Obávané metastázy jsou vlastně sekundární nádory, které vznikají v případě, kdy se primární nádor rozšíří dál do těla a vytvoří nová ložiska. Právě tato další ložiska, sekundární nádory, se nazývají metastázy. Vznikají rozpadem nádorových buněk primárního nádoru, kdy se buňky mohou buď uchytit v těsné blízkosti původního nádoru, například v dutině břišní často napadnou okolní orgány, nebo se naopak šíří krevním a lymfatickým systémem, a mohou proto vytvořit metastázy na místech velmi vzdálených od původního nádoru.
Na obrázku vlevo primární nádor, vpravo metastázy.
Metastazovat mohou všechny zhoubné nádory, ale některé typy jsou k vytváření metastáz náchylnější než jiné. Například nádory slinivky mají tendenci velmi rychle metastazovat, oproti tomu zhoubný kožní nádor bazaliom nemetastazuje téměř nikdy. Některé druhy nádorů vytvářejí přednostně metastázy v konkrétních místech, například nádory prsu metastazují často do kostí, jater, plic nebo mozku; nádory prostaty do kostí a nádory plic do kostí, jater, mozku a nadledvin. Tyto sekundární nádory se nazývají stále stejným názvem jako primární nádor – například rakovina prostaty, která se rozšířila do kostí, se dál diagnostikuje jako metastazující rakovina prostaty, nikoliv jako nová diagnóza rakovina kostí, neboť metastázy obsahují stejné buňky jako původní nádor.
Pro diagnostiku metastáz se používají nejčastěji zobrazovací vyšetření, například rentgen, výpočetní tomografie neboli lidově cétéčko či ultrazvuk, některé se mohou zachytit i z rozboru krve. Zjištěné metastázy samozřejmě nejsou příznivou zprávou, ale na rozdíl od zažitých představ nemusí automaticky znamenat, že už je pacient „na odpis“. Další postup závisí na tom, o jaký původní nádor se jedná, jak moc je rakovina rozšířená, kolik je pacientovi let a v jakém je celkovém zdravotním stavu a také v neposlední řadě na rozhodnutí samotného pacienta, zda a jak v léčbě pokračovat.
Vzhledem k tomu, že se metastázy na genetické a molekulární úrovni mohou lišit od původního nádoru, je jejich léčba často jiná. Léčba obecně se rozděluje na tu, která působí lokálně, což je nejčastěji chirurgické odstranění metastáz a radioterapie (ozařování), a léčbu těla jako celku neboli systémovou, mezi jejíž metody patří chemoterapie, hormonální léčba, z nejnovějších možností potom imunologická a biologická léčba. Někdy se přikročí i ke kombinaci různých metod, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku.
V některých případech lze metastazující onkologické onemocnění vyléčit, ale většinou terapie spíš zpomalí jeho průběh. Moderní medicína navíc dokáže nejen tlumit bolesti, ale i mírnit nežádoucí účinky léčby. Pacientův život tak může i v metastatické fázi podstatně zkvalitnit. A na rozdíl od dřívějších chmurných prognóz ho dokáže také prodloužit, a to nejen v řádu měsíců, ale i let. Výjimkou nejsou případy, kdy například pacientky s metastazující rakovinou prsu žijí déle než pět let, přičemž je v maximální možné míře zachována kvalita jejich života.
Třebaže se pár let nemusí zdát mnoho, je nepochybné, že medicína dělá velké pokroky. Už nyní nemusí být metastázy automatickým rozsudkem rychlé smrti. A je více než pravděpodobné, že prognózy pacientů se budou s pokračujícím vědeckým vývojem dále zlepšovat.
Zdroje: www.wikiskripta.eu, www.novinky.cz, cs.medlicker.com
