Dráždivý tračník

Čtvrtina až polovina populace se potýká s potížemi v zažívacím systému. Polovina z nich přitom trpí syndromem dráždivého tračníku. Ten je ovšem podle profesora Julia Špičáka, přednosty Kliniky hepatogastroenterologie IKEM Praha a předsedy České gastroenterologické společnosti jen nejznámějším typem tzv. funkčních poruch.

Dráždivý tračník je funkční onemocnění trávicího traktu, které se projevuje poruchami tlustého střeva. Mezi jeho příznaky patří

  • křeče,
  • nadýmání,
  • průjem nebo zácpa.

To vše buď samostatně, nebo ve vzájemné kombinaci. Přesné příčiny vzniku dráždivého tračníku nejsou známé, ale velkou roli určitě hrají psychické vlivy — trávicí trakt totiž obsahuje obrovské množství nervových buněk a nervových vláken, těsně provázaných s centrálním nervovým systémem.

Proto se také nemoc projevuje častěji u psychicky labilnějších lidí nebo lidí ve stresu. U dítěte mohou vzniknout potíže po rozvodu rodičů. Ale může samozřejmě jít také o reakci trávicího traktu na některé dráždivé nebo těžko snášené potraviny.

Dráždivý tračník je úzce spojený s psychikou, proto se potíže neprojevují ve spánku, kdy je vědomí vypnuté. Pokud nás tedy bolestivé křeče budí ze spaní, nejspíš to nebude dráždivý tračník.

Léčba dráždivého tračníku není snadná, doporučuje se celkové zklidnění, dodržování zásad zdravé výživy s obsahem vlákniny a probiotik, v případě potřeby pak podle příznaků podání protiprůjmových léků nebo naopak projímadel, pomoci může i konzultace s psychologem.

Funkční poruchy

Diagnóza K 30, tedy funkční poruchy, je ve specializovaných ambulancích nejčastější. Zjednodušeně se jedná o stavy, kdy nemocný udává obtíže, ale vyšetření neprokážou žádnou strukturální změnu. Příčiny vzniku funkčních poruch jsou různorodé. Svoji roli hraje genetická dispozice, může jít o různé psychicky zatěžující situace. Většinou se nejedná o jednorázové katastrofy, spíš o dlouhodobě působící psychický tlak (rozvod, vleklá a závažná nemoc v rodině, existenční starosti apod.) Samozřejmě se počítají i dlouhodobé a výrazné poruchy v životosprávě.

Často jde o kombinaci všech skupin vlivů. Spektrum funkčních poruch je široké. Může sahat od běžného „sevření žaludku“ při nervozitě až ke každodennímu zvracení, které nemocného doslova invalidizuje. Někdy jsou obtíže spojené i s tzv. stařeckou depresí. U některých lidí se ovšem stávají integrální součástí osobnosti, nemocný se svými problémy skoro chlubí a v hloubi duše se jich vlastně nechce zbavit.

Co všechno je trávicí trakt?

„Zjednodušeně řečeno je to trubice, která začíná v dutině ústní a končí konečníkem,“ vysvětluje gastroenteroložka MUDr. Anna Jungwirthová ze Sanatoria sv. Anny. Její délka obvykle souvisí s výškou člověka, ale nemusí ji vždy kopírovat. Tato trubice je na některých místech rovná, jinde je zahnutá, někde se rozšiřuje do rezervoáru, ústí do ní větší a menší žlázy.

Podle délky lidského střeva člověk patří spíš do skupiny „býložravců“ než masožravých šelem. I proto v dnešní době, kdy jsme zvyklí jíst denně maso, stále stoupá počet onemocnění trávicího traktu.

Její výstelka je tvořena sliznicí, která produkuje množství hlenů a dalších působků, jako jsou trávicí šťávy. Trávicí trakt má funkci resorpční i evakuační a jeho fungování je nezávislé na naší vůli. Je inervován tzv. vegetativním nervovým systémem, který neustále vydává impulsy. Proto na nás vedle složení stravy působí i to, v jakém prostředí jíme, jakým způsobem, v jaké náladě, a dokonce i to, jak dobře spíme apod.

