Odhaduje se, že na každého diabetika nad 55 let věku připadá další člověk stejné věkové skupiny, který má také cukrovku, ale neví o tom. Na to, že touto chorobou trpí, pak většinou přijde náhodně — například při předoperačním vyšetření.

Věc je o to horší, že cukrovka (jak se diabetu lidově říká) je velmi zákeřné onemocnění. Doprovázejí ji totiž komplikace, které mohou nevratně poškodit zdraví pacienta, nebo v horším případě dokonce zkrátit jeho život. A pokud nemoc probíhá skrytě a neléčená několik let, je riziko vzniku komplikací opravdu vysoké.

Za co může cukr

Pokud to zjednodušíme, existují dva typy cukrovky.

Slinivka diabetiků 1. typu není schopna vyrábět inzulin — hormon regulující přeměnu sacharidů v organismu. Proto tento typ onemocnění vyžaduje každodenní přísun uměle vytvořeného inzulinu injekcemi.

Prvním z nich — diabetem 1. typu — trpí zhruba desetina nemocných. Tento typ cukrovky o sobě obvykle dává znát charakteristickými příznaky, lékaři jej proto většinou odhalí už v dětství nebo v mládí.

Zbylá část pacientů — přes 90 % — trpí diabetem 2. typu, tzv. stařeckou cukrovkou. Stařeckou se nazývá proto, že dříve postihovala převážně osoby vyššího věku. V důsledku nezdravého životního stylu a s ním související obezity se ovšem toto onemocnění začíná objevovat u čím dál tím mladších lidí, nevyjímaje ani děti.

Daň za pohodlí

Cukrovka není nemocí moderní doby, ale ještě nikdy nebyla tak rozšířená. Příčiny? Výrazná změna životního stylu k horšímu.

Cukrovka je, eufemisticky řečeno, daní za to, že se máme stále lépe a vedeme mnohem pohodlnější život než dříve. Přeloženo do reálné mluvy: Přejídáme se, tloustneme a málo se pohybujeme, neboli více energie přijímáme, než vydáváme.

Důsledkem nezdravého žití je, že slinivka nedokáže účinně produkovat inzulin ve správném množství, hladina cukru v krvi je trvale zvýšená — dochází k rozvoji cukrovky.

Nezdravý životní styl je přímo živnou půdou pro vznik cukrovky 2. typu. Nedostatek pohybu snižuje účinnost inzulinu, s ním spojená nadváha přitom znamená, že tělo potřebuje víc inzulinu, aby dokázalo držet hladinu krevního cukru ve zdravých mezích.

Inzulin je přitom klíčovou látkou pro správné spalování tuků. Pokud jej organismus vytváří méně, nebo na něj nesprávně reaguje, vznikají problémy:

  • zvýší se hladina cholesterolu a dalších krevních tuků,
  • cévy zúžené usazeným cholesterolem reagují zvýšením krevního tlaku.
  • Vzniká tzv. metabolický syndrom, ke kterému patří nejen výše zmíněné potíže, ale také nadváha nebo obezita s převahou ukládání tuku kolem břicha.
  • Z hromadícího se tuku se navíc uvolňují do vnitřních orgánů uložených v břišní dutině škodlivé látky, což působí vážné poruchy při zpracování živin.

Metabolický syndrom čili zvýšená hladina cukru a tuku v krvi a vysoký krevní tlak ničí zejména cévní a nervový systém a vede k závažným zdravotním komplikacím.

Nebezpečné komplikace

Diabetes mellitus je zatím ještě nevyléčitelná nemoc. Dodržováním vhodné životosprávy a případné lékové či jiné léčby s ní lze žít i desítky let. Problém je, že cukrovku doprovází řada dalších závažných onemocnění. Všechna postižení přitom vznikají na základě zhoršeného prokrvení tkání a orgánů, jež cukrovka způsobuje.

Cévy jsou jedinou cestou, kterou se do orgánů dostávají živiny, proto může být nedostatečným prokrvením postižen jakýkoliv orgán:

  • Převážné postižení mikrocirkulace (drobných cév) vede k postižením ledvin, očí nebo nervů.
  • Postižení makrovaskulární (velkých cév) vede k projevům aterosklerózy s postižením srdečních tepen i tepen v celém těle.
  • Kombinací obou typů postižení vzniká obávaný patologický stav – syndrom diabetické nohy.

Diabetici mívají vyšší riziko rozvoje vysokého krevního tlaku, aterosklerózy (zvýšeného ukládání LDL cholesterolu v cévách) a tím i ischemické srdeční choroby a srdečního infarktu. Diabetikům v důsledku toho hrozí dvoj- až čtyřnásobně vyšší riziko úmrtí na srdečně-cévní onemocnění, umírá na ně 75 % pacientů s cukrovkou.

