Na vlhkých místech v okolí potoků, řek a vodotečí, v lužních lesích a na podmáčených lukách roste bylinka s něžným, bílým květenstvím, tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Botanik Karl Linné, který pojmenoval a roztřídil spoustu rostlin do dodnes platných uskupení, jej původně zařadil mezi tavolníky. Proto se dřívě jmenoval Spiraea ulmaria L. Je rozšířen po celé Evropě, u nás je hojný od nížin až po nižší horské polohy.

Jak jej poznat?

Tužebník je vysoká bylina, která dorůstá od 50cm až do výše dvou metrů. Z tlustého oddenku vyrůstá přímá, ve vrcholové části větvená lodyha nesoucí přetrhávaně lichozpeřené listy. Ty jsou na povrchu tmavozelené a lysé, naspodu bíle plstnaté. Květenstvím je hustý vrcholík s pětičetnými, bílými až nažloutlými kvítky. Plodem je šroubovitě stočená nažka.

Tužebník se množí rozrůstáním oddenku nebo nažkami, které šíří živočichové a voda. Opyluje jej hmyz.

Foto Sten Porse

Účinky tužebníku

Tužebník by neměly užívat děti do tří let, astmatici a lidé alergičtí na salicyláty.

V minulosti byl tužebník velmi ceněn jako léčivá bylina a jeho význam díky návratu k přírodním léčivům znovu stoupá. Málokdo ví, že sloužil jako jeden ze zdrojů přírodních salicylátů – spireinů, ze kterých se v těle vytváří kyselina salicylová, kterou už desítky let známe pod jménem aspirin. Ostatně název léku byl vytvořen z původního latinského názvu tužebníku Spiraea. Aspirin a léky obsahující kyselinu salicylovou jsou již vyráběny uměle, ale proti tužebníku mají jednu velkou nevýhodu – ten má totiž vyrovnaný obsah dalších přírodních látek a proto nedráždí žaludeční sliznici, naopak ji hojí.

Kromě přírodních salicylátů obsahuje nať rostlinky flavonoidy, fenolické glykosidy, třísloviny a další léčivé látky.

  • Tužebník působí protizánětlivě, tlumí bolesti a snižuje horečku.
  • Je vynikajícím doplňkem k lékům používaným při poruchách trávení, překyselení žaludku a pálení žáhy.
  • Jeho antibakteriální a protizánětlivé účinky se využívají i k hojení ran – vnitřně jako podpůrná léčba žaludečních vředů, zevně se tužebníková droga užívá ke koupelím či obkladům špatně se hojících ran nebo jako součást hojivých mastí.
  • Působí rovněž jako antirevmatikum.
  • Doporučuje se i při zánětech ledvin, močových cest a močového měchýře.
  • Ve směsi s dalšími vhodnými léčivými rostlinami je ho možné užívat jako bylinkový čaj proti nachlazení.

Sběr a sušení

Čaje a masti s obsahem tužebníku jsou k dostání v lékárnách a prodejnách

přírodních produktů. Ale díky tomu, že jde o rostlinku běžně rozšířenou na vlhkých místech, můžeme si ji nasbírat sami. Sbírá se kvetoucí nať nebo pouze květy, v červenci i srpnu. Ihned je sušíme ve stínu, nebo uměle při teplotách do 40 °C.

Tužebník ve váze nahradí šater (nevěstin závoj)

Tužebník je ceněnou léčivkou, ale je zároveň velmi půvabnou rostlinkou, kterou v době květu můžeme uplatnit v romantických květinových vazbách. Obzvláště krásně působí v kombinaci s květy růží. I po odkvětu, ještě než malé nažky v květenství začnou opadávat, můžeme celou rostlinu usušit a použít do suchých vazeb.

foto Shutterstock, wikimedia.org