ružomberkem směrem na Martin, na dohled od hlavní silnice stojí dřevěné i zděné budovy výrobny a prodejny ovčích sýrů a žinčice a také restaurace, kde vedle halušek nabízejí brynzovou polévku i pomazánku, smažený ovčí sýr, jehněčí perkelt a další lahůdky.

V sezoně tady denně zpracují 1000 litrů mléka od tisícovky ovcí z pastvin Liptova a Oravy. Všechnu brynzu, uzené sýry, oštěpky, česnekové tyčinky, korbáčiky, domácí máslo a další výrobky prodají ve zdejší prodejně a restauraci, do jiných obchodů je nevozí! Některé uloží do zásoby, aby salaš fungovala i během zimních měsíců. Sedesát procent zákazníků prý tvoří čeští turisté.

Vlkolínec, správní součást Ružomberka, je malebná horská víska (718 m nad mořem) s několika desítkami domů, většinou dřevěnicemi a hospodářskými usedlostmi. Historické dokumenty ji prvně zmiňují ve 14. století. V roce 1993 byla obec zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO kvůli unikátní lidové architektuře a jejímu sepětí s krajinou Západních Karpat.

Vlkolínec shlíží od údolí z úpatí vrchu Sidorovo. Okolní lesy a kopce Velké Fatry lákají k turistickým toulkám. Ve vsi je informační centrum, galerie lidového umění, konají se zde řemeslné a folklorní akce.

  • Podrobný výčet řady dalších zajímavostí Liptova uvádějí například stránky společnosti Moj Liptov.
  • O aktuálním výskytu hub na Slovensku informují stránky ideme nahuby.sk.