Zrekonstruovaná fara s přívětivou zahradou v Horním Maršově ve východních Krkonoších je místem setkávání, na které se každý rád vrací. Jmenuje se DOTEK, Dům obnovy tradic, ekologie a kultury. A obnovení vztahu lidí ke krajině a přírodě i udržení kulturních tradic je jeho smyslem. Návštěvníci si odsud odnášejí nevšední zážitky i dovednosti. Manželé Kulichovi, kteří Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER, Brontosaurus Krkonoše, založili již před více než dvaceti lety, v DOTEKu pokračují s dalšími nadšenci v osvětě, jejíž kvalita, jedinečnost a přívětivost je pověstná.

Každý pocestný je vítán

Zahrada DOTEKu nedávno obdržela certifikát „Přírodní zahrada“. Vrátila se tak do jisté míry ke své původní podobě, kdy jako farská zahrada dávala ovoce, bylinky i květiny. Zároveň poskytuje útočiště ptákům, motýlům, čmelákům a dalším obyvatelům, což je rovněž posláním přírodní zahrady. A život může zpříjemnit i všem kolemjdoucím – je volně přístupná, každý může nejen nakouknout, ale klidně si poležet na trávě pod stromem, ochutnat zralou malinu…

Hned při vstupu do dvora DOTEKu návštěvníky vítá květinová zahrádka, která se bude v budoucnu rozrůstat a sloužit i k řezu květin, jako to bývalo dříve zvykem (sloužila pro výzdobu kostela i domácností). Jsou tu růže, hortenzie, slézy, pivoňky i jiřinky.

Ovocné stromy, které do hor patří

V přírodní zahradě nemohou chybět ovocné stromy. Nejvhodnější jsou místní odrůdy ovocných dřevin, nenáročné a odolné. Ve zdejší zahradě naštěstí zbylo několik letitých ovocných stromů. A stejné odrůdy, které zde podle starých záznamů dříve rostly (například Julie, Boskoopské červené, Šampaňská reneta), jsou dosazovány. Sazenice připravil Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský v Holovousích. Staré odrůdy a odolné, dlouhověké vysokokmeny jsou pro přírodní zahrady ideální – lidem dávají ovoce a blahodárný stín, ptákům domov. K tváři venkovské krajiny neodlučně patří.

Bylinky a květinky

Pestrost květin je důležitá nejen pro potěchu očí, ale i jako potrava pro včely včetně samotářek, pro čmeláky, mouchy pestřenky, motýly. Přednost mají tradiční a krajové druhy a odrůdy, jednoduché květy před plnými, které nektar obvykle nedávají. Ale není nutné se držet jen původních druhů, ostatně většina bylinek kdysi připutovala ze Středozemí nebo Asie, rajčata a brambory z Ameriky. Pod ovocnými stromy kvete lichořeřišnice, oblíbená letnička našich babiček, pocházející z Jižní Ameriky. Je pohledná, od stromu odpuzuje mšice a prospívá půdě, navíc je jedlá a léčivá. Na přírodní zahradě najdou uplatnění i nové odrůdy, pokud jsou například odolné vůči současným nemocem.

Nektar skýtá i většina druhů bylinek, které jsou zároveň jedlé, léčivé i pohledné. Podél cestiček a zídek jich na zahradě v Maršově roste požehnaně (šalvěj, dobromysl, levandule, máta a další). Bylinky ze zahrady putují i do místní kuchyně. Při akcích pro veřejnost, jakým bylo například slavností otevření přírodní zahrady počátkem října, si můžete kromě dalších dobrot dát voňavý bylinkový čaj přímo ze zahrady.

Zahrada plná života

Přírodní zahrada působí přívětivě nejen navenek. Nepoužívají se zde insekticidy, mšice udrží v mezích ptáci, slunéčka, škvoři i zlatoočky, pokud jim to umožníte a neotrávíte je právě při chemickém hubení mšic. Ptákům můžete navíc vyvěsit hnízdní budky, zlatoočkám připravit místo na přezimování v hmyzím hotelu, slunéčkům ponechat na zimní spánek kupku listí, a mšice vaše rostliny neohrozí – tito pomocníci jich společně uloví milióny. Kromě insekticidů se v přírodní zahradě nepoužívají ani herbicidy a fungicidy, tedy žádné pro životní prostředí nebezpečné pesticidy. (Případnou akutní pomoc nabízejí přírodní prostředky, které lze připravit doma nebo i zakoupit).

