„Podle klasických učebnic dermatologie patří zmíněné choroby do úplně jiných skupin a na první pohled nemají společné vůbec nic,“ vysvětluje profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky FN Královské Vinohrady.

„Při imunologickém pohledu na zánětlivé choroby v kůži však zjistíme, že toho mají společného hodně: Je to právě zánět, který tyto nemoci provází a trápí pacienty nejvíc.“

Lupénka

I když lupénky v posledních letech nepřibývá (postihuje kolem 2 až 4 % populace), lékaři se setkávají stále častěji s jejími těžšími formami. Dříve byly většinou postiženy jen typické oblasti (lokty, kolena a kštice), dnes přibývá středně těžkých až těžkých případů s rozsevem choroby na celý povrch kůže.

„U lupénky vždycky musíme pacienta upozornit na to, že onemocnění je léčitelné, ale není vyléčitelné. Umíme sice odstranit jeho projevy, ale neumíme zabránit tomu, aby se čas od času nevracelo,“ říká profesor Arenberger.

Od toho se pak odvíjí i strategie léčby. V případech, které lze řešit jednoduchými prostředky, dostávají pacienti krémy nebo masti podle toho, jak dobře se daří odstraňovat projevy.

Rizika souvisejících chorob

Jiná situace nastává u středně těžké až těžké formy lupénky, která vyžaduje intenzivní léčení − a to nejen z důvodu, že „nehezky vypadá“, ale protože už dnes víme, že zánět (a to nejen u lupénky, ale také u ekzému a rovněž u těžké formy akné) nepostihuje jenom kůži.

Zánětlivé mediátory (látky, které vyvolávají zánět) způsobují změny i na jiných orgánech – konkrétně u lupénky jsou postiženy také klouby. Zánětlivými změnami může být zasažena i cévní stěna nebo močový trakt.

U těžkých případů psoriázy právě zánět, který je v cévách, může zvyšovat riziko vzniku aterosklerózy a s tím souvisejícího infarktu myokardu. Jak vážné může být postižení cévní stěny, dokazují statistiky, podle kterých nejtěžší pacienti s psoriázou, pokud se neléčí dostatečně intenzivně, umírají na infarkt myokardu mnohem dříve než běžná populace.

I proto je třeba nasadit účinnou protizánětlivou a imunosupresivní léčbu. V případě, že nepomohou klasické léky (retinoidy, metotrexát nebo cyklosporin), přichází ke slovu moderní biologická léčba.

Co je biologická léčba

Výraz ‚biologický‘ neznamená, že by to bylo něco přírodního, je to biotechnologicky připravený lék, který má podobné složení jako jiné látky, které řídí zánětlivé mechanismy v kůži, a je schopen s nimi nějakým způsobem spolupracovat – potlačovat je nebo podporovat.

Je to velice účinný lék, který zasahuje zásadním způsobem do některých systémů zánětu, takže se s ním také musí tak zacházet.

O nasazení biologické léčby lékaři uvažují až v okamžiku, kdy klasická farmaka nezabírají, nebo jsou kontraindikována. V České republice dostává biologickou léčbu asi 800 pacientů s lupénkou. Ani tato léčba ovšem neumí zázraky a má svá rizika. Pacienti by měli vědět, že je nutno postupně zkoušet všechna adekvátní léčení a začít od toho nejšetrnějšího. Nelze tedy přejít od masti rovnou na biologickou léčbu. Navíc, jakmile se tato léčba nasadí, nedá se s ní jen tak skončit. Po vysazení biologických léků nastává výrazné zhoršení, mnohem větší než po šetrné léčbě vnějšími prostředky. Nasazení biologické léčby je proto nutné vždy pečlivě zvážit.

Spouštěče lupénky

Není známo, co přesně lupénku (Psoriasis vulgaris) vyvolává. Vědci se shodují, že kromě dědičné predispozice musí dojít i k souhře různých faktorů, které lupénku spustí. Mezi spouštěče patří zejména:

  • Lupénka není infekční onemocnění, proto není možné se jí nakazit kontaktem s nemocným člověkem. stres,
  • infekce (zvláště streptokoková angína),
  • kožní záněty,
  • klimatické vlivy (lupénka se zhoršuje na jaře a na podzim),
  • bronchitida,
  • někdy stačí i banální zánět středního ucha.

Ekzém trápí hlavně děti

Ekzém je chronický svědivý kožní zánět, který není infekční a může být alergického i nealergického původu. Zánět se v akutní fázi projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky. Místo obvykle pekelně svědí a následkem škrábání postižených míst je zanesení puchýřků nečistotami, které mohou začít hnisat. Škrábání může být také příčinou druhotné infekce, popraskaná kůže může začít i krvácet.

Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny. Atopický ekzém zasahuje svými klasickými zánětlivými projevy většinou ty nejmladší, tzn. kojence a batolata, jedná se o 10 a 20 % populace. Naštěstí s věkem těchto projevů ubývá a přetrvávají jen u části postižených. Ti, kteří mají největší smůlu, se pak v dospělosti potýkají se suchou kůži a občasnými zánětlivými výskyty svědících míst.

Rozvoj atopického ekzému můžeme sami ovlivnit. Souvisí totiž nejen s alergickou vlohou daného jedince, ale mimo to (oproti jiným formám alergií, třeba bronchiálnímu astmatu) závisí i na tom, jak dobře se umíme postarat o postiženou pokožku.

Podle profesora Arenbergera je u takto postižené kůže problém v tom, že je extrémně suchá. Mazové žlázy u pacienta s atopickým ekzémem neumějí tak dobře tvořit maz a nevytvářejí tedy ono příjemně vláčné prostředí zdravé kůže. To už samo o sobě vede ke svědění, zároveň však kůže nemá tak dobrou obranyschopnost vůči bakteriální infekci.

Proto se stává, že místo běžného stafylokoka (Staphylococcus epidermidis, bakterie, se kterou si umíme dobře poradit a žijeme s ní všichni) se v místě množí zlatý stafylokok (Staphylococcus aureus). A ten už při poškrábání může reagovat nepříjemnými záněty.

Nepříjemné akné

Akné je chronické zánětové onemocnění vlasového váčku a mazové žlázy. Postihuje kožní oblasti bohaté na mazové žlázy, proto se vyskytuje hojně na tváři, na hrudníku nebo na zádech. Maximum výskytu se projevuje v pubertě, kdy má nějakou zkušenost s aknózními projevy takřka polovina populace. U části lidí tyto projevy přetrvávají i v dospělosti.

Zdravá pokožka běžně vylučuje maz na povrch otvorem ve vlasovém váčku. Při akné se ovšem tvoří nadměrné množství mazu a mimoto nastává i porucha rohovatění horní části váčku. Tuto poruchu činnosti pokožky většinou dědíme.

Buňky, které vystýlají stěny váčku, se v tomto případě velmi rychle odlupují, shlukují a ucpou jeho vývod. Maz se začíná hromadit a v ucpaných váčcích se vytváří ideální prostředí pro rozmnožení bakterií Propionibacterium acnes, které za normálních okolností žijí na naší pokožce v nízkém počtu. Pokud se však přemnoží, následně způsobují zánět.

Pokročilejší formy akné by měl v každém případě posoudit dermatolog, který doporučí správný postup léčby.

Foto archiv a Shutterstock