Vředová choroba

Žaludek slouží jako rezervoár, kde se potrava začíná štěpit na jednotlivé složky a rozbíhá se proces trávení. Proto má žaludek speciální (nejen podélnou, ale i šikmou) svalovinu, takže peristaltické vlny mohou být výraznější.

  • Nejčastějšími problémy žaludku jsou různé typy gastritidy čili zánětů sliznice žaludku. Bývají to obvykle krátkodobé nevolnosti nebo bolesti provázené zvracením, které brzy odezní. Pokud ovšem bolesti přetrvávají, měli bychom vyhledat gastroenterologa.

Pokud se při endoskopickém vyšetření najde gastritida, dalším krokem je zjišťování, čím je způsobena. Mohou to být vlivy chemické (léčiva — podle profesora Špičáka je zcela běžný vřed žaludku z užívání analgetik a antirevmatik), bakteriální (Helicobacter pylori), autoimunitní (atrofická gastritida) nebo jiné vlivy (nesnášenlivost určitých potravin, alergie).

Kromě zánětů se může v žaludku vytvořit peptický vřed. To znamená už hlubší poškození sliznice, zánět se „prohlodává“ do větší hloubky. Může narušit nejen sliznici, ale i svalovinu, a pokud poruší cévu, nastává krvácení. „V krajním případě může vřed projít celou stěnou žaludku a způsobit tím jeho perforaci,“ varuje MUDr. Jungwirthová.

Stejně často jako v žaludku najdeme ovšem vředy i ve dvanáctníku.

Dvanáctník (latinský název duodenum pochází z označení jeho délky, která je přibližně 25 cm, čili 12 palců) je podkovovitě stočená část tenkého střeva navazující na žaludek. Kromě žaludku do něj zároveň ústí vývod žlučníku z jater a vývody slinivky břišní. Ve dvanáctníku šťávy ze slinivky břišní neutralizují kyselý žaludeční obsah, který se pak dostává do tenkého střeva.

Dvanáctníkový vřed se může projevovat různě, typická je bolest v nadbřišku, která obvykle přichází nalačno a často budí postiženého v noci. Může následovat i po jídle, ale až za relativně dlouhou dobu 1 až 4 hodin. Bolest je křečovitá.

  • Žaludeční vřed se projevuje také bolestí v nadbřišku, ale na rozdíl od dvanáctníku se bolest objevuje brzy po jídle. Jiný je i charakter bolesti, která je spíš tupá.

U nemocí žaludku, zejména u různých gastritid, peptických vředů, drobných erozí nebo „pouhého“ překyselení se užívají léky na snížení kyselosti. Říká se jim inhibitory protonové pumpy, protože blokují tvorbu kyseliny chlorovodíkové. Doporučují se také léky na snížení kyselosti s krátkodobým účinkem (různá antacida).

  • Účinné jsou i léky, které obsahují pankreatické fermenty — enzymy, které začínají štěpit potravu v žaludku.
  • U lidí, kteří trpí zpomalením trávení, se pak nasazují prokinetika.
  • Dobrý efekt mívají i tradiční ověřené postupy, jako jsou různé žaludeční čaje, pomůže i sklenice piva po těžším jídle.

Crohnova nemoc

Někdo může mít bolesti připomínající zánět slepého střeva, jiného obtěžují vleklé průjmy nebo neurčité bolesti v podbřišku, někdo hubne a trpí zvýšenými teplotami, zvrací a má křeče v břiše — většinou právě tyto dlouhodobé obtíže přivádějí k lékařům pacienty s Crohnovou chorobou.
Crohnova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění, které nejčastěji zasahuje počáteční část tlustého střeva, ale může se rozšířit i do jiných oblastí. Tato nemoc nemá jednoznačné příznaky, co pacient, to jiný začátek i průběh obtíží. U někoho se choroba projeví náhle, u jiného je začátek spíš plíživý.