I půda je „živý organismus“, proto do ní v přírodních zahradách nepatří umělá hnojiva, která sice podpoří rostliny v růstu, ale kvalitu půdy snižují. Organická hnojiva, jako je kompost, kvalitní hnůj či rostlinné jíchy (výluhy plné živin), její zdraví a dlouhodobou úrodnost naopak posilují a vše uzavírají v dokonalém kruhu. Na přírodní zahradě se rovněž nepoužívá rašelina, protože její těžba vede k devastaci rašelinišť, která vznikala milióny let, a jedinečných přírodních společenstev, která jsou na ně vázána. (Používání rašeliny na minimum omezila například i Britská královská zahradnická společnost – což je důkazem, že se jí lze vzdát, aniž by rostliny utrpěly. Nahradí ji například kvalitní listovka, zkompostované listí).

Přírodní zahrada neznamená pozemek nechaný ladem – můžete ji tvořit stejně, jako každou jinou. Jen jinými prostředky, s trpělivostí a respektem k přírodě. Odměnou je zahrada plná života, kde se mohou děti válet po trávě, aniž by jejich zdraví ohrožovaly herbicidy, jimiž byl ošetřen trávník, a kde mohou s potěšením trhat jahody a maliny, objevovat a pozorovat. Je však pravda, že alespoň malou část zahrady je „divočině“ dobré ponechat zcela. V zahradě DOTEKu v takovém koutě bují maliny i kopřivy, které jsou jedinou potravou babočky kopřivové. (Zarostlá místa s keři poskytnou úkryt i ježkům, kteří na příliš uklizených zahradách nemohou žít. Na zimu se zavrtají nejraději do kompostu nebo velké kupy listí.) Svah dále pokrývají plododárné keře, které ptákům nabízejí bezpečný úkryt k hnízdění i potravu: aronie, růže šípková a svraskalá, kalina, hloh, dřín, líska. Podél plotu rostou dřeviny, jejichž plody potěší především člověčí návštěvníky – maliny, rybízy, brusinky, borůvky.

Kameny, proutí a len

Do přírodní zahrady patří přírodní materiály. Tu zdejší zdobí několik umně postavených suchých zídek, které tvoří terásky nebo schůdky ve svahu. Staví se jen z kamenů (nejlépe místního původu), bez malty, a ve spárách mohou růst skalničky (například netřesky nebo rozchodníky) a také v nich najdou skrýš nejrůznější obyvatelé (ještěrky, slepýši, užovky, ropuchy, čmeláci).

Kameny lemují i břehy jezírka, které v přírodní zahradě nemůže chybět. Jako magnet přitahuje vzácné obojživelníky, kteří často marně hledají klidné tůňky pro rozmnožování. Pulci, kteří se v jezírku vylíhnou, ho za odměnu vyčistí od řas. Ve zdejší zahradě se jezírko nachází na jednom z nejnižších míst, kde působí nejpřirozeněji.

Ze silnějších lískových prutů vznikly vyvýšené záhony tvaru lodě, na kterých se v prohřáté půdě daří teplomilným rajčatům a okurkám. Fungují jako malé komposty, navršený organický materiál produkuje teplo. Na dalších záhonech, za nižšími vrbovými oplůtky, rostou zajímavé druhy zeleniny a dalších užitkových rostlin - například pohanka nebo len, který byl dříve v údolích Krkonoš pěstován běžně. Další zajímavá rostlina, které se v horách náramně daří, je čechřice vonná. Její listy připomínají kapradí a voní po anýzu. Mladé se hodí do salátu, nezralá semena jsou přímo pochoutkou. Další záhony lemují kmínky z prořezávek náletů.

Nad farou se rozprostírá květinová louka z druhů, které přirozeně rostou v okolí. Kosou sečená louka plná květin je rájem pro motýly, z nichž mnohé druhy z naší přírody rychlým tempem mizí. Navíc hezčí ozdobu zahrady, než jsou babočky, otakárci a okáči nenajdete. A ruční kosení je i součástí zdejších výukových programů – je to mimo jiné skvělé cvičení pro tělo i ducha.

Práce a sny

„Doufáme, že návštěvníků se zdejší atmosféra příjemně dotkne a že je přírodní zahrada inspiruje. Děti zde mohou objevovat a hrát si, pro rodiče může být zahrada místem klidu a odpočinku. Rádi bychom na ní přidali třeba lavičku, z pod níž byste si z přihrádky vytáhli knížku… S údržbou zahrady pomáhají i dobrovolníci, zapojujeme školy, které jezdí na pobyt – kontakt s půdou je pro děti nesmírně přínosný. Zahrada je provázaná i s našimi výukovými programy. Mulčujeme například pazdeřím, zbytkem ze lnu, ze kterého se děti učí příst nitky, nebo z jehož koudele tvoří lněné panenky“ říká lektorka kurzů Michalea Glovňová. Účastníci zdejších programů nejen že se mnohé užitečné o přírodě, životním prostředím i o sobě samých dozví, ale leccos si přímo osahají a vyzkoušejí. Součástí je například práce s hlínou, dřevem, účastníci se mohou naučit příst, tkát, šít, plstit (vyrábět z vlny hračky i šperky) a mnoho dalšího. Zkušení pedagogové pořádají pobytové i jednodenní kurzy pro děti předškolní i školní, lektoři připravují semináře, tvořivé dílny i setkání pro pedagogy, pracovníky státní správy, zemědělce i veřejnost.

