Výhled z domu, ale hlavně jeho interiéry skutečně stojí za vidění. Jde o vrcholnou ukázku funkcionalistické architektury v Česku. Vila Tugendhat byla v roce 2001 zařazena mezi památky UNESCO. Pozoruhodné jsou také příběhy s ní spojené — jak stavby samotné, tak i rodiny, která ji nechala postavit.
Dům
Projektoval jej německý architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886—1969) na objednávku manželů Tugendhatových, kteří mu při tvorbě projektu nechali volné ruce a při výběru materiálů nestanovili žádné finanční limity. Oba manželé pocházeli z bohatých brněnských podnikatelských rodin.
vila Tugendhat
V roce 1930, po necelých dvou letech příprav a stavby, se pak rodina stěhovala do hotové vily. Užila si ji však jen několik let. Tugendhatovi jako Židé v roce 1938 emigrovali před fašisty do Švýcarska a posléze do Venezuely.
Po okupaci vilu zabralo gestapo, po dobytí Brna Sověty dům zdevastoval jezdecký oddíl maršála Malinovského, poté ve vile působila soukromá baletní škola, aby pak budova v roce 1950 přešla do vlastnictví státu, který zde zřídil dětské rehabilitační oddělení (působilo zde až do konce sedmdesátých let).
V roce 1963 byla vila vyhlášena státem chráněnou památkou a objevily se první snahy o její uvedení do původní podoby. Rekonstrukci však na další roky odložila okupace země v roce 1968 a následné politické a společenské „utažení šroubů“. V roce 1980 se vila Tugendhat stala majetkem města Brna, které ji v letech 1981—1985 nechalo zrekonstruovat. Sloužila však jen k reprezentaci města a k občasnému ubytování hostů. Veřejnosti byla uzavřena.
vila Tugendhat
V roce 1992 zde proběhla jednání o rozdělení Československa, v roce 1994 byla vila předána do užívání Muzeu města Brna, které ji zpřístupnilo jako památník moderní architektury.
Poslední rekonstrukce proběhla v letech 2010—2012, stála 156 milionů korun a předcházelo jí mnoho peripetií. (Realizaci prvního projektu z roku 2004 zrušil antimonopolní úřad, potomci původních majitelů navrhovali, že vilu zrekonstruují na své náklady, když jim bude vrácena, ale město Brno jejich návrh odmítlo.)
Na návštěvě
Rekonstrukce je natolik zdařilá, že není těžké vybavit si atmosféru doby, kdy tu žili manželé Tugendhatovi se svými dětmi. Můžete si vybrat ze dvou prohlídkových okruhů. Kratší zahrnuje vstupní halu, horní terasu, ložnice rodičů a dětí, které jsou ve třetím podlaží na úrovni ulice. Prohlídka pak pokračuje v druhém podlaží s kuchyní, přípravnou a hlavním obytným prostorem.
vila Tugendhat
Delší okruh zahrnuje ještě první technické podlaží se strojovnou vzduchotechniky, kotelnou, prádelnou, fotokomorou (Fritz Tugendhat byl nadšený foto- a kinoamatér) a „molovou komorou“, kde byly uloženy cenné kožichy. Kromě zimního období je pak u obou okruhů zpřístupněna i zahrada.
Asi nejpozoruhodnější částí vily je hlavní obytný prostor o ploše jednoho a půl tenisového hřiště. Jednotlivé části tohoto prostoru jsou vymezeny jen volnými stěnami. Například proslulá stěna z onyxových desek odděluje kout s knihovnou a „galerii“ u prosklené jižní stěny „obýváku“.
Jídelní a konferenční „kout pro dvanáct měsíčků“ je vymezen polokruhovou příčkou. Prosklená stěna naopak jakoby spojuje interiér se zahradou a městem v pozadí.
vila Tugendhat
V domě neměly být ozdoby či obrazy. Potěchou pro oko jsou ušlechtilé materiály (makassarové dřevo, onyx), živé rostliny a stále se měnící panorama zahrady a města zarámované okny a prosklenou stěnou.
Vstupenky na oba okruhy je nutné předem rezervovat telefonicky nebo e–mailem. Více informací najdete na www.tugendhat.eu.
Foto Jan Malý
