Bylinky proti cukrovce

Místo umělých sladidel můžete vyzkoušet přírodní nekalorický  „cukr“, který je velmi sladký, ale s pravou sacharózou nemá nic společného, Diabetici jej mohou užívat bez rizika. Rostlinu, jež toto sladidlo obsahuje, stévii sladkou, lze snadno pěstovat a jako zajímavost a obohacení jídelníčku ji ocení i všichni ostatní. Zajímavé vlastnosti má i hlíza z topinamburu, z níž připravené pokrmy mohou být při diabetu prospěšné. Pomoc nabízí i nenápadný a všudypřítomný jetel luční, nebo léčivé rostliny ověřené tisíciletou tradiční čínskou medicínou.

Stévie osladí život bez rizika

Stévie sladká  (Stevia rebaudiana) pocházející z horských tropických oblastí severní Paraguaye, je zeleným pokladem pro diabetiky. Neobsahuje cukry, ale přesto si s ní můžete osladit život.

Sladidlo necukerné povahy steviosid, na které jsou listy stévie bohaté, je ještě sladší, než cukr. Sladká rostlinka přitom obsahuje naprosté minimum kalorií – přibližně tolik, jako listy salátu. Její chuť je nejen sladká, ale i mírně kořenitá.

Díky absenci cukrů stévie nepodporuje tvorbu zubního kazu. Navíc dokonce likviduje řadu bakterií ústní mikroflory a působí tak přímo jako prevence proti kazivosti zubů.

Užití

• Listy lze používat čerstvé i sušené.
• Sladidlo je rozpustné ve vodě, proto je můžete z listů jednoduše vyluhovat. Na oslazení šálku čaje postačí  1–2 čerstvé lístky, nakrájené na malé kousky.
• Nadrobnou pokrájenou stévii lze použít i místo cukru na přípravu nejrůznějších dezertů.  

Pěstování

Stévie je poměrně nenáročná pokojová nebo přenosná rostlina.

• Vyhovuje jí větší květináč, s průměrem kolem 14 cm a více.
• Potřebuje slunné místo a dostatek vody.
• Pro přezimování je ideální teplota 5°-10°C.

V zimě lodyha usychá, ale přesto se jedná o trvalku, která přetrvává kořenem. Kořenový bal proto můžete nechat přezimovat i na tmavém místě.

Topinambur, „brambor“ diabetiků

Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) patří do stejného rodu, jako slunečnice roční (Helianthus annus). Jeho květy jsou této květině podobné, jen menší, ale pěkně, jasně žluté. Vzrůst je podobný, jako u slunečnice roční. Pochází z Ameriky a v Evropě se poprvé objevil v sedmnáctém století, a to v Itálii. Nazvali jej zde slunečnicovým artyčokem, neboť chuť jeho hlíz připomínala chřest.

Inulin, pro diabetiky přátelský polysacharid

Jedlé, šťavnaté hlízy na rozdíl od brambor, které obsahují polysacharid škrob se stavební látkou glukózou, zásobní látkou topinamburů je směs polysacharidů – fruktanů - zvaná inulin. V množství 30 až 80 gramů dovede organismus tyto látky spotřebovat, aniž by k tomu potřeboval inzulin – což je velmi výhodné při diabetu (i redukční dietě).

Pěstování

• Ve výživné a chladné půdě se může topinambur množit až příliš bujně. Pak je třeba porosty usměrnit zábranou zapuštěnou do země.
  Topinambur je rostlina mimořádně odolná a nenáročná – stačí jí chudá půda, snáší sucho i zimu, daří se jí i na horách. Přitom může vyrůst až do výše tří metrů.  
• Rostliny se výtečně množí, z každého malého úlomku hlízy této houževnaté rostliny vyroste nová rostlina. 
• Hlízy vysazujeme na jaře, do hloubky 10 až 15 cm, ve vzdálenosti 20-30cm od sebe. Z jedné rostliny sklidíme až 1,5 kilogramu hlíz, které v zemi bez problémů i přezimují. Nadzemní část rostliny odumírá, na jaře z hlíz brzy vyraší nová rostlina.

Topinambur v kuchyni

Zdravé a chutné hlízy nabízejí mnohostranné využití.

• Můžeme s nimi nahradit brambory – vařit je, dusit na másle či oleji.
• Lze je smažit obalované jako řízky.
• Výtečné a zdravé jsou však i syrové – například do salátů.

V Andách je Indiáni strouhali a šťávu přecedili. Sladký, osvěžující nápoj buď přímo popíjeli, nebo dále zahušťovali na hustý sirup.

Obyčejný jetel

Jetel luční (Trifolium pratense)je rostlina nejen užitková a krmná, ale i léčivá. Už severoameričtí Indiáni jej pojídali jako posilující zeleninu a léčili jím spáleniny. Jetel působí mírně, ale velmi příznivě při řadě obtíží:

Při diabetu je jetel prospěšný díky obsahu snadno stravitelné glukózy v přiměřeném množství (pokud je užíván ve vhodné míře) a především díky schopnosti povzbuzovat metabolismus. V květech jetele se nacházejí flavonoidy – například pratol a pratensol, dále silice, glykosidy, třísloviny, fenolické látky, pryskyřice, barviva.

• Má posilujícíí vlastnosti a vyrovnává a harmonizuje tělesné funkce.
• Pomáhá při otoku lymfatických uzlin, průjmu i bronchitidě.
• Působí i mírně sedativně a protikřečově.

Sbírají se květenství, nejlépe červeně zbarvená. Ze lžíce sušených květů na šálek vody se připravuje nálev a užívá třikrát denně. Jetelové květy lze v sezoně pojídat i čerstvé – jejich chuť je sladká a velmi příjemná.

Jetelovými květy můžeze zpestřit a ozdobit letní ovocný salát, pohár, chléb s tvarohovou pomazánkou.

Čínská medicína a léčivé rostliny

MUDr. Ivana Rusnáková doporučuje při diabetu tradiční čínské směsi Mai wei di huang wan či Qi ju di huang wan. V různém zasotupení je tvoří tyto rostliny: rehmanie lepkavá, dřín lékařský, jam čínský, kustovnice čínská, schizandra (klanopraška) čínská, žabník orientální, pornatka kokosová a ofiopogon japonský. 

• ze směsi se připravuje silnéý odvar, který se užívá dvakrát denně po 1 dl.
• Tato fytoterapie slouží jako prevence ztráty citlivosti či poruch funkcesvalů a cév končetin, jež jsou udiabetu velmi nebezpečné.  Brání totiž zhoubnému působení vysoké hladiny cukru v krvi na cévy a nervová zakončení.

Pro Receptář Jana Bucharová.