Zážitky pro všechny smysly

Velký dendrofon, jehož dřívka, vyladěná pro příjemný poslech, pocházejí z různých druhů stromů, může každý vyzkoušet. Na modelu klauzy zase na vlastní oči uvidíte, jak se kdysi plavilo dříví. Když přivoníte k bylinkám, jejich silice se postarají o dobrou náladu, a čerstvé plody zahrady zase potěší chuťové buňky. Navíc čerstvé ovoce, které dozrálo na slunci a bez chemického ošetřování, je to nejlepší – i to je přínosem přírodních zahrad.

Co jsou to Přírodní zahrady?

Zahrada DOTEKu byla nedávno oceněná certifikátem „přírodní zahrada“. Časem jistě získá certifikát „ukázková přírodní zahrada“, která splňuje daná kritéria a navíc je přístupná veřejnosti. To je sice zdejší zahrada už nyní, ale protože je čerstvě založená, zůstává zatím skromně u první úrovně. Přírodní zahrady jsou oázy, které vrací život do měst i na venkov, protože ztráta pestrosti krajiny, nešetrné hospodaření i příliš sterilní parky a zahrady vedou k úbytku mnoha druhů živočichů. Více na www.prirodnizahrada.com.

Staré a nové v souladu

Historické interiéry bývalé barokní fary jsou citlivě zrekonstruovány. V nově vytvořeném podkroví (původní se nezachovalo), se nacházejí útulné pokoje pro ubytování hostů, každý laděný do jiné barvy. Když nejsou obsazeny účastníky kurzů a seminářů, slouží k ubytování turistů, kteří zavítají do východních Krkonoš. Stěny i trámy v podkroví jsou opatřeny hliněnými omítkami, které vytvářejí příjemné prostředí a zároveň slouží jako protipožární ochrana. Vytvořila je místní stavební firma bratří Klimešů, která opravuje i roubenky a navazuje na um starých truhlářů, tesařů a kameníků.

Ledničky v kuchyni napájí fotovoltaické panely na šindelové střeše. Vedle budovy stojí teplovodní solární panely, louku pod nimi vypásají černí beránci. Dům je zateplený minerální vatou a izolacemi z recyklovaného papíru, k úspoře vytápění, které zajišťuje kotel na dřevo a peletky, přispívá ještě větrání s rekuperací tepla. Jak lze obnovit barokní stavbu, aby zůstala zachovaná její původní podoba i kouzlo, ale aby zároveň umožnila úsporný, ekologický provoz, sem jezdí obdivovat i památkáři.

Překvapení ve sklepě

V klenutém sklepě stojí malé loutkové divadlo s nápisem „Sever sobě“ a v další místnosti podivuhodný dřevěný časostroj. Když zatočíte klikou u toho či onoho dřevěného kopce, vykoukne z údolí povoz nebo rolba a šine si to do vrchu, vyjde dřevorubec nebo se objeví hotel… na horizontech si tak můžete poskládat Krkonoše z různých dob, z těch dávných i nedávných. Občas se objeví i vlk, Karkulka nebo srstnatý nosorožec, který se v Krkonoších vyskytoval koncem doby ledové.

Úsměv a veselou náladu v návštěvnících vyvolá i výzdoba na chodbách. I proto se tu každý cítí dobře. Nelze se dost dobře mračit, když si prohlížíte krabičku poslední záchrany, která patřila před mnoha tisíci lety ledovému muži Ötzimu, pak pro srovnání „kápezetku“ faráře, Mirka Dušína a moderní slečny. A můžete přidat (tedy na papír popsat) svou vlastní.

Atrakce ve sklepě a další součásti vybavení DOTEKu pozorného návštěvníka překvapí i úrovní řemeslného zpracování, třebas ručně opracovaného dřeva. Na mnohých se podíleli například umělecký truhlář Jaromír Gottlieb nebo scénograf Robert Smolík. A kouzlo věcí, tvořených z přírodních materiálů s láskou a umem, se šíří i před bránu DOTEKu. Stojí tu čtyřsetletá lípa, jejíž letitý kmen ve vlnovkách obkružuje půvabná dřevěná lavička. Můžete na ní posedět s výhledem do údolí, s památným kostelem z 16. století za zády a těšit se z doteku klidu i radosti, kterou návštěva tohoto jedinečného místa v lidech zanechává.

Více na www.sever.ekologickavychova.cz

Foto: Martin Hlaváček