Dva a půl dne hladovění pod lékařským dohledem si v rámci metabolické studie klinické fyziologie FN Královské Vinohrady vyzkoušela paní Monika. Pro časopis Kondice přiznala, že to bylo náročnější, než čekala.

První den ve znamení hladu

První hlad, doprovázený kručením v břiše, pocítila Monika v poledne. Její tělo produkuje ghrelin, přezdívaný pro svou funkci hormon hladu. Následuje lehká únava. Povolené jsou minerálky v dostatečném množství, především vody s vyšším obsahem sodíku. Objevují se bolesti hlavy, vzhledem k chybějící fyzické aktivitě přichází spánek až pozdě v noci.

Druhý den přinesl krizi

Po první noci se cítí Monika mizerně. Krize se dopoledne stupňuje. Pokus o procházku po pavilonu není příliš příjemný – nohy se podlamují. Bolest hlavy zesiluje a připomíná nastupující migrénu. Bolest tiší až černá káva, která patří spolu s čajem mezi povolené nápoje. Méně intenzivní je i pocit hladu.

Třetí den – hlad ustoupil

Ráno všechny účastnice studie postupují kontrolní měření. Za dva a půl dne bez jídla zhubla Monika 0,8 kg, což se jí zdálo s ohledem na prožité útrapy žalostně málo. Byť v poledne hladovění oficiálně končí, je třeba dodržet předepsaný jídelníček, který lékaři sestavili každé účastnici na míru na následující dva dny. Množství kJ na den je stanoveno tak, aby tělo nepřibíralo ani neubíralo při běžném způsobu života té které osoby.

Čtvrtý den – víc jídla než jindy?

Předepsaný jídelníček je striktní. Monice se zdá, že jídla je až příliš. Nicméně právě jídlo nahradilo energetický příjem, který jindy představuje alkohol.

Pátý den – závěrečné testy

Závěrečná vyšetření potvrzují, že všechny výsledky jsou v normě. Váha stoupla o necelého půl kilogramu.

Má to vůbec cenu?

„Na půstu jsou nejhorší první dva tři dny, pak se pocit hladu utlumí,“ vysvětluje spoluautor studie Marek Štěpán, dozorující lékař z Centra pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. LF UK. Monika přiznává, že díky své účasti v pokusu pochopila, že půst delší než jeden den pro ni není příjemný. A že dá raději přednost dlouhodobému stravování, které bude pokud možno zdravé a pestré. Že se bude raději věnovat několikrát týdně přiměřené fyzické aktivitě a nebude se dlouhým půstem trápit.