Nejasné jsou i příčiny vzniku této nemoci. Podle profesora Špičáka je Crohnova nemoc podmíněna mj. genetikou (až 20 % nemocných má tzv. nemoc v rodině), ale také bakteriální střevní výbava, která se v důsledku civilizace mění a stává se méně pestrou. Všeobecně se usuzuje, že se jedná o nemoc autoimunitního charakteru — zánět tlustého střeva může být důsledkem nepřiměřené obranné reakce na některé složky potravy a bakterie, které sídlí v našem střevě.

Crohnova nemoc se však nemusí projevit pouze na střevě, časté jsou i projevy mimo trávicí trakt. Mohou se objevit

  • bolesti kloubů a zad,
  • žlučníkové a ledvinové kameny,
  • jiné nemoci ledvin a žlučových cest.

Tyto projevy většinou souvisejí s aktivitou střevního zánětu, takže jakmile ustoupí zánět, ustupují většinou i tyto obtíže.

Léčba Crohnovy nemoci je podle prof. Špičáka skutečným uměním, „ars medici“. Obvykle se začíná protizánětlivými léky tak, aby se zredukoval zánět. Nastanou-li infekční komplikace, nasazují se antibiotika. V případě srůstů znemožňujících průchodnost střev a tvorby abscesů následuje operativní zákrok. Když se léčbou dosáhne stadia, kdy se příznaky nemoci již neobjevují, snaží se lékaři udržovat tento stav a co nejvíce oddálit nové propuknutí nemoci.

Dobrou zprávou je, že diagnostika dnes nesmírně pokročila. Střevo se dá zobrazit radiologickými technikami, počítačovou tomografií a magnetickou rezonancí, endoskopicky a spolknutou kapslí. Tato vyšetření nahrazují klasický rentgen s kontrastní látkou. V léčbě je pak velkým pokrokem biologická léčba, která je sice účinná, ale také velmi drahá a musí se užívat prakticky celoživotně.

Celiakie

Je to další nemoc, která je podmíněná více faktory. Jedná se o neschopnost strávit lepek (tedy většinu obilovin). V důsledku štěpných produktů lepku pak dochází k tvorbě autoprotilátek a k zánětu střevní sliznice. Bezlepková dieta obvykle znamená vyléčení, problém je, že je málo pestrá a také poměrně drahá. Bohužel, české pojišťovny na ni nepřispívají dostatečně, což je podle odborníků hrubě diskriminační opomenutí.

Zajímavé je, jak se s dobou mění obraz této nemoci. Zatímco dříve se celiakie většinou projevovala v dětství průjmy a neprospíváním, dnes se vyznačuje i v dospělosti různými zdánlivě zcela nesouvisejícími obtížemi, například kožními vyrážkami, zvýšenými jaterními testy, osteoporózou, anemií, neuropatiemi i depresí. Častěji se s celiakií vyskytují (a mohou ji překrývat) další autoimunitní choroby, jako jsou cukrovka, žloutenka, Crohnova nemoc či zánět žlučovodů.

Obecně se na celiakii i v odborných ambulancích málo myslí a bývá diagnostikována pozdě. Podle prof. Špičáka je přitom účinná diagnostika dostupná — zahrnuje vyšetření z krve (protilátky) a endoskopii s odběrem vzorků z dvanáctníku.

Co dělat proti onemocnění

Mnohokrát opakovaná pravda o „gramu prevence na kilogram léčby“ platí i v případě trávicích potíží. Doporučení gastroenterologů, jak těmto potížím předcházet, se proto nijak neliší od toho, co slýcháme od jiných specialistů.

Tělesná aktivita, dieta s dostatkem vlákniny, ovocem a zeleninou, abstinence a nekuřáctví by podle lékařů vedly k poklesu nádorů snad až o 50 %. Některá jiná onemocnění (Crohnova nemoc nebo celiakie) takto preventabilní nejsou. Kromě příslušných dietních opatření ale neuděláme chybu s přiměřenou tělesnou aktivitou. Velké fyzické zátěži bychom se raději měli vyhnout. Rozhodně bychom neměli opomíjet tzv. screeningová vyšetření. Náhle vzniklé obtíže ve zralém věku se nesmí nikdy bagatelizovat, včasná diagnóza může i u zhoubných nádorů vést k úplnému vyléčení!