Místo umělých sladidel můžete vyzkoušet přírodní nekalorický „cukr“, který je velmi sladký, ale s pravou sacharózou nemá nic společného, Diabetici jej mohou užívat bez rizika. Rostlinu, jež toto sladidlo obsahuje, stévii sladkou, lze snadno pěstovat a jako zajímavost a obohacení jídelníčku ji ocení i všichni ostatní. Zajímavé vlastnosti má i hlíza z topinamburu, z níž připravené pokrmy mohou být při diabetu prospěšné. Pomoc v neposlední řadě nabízí i nenápadný a všudypřítomný jetel luční.

Stévie osladí život bez rizika

Stévie sladká (Stevia rebaudiana) pocházející z horských tropických oblastí severní Paraguaye, je zeleným pokladem pro diabetiky. Neobsahuje cukry, ale přesto si s ní můžete osladit život.

Sladidlo necukerné povahy steviosid, na které jsou listy stévie bohaté, je ještě sladší, než cukr. Sladká rostlinka přitom obsahuje naprosté minimum kalorií – přibližně tolik, jako listy salátu. Její chuť je nejen sladká, ale i mírně kořenitá.

Díky absenci cukrů stévie nepodporuje tvorbu zubního kazu. Navíc dokonce likviduje řadu bakterií ústní mikroflory a působí tak přímo jako prevence proti kazivosti zubů.

Užití

  • Sladidlo je rozpustné ve vodě, proto je můžete z listů jednoduše vyluhovat. Na oslazení šálku čaje postačí 1–2 čerstvé lístky, nakrájené na malé kousky.
  • Listy lze používat čerstvé i sušené.
  • Nadrobnou pokrájenou stévii lze použít i místo cukru na přípravu nejrůznějších dezertů.

Pěstování

Stévie je poměrně nenáročná pokojová nebo přenosná rostlina. Vyhovuje jí větší květináč, s průměrem kolem 14 cm a více, slunné místo a dostatek vody. Pro přezimování je ideální teplota 5°-10°C. V zimě lodyha usychá, ale přesto se jedná o trvalku, která přetrvává kořenem. Kořenový bal proto můžete nechat přezimovat i na tmavém místě.

Topinambur, „brambor“ diabetiků

Topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus) patří do stejného rodu, jako slunečnice roční (Helianthus annus). Jeho květy jsou této květině podobné, jen menší, ale pěkně, jasně žluté. Vzrůst je podobný, jako u slunečnice roční. Pochází z Ameriky a v Evropě se poprvé objevil v sedmnáctém století, a to v Itálii. Nazvali jej zde slunečnicovým artyčokem, neboť chuť jeho hlíz připomínala chřest.

Inulin, pro diabetiky přátelský polysacharid

Jedlé, šťavnaté hlízy na rozdíl od brambor, které obsahují polysacharid škrob se stavební látkou glukózou, zásobní látkou topinamburů je směs polysacharidů – fruktanů - zvaná inulin. V množství 30 až 80 gramů dovede organismus tyto látky spotřebovat, aniž by k tomu potřeboval inzulin – což je velmi výhodné při diabetu (i redukční dietě).

Pěstování

  • Hlízy vysazujeme na jaře, do hloubky 10 až 15 cm, ve vzdálenosti 20-30cm od sebe. Z jedné rostliny sklidíme až 1,5 kilogramu hlíz, které v zemi bez problémů i přezimují. Nadzemní část rostliny odumírá, na jaře z hlíz brzy vyraší nová rostlina.
  • Topinambur je rostlina mimořádně odolná a nenáročná – stačí jí chudá půda, snáší sucho i zimu, daří se jí i na horách. Přitom může vyrůst až do výše tří metrů.
  • Topinambury se výtečně množí, z každého malého úlomku hlízy této houževnaté rostliny vyroste nová rostlina.
  • Ve výživné a chladné půdě, kde se jí daří nejvíce, se může množit až příliš bujně. Pak je třeba porosty usměrnit rýčem, nebo v rozpínání omezit zábranou zapuštěnou do země, plechem a podobně.

Topinambur v kuchyni

Zdravé a chutné hlízy nabízejí mnohostranné využití. Můžeme s nimi nahradit brambory – vařit je, dusit na másle či oleji. Lze je i smažit obalované jako řízky. Výtečné a zdravé jsou však i syrové – například do salátů.

V Andách je Indiáni strouhali a šťávu přecedili. Sladký, osvěžující nápoj buď přímo popíjeli, nebo dále zahušťovali na hustý sirup.

Velmi běžný jetel plazivý má však účinky téměř shodné s jetelem lučním.