Běžné zubní pasty jsou totiž v řadě případů koktejlem z nejrůznějších chemikálií, které se přes sliznici v ústní dutině dostávají dále do organismu. Některé prameny navíc uvádějí, že většina dospělých ročně nevědomky spolyká obsah celé jedné tuby a děti dokonce ještě víc.
Stomatologové se shodují, že zubní pastu v podstatě k čištění zubů vůbec nepotřebujeme. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se totiž nijak významně nepodílí na odstranění zubního plaku – tuhle práci odvádí především vhodný zubní kartáček společně se správnou technikou čištění.
Při výběru bychom měli věnovat větší pozornost a pečlivě si prostudovat etiketu
Na co si dát pozor
Běžná zubní pasta je ze 40 procent složena z vody, celou polovinu obvykle tvoří brusné prostředky (abraziva), dále obsahuje pěnidla, zvlhčovadla, zahušťovadla, barviva, příchutě a fluoridy. Proti fluoridům v zubních pastách se jednu dobu hodně brojilo s tím, že jsou to toxické látky. Jako skoro vždy je pravda někde uprostřed – závisí především na množství, přičemž v dětských pastách by fluoridů mělo být nejméně. Podle nejnovějších výzkumů fluoridy v zubní pastě při pravidelném používání dokážou zabránit vzniku zubního kazu z 20 až 30 procent tím, že chrání sklovinu vůči sníženému pH a působení kyselin v ústní dutině.
Abraziva (brusné částice) působí mechanicky na zubní sklovinu a napomáhají zbavit ji plaku a zabarvení, způsobenému konzumací některých potravin – například kávy či černého čaje. Pokud ovšem zubní pasta obsahuje přemíru abrazivních částic, může se sklovina nenávratně poškodit. Někteří výrobci se proto přiklánějí k abrazivům na podkladě enzymů, jejich dlouhodobý vliv na stav zubní skloviny ovšem ještě není zcela prozkoumaný.
Zubní pasty, které hodně pění, považují někteří spotřebitelé za kvalitnější. V poslední době se ovšem ukazuje, že opak je pravdou. Pasty obsahující pěnicí složku označovanou na etiketě se složením jako sodium lauryl sulfate (dodecylsíran sodný) mohou totiž u disponovaných jedinců podněcovat vznik aftů či jiných problémů v ústní dutině. Na trhu se proto objevily pasty označované jako „SLS free“, další variantou pak jsou zcela nepěnící pasty.
Problematickou složkou zubních past jsou antimikrobiální příměsi – některé pasty například obsahují triclosan, který sice dokáže bojovat proti zánětům, na druhou stranu ovšem může narušovat hormonální a imunitní systém, a proto je lepší se mu vyhnout.
To že je na obalu uvedeno „příchuť máty“, nemusí znamenat, že pasta obsahuje přírodní mátu
Příchutě, které mají zamaskovat pachuť chemikálií, obvykle bývají založeny na bázi umělých sladidel (například sacharinu či sorbitolu). Přestože může být na obalu uvedena například „příchuť máty“, ještě vůbec to nemusí znamenat, že pasta obsahuje opravdovou přírodní mátu. Umělá aromata jsou přitom až na čestné výjimky syntetickými sloučeninami vyráběnými z ropy a na obalech nemusí být uváděno jejich přesné složení.
Čím pastu nahradit?
Pokud se chceme výše zmíněným (i mnohým dalším) chemikáliím vyhnout, můžeme se v obchodech porozhlédnout po zubních pastách na rostlinné bázi s certifikátem přírodní kosmetiky (CPK) nebo bio kosmetiky (BIO CPK).
Zubní pastu – nebo lépe řečeno zubní prášek – si ale také můžeme připravit snadno sami. Budeme k tomu potřebovat pouze jedlou sodu (hydrogenuhličitan sodný) a případně trochu přírodního sladidla (například ze stévie nebo xylitol – březový cukr).
Bea Johnsonová, autorka knihy Domácnost bez odpadu, nabízí ten úplně nejjednodušší recept: do kořenky nasypeme hrnek jedlé sody a podle chuti jednu čajovou lžičku prášku ze stévie. Ta pomáhá vyvážit slanost sody, na kterou je potřeba si zpočátku přivyknout. Soda by měla být co nejjemnější, nejspíš budeme muset zkusit balení od různých výrobců nebo ji ještě rozmělnit v hmoždíři. Pak už stačí jen nasypat malé množství prášku na mokrý kartáček a vyčistit si zuby jako obvykle. Jedlá soda snižuje koncentraci kyselin, které narušují povrch skloviny a podílejí se na vzniku kazu, a navíc zuby lehce vybělí.
Kokos pastě dodá příjemnou chuť
Kokosová zubní pasta
Pokud chceme získat konzistenci pasty, snadno si ji připravíme z následujících přísad: 5 lžic kokosového oleje, 3 lžíce co nejjemnější jedlé sody a 10 kapek přírodního mátového oleje. Kokosový olej se roztéká při 23 až 26 ºC, pokud je příliš tuhý, zahřejeme ho ve vodní lázni. Když se rozteče, necháme ho trochu vychladnout a vmícháme do něj sodu a olej. Naplníme do vhodné nádobky se širokým hrdlem a uchováváme při teplotě kolem 20 ºC. K nabírání pasty na kartáček vždy použijeme čistou lžičku.
Kokosový olej má antibakteriální účinky a příjemnou chuť.
Prášek z obyčejných kaštanů z jírovce maďalu má dezinfekční účinky
Zesvětlující prášek s kaštany
Prášek z obyčejných kaštanů z jírovce maďalu má dezinfekční účinky, je protizánětlivý a zpevňuje dásně.
Usušené kaštany oloupeme a najemno podrtíme v hmoždíři nebo mlýnku na koření. Smícháme tři lžičky kaštanového prášku se lžičkou jemné jedlé sody a přidáme 4 usušené a podrcené lístky šalvěje. V uzavřené nádobce vydrží kaštanový prášek několik měsíců. Před použitím jej naneseme čistou lžičkou na mokrý kartáček a zuby si vyčistíme jako obvykle.
Vyrobte si doma i ústní vodu
Domácí ústní voda
Na její přípravu potřebujeme 500 ml vlažné vody, 2 lžičky jedlé sody, 6 vrchovatých lžiček xylitolu (březového cukru) a 10 kapek přírodního mátového oleje. Všechny přísady dáme do láhve o objemu 750 ml a důkladně protřepáváme, až se všechny složky rozpustí. Malým douškem ústní vody si vyplachujeme ústa ráno i večer po čištění zubů. Xylitol působí jako prevence proti tvorbě zubního kazu, protože redukuje bakterie tvořící kyseliny. POZOR: pro spoustu domácích zvířat je jedovatý, mimo jiné i pro psy a kočky!
Recepty byly převzaty z knihy Jedlá soda, vydalo Nakladatelství KAZDA, www.knihykazda.cz
