Průvod dobově oděných kluků klapotářů neboli rapačářů si to hrne od fojtství z Velkých Karlovic, zatočí ke kostelu sv. Anny z Větřkovic a dál k měšťanskému Billovu domu, který svého času stával na rožnovském náměstí stejně jako sousední radnice a vedlejší hospoda u Vašků.

Je Bílá sobota a klapotáři obcházejí domy a klapotkami, rapači a řehtačkami ohlašují ranní a večerní modlitbu a také poledne tak, jako se to kdysi na vsích dělávalo, protože kostelní zvony ztichly na Zelený čtvrtek a znovu zazněly až v v noci ze soboty na neděli při bohoslužbě zvané Velikonoční vigilie.

Věřící si připomínají Ježíšovo páteční ukřižování a blížící se nedělní zmrtvýchvstání.

Bílá sobota bývala i dnem velkého úklidu a bílení.

Jarmark

Na Bílou sobotu začíná v rožnovském Dřevěném městečku velikonoční program v devět hodin otevřením jarmarku s velikonočním zbožím.

Ke koupi jsou kraslice, pomlázky, řehtačky, píšťalky, keramika, jídlo postní i sváteční, košíky.

Návštěvníky rozezpívají rožnovské cimbálové muziky. Ještě rušněji však bude nazítří.

Hodování

O Velikonocích skončil půst, tedy čtyřicetidenní střídmé stravování, které ve své době především respektovalo zimní možnosti domácích spižíren. Téměř šestitýdenní postní období začínalo po Popeleční středě. Jeho součástí bylo i šest nedělí označovaných v lidové tradici jmény Pučálková, Sazometná, Kýchavná, Družebná, Smrtná a Květná.

O následující Velikonoční neděli se ke svátečnímu obědu již peklo kůzlečí, skopové, králičí nebo vepřové maso.

Zvyky

V rožnovském skanzenu hrají cimbálové muziky, v Billově chalupě vaří hospodyně jarní polévku a barví vejce v cibulové slupce.

Na otevřené scéně se představují folklorní soubory, nechybí ani pořad Neseme smrť ze vsi. Vynášení smrti a vítání jara, starodávný pohanský zvyk, se odehrával dva týdny před Božím hodem velikonočním, během zmiňované Smrtné neděle.

Zatímco Billův dům a radnice byly postaveny ve Valašském muzeu v přírodě už k jeho otevření roku 1925, hostinec u Vašků — Valašská hospoda — přibyl o tři roky později. A třeba kostel, ten tu byl postaven mezi lety 1939 až 1941.

Rituál prováděli mladí lidé nebo děti. Dospělí přihlíželi. Přesto bývalo vynášení smrti významnou událostí v životě obce.

Mládež vytvořila symbolickou figurínu nazývanou Smrt, Smrtholka, Morena či Mařena. K jejím ozdobám patřily náhrdelníky z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnecích ulit. Postava měla představovat smrt, nemoci, bídu, beznaděj.

Děvčata smrtku vynesla za vesnici, kde byla spálena nebo shozena do potoka. Zimu, smrt a neštěstí tak odnesla voda…

Odpoledne začínají v amfiteátru Dřevěného městečka další představení. Koncerty zazní v kostele sv. Anny.

Celý den jsou k vidění ukázky, jak se zdobí kraslice a pletou tatary čili pomlázky. Ty budou potřeba následující den.

Šmigrust

Na pondělní koledu se používalo různé proutí. I mladé březové, ale hlavně vrbové, na horách posloužil jalovec. Děvčata malovala a zdobila kraslice, některá na ně napsala veršík − vzkaz zvlášť sympatickému šmigrustníkovi, tedy koledníkovi.

Na Červené pondělí vládne ve skanzenu sváteční šmigrustová pohoda s cimbálovkami, písněmi a tanci v podání dětských folklorních souborů.

Foto autor