Polibek pod jmelím

O tom, že se vánoční líbání pod zavěšeným jmelím praktikovalo už před dávnými lety, svědčí zpráva v Pražském ilustrovaném kurýru z roku 1896. Slečna Klepetářová opětovala pod jmelím polibek jistému mladému důstojníkovi. Jenže tento byl zároveň pánem velké dogy, která v nevinném aktu viděla jeho ohrožení a ukousla dychtivé slečně kus brady.

Pročpak jste šla do advokátní kanceláře, když jste byla až dosud u pošty?
K vůli praxi. Moje přítelkyně byla rok u advokáta a v případě alimentů už ví, jak si má počínat.
30. 11. 1923

Šťastný domov

V prosinci roku 1911 vyhlásil časopis Šťastný domov vánoční soutěž pro hospodyně. Vyhrála Marie Jankovcová a dostala speciální soubor amerických samovařicích hrnců, který redakce jako úplnou novinku právě dovezla z Ameriky. O tom, jak si výherkyně odměnu užila, svědčí její žaloba u městského soudu: „Ozvala se taková rána, až jsme se služkou na zemi zůstat ležely. Vrch toho povedeného hrnce úplně odlétl a do stropu se zarazil. A to jsme před měsícem štukovali. O škodách dalších ani nemluvě. Meliť jsme ve všech čtyřech hrncích celou večeři vánoční, nahoře polívku, pod ní kapra na černo, pak kapra smaženého a vespod pekl se štrúdl. Žádám úhradu od výhradního dodavatele, neboť vedle újmy peněžní utrpěla jsem nervový otřes, a lékař mně pravil, že ty hrnce mohly mne i zabít.“

Co že jsou ty ryby tak drahé? To se jich letos věru nenajíme!
Však proto také ryby nejsou, aby se jich kdo najedl! Je to přece jídlo postní.
20. 12. 1907

Mokrá paní

„Včera dopoledne kupovala jistá paní na rybím trhu na Starém Městě ryby. Když chtěla platit, nahnula se k prodavačce přes vanu, v tom jí však noha uklouzla, strhla tuto na sebe. Jak směšné bylo podívání na promočenou paní uprostřed házejících se ryb, snadno si lze představiti.“

Národní listy, 22. 12. 1892

Vánoční dialogy a to nejen z minulosti

„Máš dneska čas? Můžeš k nám přijít?“ „Proč?“ „Protože dělám betlém a chybí mi osel.“

„Děkuju za dárky.“
„Není zač.“
„Taky si myslím…“

„Už tam můžu?“ „Ne, ještě ne, miláčku. Ještě ti musím zabalit pod stromeček ty náušnice.“

On vám nadává a vy se s ním ještě mazlíte?
Můj bože, to přec není jediný případ v naší republice…!
19. 10. 1923

„Pepíčku, a pročpak chceš od Ježíška dvě soupravy elektrických vláčků?” „Abych si mohl hrát, když je tatínek doma.“

„Tati, letos budeme mít na Vánoce poštovní cukroví.“ „Jaké poštovní cukroví?“
„No, povídaly si sousedky, že to naše maminka už měsíc peče s listonošem.“

„Co jsi manželovi vybrala k Vánocům?“
„Jeho konto.“

„Mami, jsi tu? Stromeček nám hoří.“ „Říká se snad, že stromeček svítí, ne?“ „No, a záclony taky svítí.“

„A maminko, proč musí mít ty vláčky pořád takové zpoždění?“
„Jak to myslíš, Pepíčku?“
„No, pod stromečkem zase nic a táta mi je slíbil už vloni.“

„Slečno, poraďte mi. Kdybyste byla mou manželkou, co byste si přála pod stromeček?“
„Jiného manžela.“

„Jsou svátky, proč sedíš tak smutně a sám?“
„Ale když jsem přišel domů, na stole stála otevřená borovička, na zemi ozdobená jedlička a ve skříni nahý Smrček.“

„Ještě tady zůstanu asi 14 dní. Mám tam dole tetičku.“
„A co úřad v Praze?“
„Hm; já mám nahoře strejčka…!“
12. 1. 1923

Štědrý večer

Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože Čechům dobrého
neseš na památku?
Malým stromek, Ježíška,
velkým porci ryby
a celému národu
politiků chyby!

Humoristické listy, 20. prosince 1907

A my prý, kdovíjak dnes nejsme moderní

„Móda posledních let přináší s sebou novinku, že i vánoce a Štědrý den tráví se venku, mimo okruh rodiny, hlavně zajížďkou na hory, kde společnosti holdují lyžařskému sportu. Ale my na venkově žijící a i naši sourozenci do světa rozprchlí za existencí, sjíždíme se v tyto dny domů — neboť pobyt v cizině o vánocích a zejména Štědrém dnu nejtíže doléhá svou cizotou na duši člověka.“

Přástky, příloha Zemědělských družstevních listů, 20. prosince 1929

Dceruška velkoobchodníka. „Viď, Járo, že naše láska bude pevná, i kdyby se nám v cestu sebe větší překážky položily.“
„Leda by se položil tvůj papá…!“
29. 6. 1923

Všechny kreslené vtipy jsou z časopisu Humoristické listy ročníků 1907 a 1923. Nechť si laskavý čtenář všimne, jak propracované jsou to malůvky, žádné lehké kresby, jak je známe z kreslených vtipů dnes. Většina těch obrázku také byla přes celou tiskovou stranu, tedy ve formátu ne menším než A4.