Diabetes je příčinou 20 až 30 procent chronického selhání ledvin (diabetické nefropatie), které vyžaduje dialýzu a je také nejčastější příčinou terminálního stadia ledvinového onemocnění.

Patří k nejčastějším příčinám slepoty získané v dospělosti. Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice, které vzniká poškozením krevních cév vyživujících sítnici. V těžkých případech dochází ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou.

Je nejčastější příčinou neúrazové amputace dolních končetin v důsledku diabetické neuropatie. Ta se vyskytuje asi u poloviny pacientů s cukrovkou 1. typu a u 30 až 40 % diabetiků 2. typu. Tato nemoc může postihnout nervy sloužící k vnímání citlivosti, motorické nervy a nervy ovlivňující vnitřní orgány.

Protože nejzranitelnější jsou nejdelší nervy, bývají nejprve postiženy obě dolní končetiny. Objeví se nepříjemné brnění, pálení (především při usínání), po několika měsících postižený pacient přestává cítit dotyk, teplo a bolest na koncích prstů, porucha se ale šíří po kotníky, kolena a nakonec se objeví i postižení horních končetin.

V důsledku tzv. syndromu diabetické nohy vznikají nebezpečné bolestivé a nehojící se vředy, které mohou vést až ke gangréně a amputaci postižené končetiny.

Vlivem sníženého vnímání bolesti pacienti často nevěnují pozornost menším poraněním nohy, neošetří je včas a mohou si tak způsobit vážné zdravotní komplikace.

Prevence

Co s tím? Všem komplikacím spojeným s cukrovkou můžeme předcházet – jednak včasnou diagnózou. Proto bychom si u lékaře od svých čtyřicátin měli nechat aspoň jednou do roka změřit hladinu krevního cukru — glykemii), jednak důsledným životním režimem.

Zhruba polovina nemocných, u kterých je diagnostikována cukrovka 2. typu, má v té době už příznaky výše zmíněného metabolického syndromu (vysoký krevní tlak, abnormální hodnoty krevních tuků, aterosklerózu a další) a až 90 % z nich má nadváhu, nebo je obézních. Z toho vyplývají i preventivní opatření:

Pokud máme nadváhu, měli bychom zhubnout. Nesmíme spoléhat na nějaký zázračný prostředek, zhubne jenom ten, kdo víc energie vydá, než přijme. V praxi to znamená zdravou vyváženou stravu s nízkou energetickou hodnotou a zvýšenou fyzickou aktivitu.

Pravidelné cvičení nám nepomůže jen zhubnout, má za následek snížení hladiny krevních tuků, což je prevence aterosklerózy, jež je při onemocnění cukrovkou hlavním nebezpečím. Dlouhodobým důsledkem je i zvýšení citlivosti na inzulin.

Pravidelně kontrolujeme krevní tlak. V případě zvýšených hodnot po dohodě s lékařem upravíme životní režim, případně začneme užívat předepsané léky.

Stanovení dlouhého cukru přináší informaci o hladině cukru za delší období. Průměrná hodnota pak udává, zda jsme zdraví lidé (hodnota v rozmezí 2,8 až 4 %), nebo dobře léčení diabetici (do 6 %). Vyšší hodnoty znamenají, že je organismus ohrožen rizikem vzniku a rozvoje diabetických komplikací.

Pokud už cukrovkou trpíme, nebo máme obavu, že nám toto onemocnění hrozí, měli bychom si u lékaře nechat změřit tzv. „dlouhý cukr“ (glykovaný hemoglobin). Ten poskytne informaci o dlouhodobé hladině cukru v krvi a tím i o závažnosti onemocnění. Lékař díky němu posoudí, zda je případná cukrovka dobře léčena, a také to, jak jsme disciplinovaní. Někteří diabetici se totiž snaží trochu šidit a důslednou dietu drží jen několik týdnů před očekávaným vyšetřením.

Jak cukrovka ke jménu přišla

Název choroby pochází z řečtiny: Diabetes znamená v překladu „uplynout, odtékat“ a mellitus „sladký“. Pojmenování je odvozené z faktu, že lidé trpící diabetem vylučovali nadměrné množství moči, která obsahovala glukózu.

Staří Číňané proto diagnostikovali cukrovku podle toho, zda moč pacienta lákala mravence. Ve středověku se fakt, zda člověk trpí cukrovkou, zjišťoval ještě svéráznějším způsobem – lékaři moč dotyčného ochutnávali.

Foto Shutterstock