Lékořice lysá, sladký lék pro průdušky i žaludek

Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra L.) je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 150 cm a velmi odolnými oddenky. Dorůstá do výšky jednoho metru, lodyhy jsou přímé a silné a listy vzdáleně připomínají akát. Kvete v červnu a v červenci bledě fialovými květy, plodem je lysý lusk, který obsahuje tři až čtyři klíčivá semena

Porosty teplomilné lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě a v Asii. Kořeny lékořice patří důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i v oficiální medicíně.U nás se můžeme dodnes s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě. Je to pozůstatek dřívější kultury, která však od druhé poloviny 19. století postupně zanikala, protože potřebu lékořice kryl dovoz.

Sběr a sušení

• Kořen lékořice lysé sbíráme na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy.
• Účinný je z nejméně tříletých rostlin.
• Sušíme jej rozpůlený či roztvrcený při teplotě 20 až 35 °C.

Účinky a užívání

• Sušený kořen lékořice můžeme zakoupit v některých dobře vybavených lékárnách či v bylinkářství.
  Lékořice působí příznivě na sliznici žaludku. Hojí žaludeční a dvanáctníkové vředy.
• Vyvolává zvýšenou sekreci hlenu v dýchacích cestách a také výrazně uskadňuje jeho odkašlávání. Je proto velmi prospěšná při nachlazení.
• Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum (působí močopudně), ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, má naopak antidiuretické účinky.
• Při dlouhodobé konzumaci působí droga podobně jako kortikosteroidy a zvyšuje krevní tlak, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje (výjimkou je dlouhodobé užívání při Addisonově chorobě).
• Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je jedna kávová lžička drogy na šálek odvaru, který se pije dvakrát až třikrát denně.

Vyrobte si pendrek

Lahodná sladká chuť lékořice je známá už po celá staletí. Používá se v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. Dětmi milovaná cukrovinka pendrek je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Za studena je hmota křehká, zatepla se mění na ohebnou a tažnou.

Klasický postup při výrobě lékořiny je poměrně jednoduchý - pendrek si můžeme vyrobit i sami:

1. Na podzim sklizený kořen lékořice nakrájíme na drobné kousky, rozmačkáme a umeleme v mlýnku.
2. Získaný výtažek vaříme v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Před ztuhnutím tekutinu slijeme do nádob.
3. Vzniknou velmi tvrdé bloky surové lékořice, které se při úderu lámou. Pro výrobu cukrovinek surovou lékořici ředíme horkou vodou, protože patnáctiprocentní obsah glycyrrhizinu (je 50x sladší než řepný cukr) je příliš vysoký a výsledná chuť by byla pro přeslazenost odporná.

Šťáva pro výrobu pendreku kromě sladkého glycyrrhizinu dále obsahuje silice, třísloviny, flavonové a fytoncidní látky.

Všestranná lékořice

Lékořice se kromě nejrůznější cukrovinek, likérů a sirupů přidávala do piva, kde působila jako pěnící přísada. (Této vlastnosti lékořicového kořene se dříve využívalo i při výrobě náplní do hasicích přístrojů.) Lékořicí se upravuje dokonce i chuť tabáku. Rostlina je důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu. Používá se mimo jiné k chuťové úpravě při výrobě léků, jako plnidlo při přípravě pilulkové hmoty. V minulosti měla lékořice také poměrně široké technické použití – přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů.

Autor Jarmila Teplíková.