Pěstování aloí v děrovaných závěsných keramických nádobách má oproti pěstování v obyčejných umělohmotných květináčích výhody. Získáme například atraktivní zelenou výzdobu, přičemž v jednom květináči můžeme díky otvorům pěstovat více rostlin, aniž by se jejich růžice na sebe mačkaly a navzájem se utlačovaly. Vzdušný a prodyšný keramický květináč po zálivce snadno a rovnoměrně vysychá, takže aloe, které jsou stejně jako většina sukulentů náchylné na přemokření, nemůžeme přelít, jak se často stává v uzavřených nádobách, zvláště mají-li malý nebo ucpaný odtokový otvor.

Světlo zvyšuje léčivý potenciál aloe

Aloe je velice účinná například při léčení popálenin, řezných poranění, špatně se hojících a zanícených ranek či štípnutí od hmyzu: postižené místo stačí potřít šťávou z čerstvě uříznutého kousku listu.

Aby léčivá aloe měla co nejvíce účinných látek, musíme ji zajistit vzdušný, rychle vysychající substrát, mírnou zálivku a dopřát jí čerstvý vzduch, ale hlavně hodně světla. Pokud aloi v běžném květináči nemůžeme pěstovat přímo u okna, protože je příliš rozvětvená a na úzký parapet se nevejde, nebude se rostlině dařit nejlépe, a to zejména v zimě, kdy je světla nedostatek. Závěsnou nádobu můžeme naopak umístit co nejblíže k oknu a na léto ji navíc zavěsit ven, třeba na balkon. Anebo ji umístíme ve skleníku či fóliovníku nad zeleninu, pod korunu ovocného stromu nebo pod pergolou - vždy tak zajistíme rostlině více světla a vzduchu, než by měla na květinovém stolku v pokoji.

Stačí jí jen déšť

O aloi pěstovanou přes léto venku se v podstatě nemusíme starat. Pokud má alespoň trochu výživný substrát, hnojení nevyžaduje a zálivka ji stačí přirozená, dešťová - pouze při dlouhodobě velmi teplém počasí bez dešťů je dobré rostlinu jednou za dva až tři týdny zalít. Není to však nezbytné, aloe má v listech tolik vody a zásobních látek, že přežije bez zálivky i déle než rok, proto ji lze pěstovat třeba na chalupě, kterou navštěvujeme v delších intervalech.

Foto: autor