Z Francie se burgundský králík rozšířil do celé Evropy, k nám se však v roce 1970 dostal z Dánska. Na místních i celostátních chovatelských výstavách bývá mezi králičími plemeny zastoupen nejhojněji.

Výtečné masné plemeno

V Česku je uznávaným chovatelem burgundských králíků Ludvík Hora z Ledců. Chová je jedenačtyřicet let a za tu dobu s nimi získal stovky čestných cen. Nejvyšší hodnocení obdržel na Evropské výstavě v Brně v roce 1998, kdy jeho králice získala titul evropského šampiona.
„Burgundský králík je masné plemeno střední velikosti, které má až šedesátiprocentní jateční výtěžnost. Je to proto, že králíci mají velmi slabou kůži, krátkou srst a na rozdíl od jiných plemen malou, nevýraznou hlavu (hlava se nejí, tvrdí francouzští chovatelé). Vynikají rychlým růstem a při dobrém krmení mláďata dosahují živé hmotnosti 3–3,20 kg již ve čtyřech měsících. V tomto věku se podobnou váhou může pochlubit ještě kalifornský králík, který se rovněž řadí k masným plemenům.

Burguňáky, jak se jim zkráceně říká, dnes chováme výhradně pro maso, ale v minulých dobách byla jejich předností i stejnoměrně vybarvená kvalitní srst, takže kožky využíval kožešnický průmysl,“ připomíná Ludvík Hora.

Dobré vlastnosti mají i kříženci

Plemeno je oblíbené i proto, že se hodí ke křížení s jinými králíky, kteří jsou také chováni kvůli masu. Chovatelé, kteří se nezabývají čistokrevným chovem, je zpravidla kříží právě s kalifornskými králíky, což má vliv na rychlé přírůstky a zmasilost králíčat. Ve čtyřech měsících dosahují váhy až 3,50 kg.

Samičky burgundského králíka jsou výborné matky

Mladé mám pouze ze zimních vrhů, přes léto samice nepřipouštím, protože v letních měsících se rozvíjejí z tepla a vlhka nemoci, zejména kokcidióza.

„Samice burgundských králíků jsou velmi plodné a dobré matky. Nepamatuji se, že by některá roztahala hnízdo, nebo
se nestarala o potomstvo. V současné době tři samice mají v hnízdech po deseti mláďatech. Není to nic výjimečného. Jednoletá samice zpravidla mívá 6–7 mláďat a dvouletá 8–10. Králice nechávám v chovu čtyři i více let, dokud rodí alespoň 5–6 mláďat. Teprve když jejich počet klesne na 2–3, samice vyřazuji.

Krmení

Králíky krmím dvakrát denně granulemi, ječmenem a tvrdým chlebem. Oves už nepodávám, protože je drahý. Základem potravy je seno. Pouze samicím týden před porodem zvyšuji dávku jádra. Rozvíjí se v nich plod a já si potrpím na velká králíčata. Zeleným už několik roků nekrmím, a to kvůli špatnému životnímu prostředí. Králíci sice mají raději trávu než seno, ale řeším to tak, že jim přidávám mrkev, a pokud to jde, i větvičky ze stromů na ohryz. Je to dobré i jako prevence proti kokcidióze. Jinak králíčata proti této nemoci chráním léky Suprikol nebo Baykoks, které jim předkládám, když přestanou pít mateřské mléko a začnou samostatně žrát, a pak když je odstavuji od samice. Každá manipulace s králíkem je totiž stresující, zvíře je pak oslabené a spíše onemocní,“ tvrdí ledecký chovatel.

Cenné zkušenosti s připouštěním

„Moje zkušenosti s připouštěním samic jsou ryze praktické. Šedesát dnů po porodu, právě když odstavím králíčata, se samice dostává znovu do říje. K samci ji dávám do kotce dvakrát třikrát na půl hodiny během několika dnů. Tím v samici budím zájem a většinou se už druhý den připustí. Ale pár celou dobu pozoruji, abych věděl, že byli svázáni a připuštění se povedlo. Mnozí chovatelé dělají chybu, že králici nechají u samce po celý den. Stěžovala si mi chovatelka, že stále nemá králíčata, co má dělat? Prohlédl jsem jejího samce a zjistil, že nemá varlata. Samice mu je vykousaly! A protože je při připouštění nesledovala a nechala je spolu i několik hodin, tento hendikep nezjistila.

Péče o králíčata

Je několik způsobů, které chovatele utvrdí, zda je, či není samice březí. Stane-li se, že si začne trhat chlupy na hnízdo devatenáctý nebo dvacátý den – tak se u ní projevuje takzvaná falešná březost. Když asi deset dní po připuštění začne rozhrabávat podestýlku v rozích kotce, je to důkaz březosti. A zhruba deset dní před porodem si vytvoří hnízdo. Před porodem nedávám do kotce žádné budky jako kotiště, i když jsem je také zkoušel. Stalo se mi ale, že samice při kojení vytáhla z kotiště na struku králíče, které se pak nemohlo vrátit zpět, protože nedokázalo překonat hranu pod otvorem. V zimě by samozřejmě umrzlo. Když je matka vytáhne z normálního hnízda, mládě to vycítí a vrátí se do tepla samo. Mnohdy samice otvor do budky tak ucpala, že uvnitř bylo horko a vlhko, kotiště nevětralo, což králíčatům vůbec zdravotně nesvědčilo. A tak jsem po zkušenostech i dalších chovatelů od těchto nápadů ustoupil.“

Odstavení

Chovatel mladé odstavuje v osmi týdnech. Rozděluje samce a samice a dává je do kotců po dvojicích. Ve dvou měsících ještě nemají rozvinuté pohlavní orgány, takže se neperou ani nehoní. Při pohledu na dvojice je také více vidět, které zvíře bude lepší, to znamená, které půjde do chovu a které do kuchyně. Později chovatel vybere i nejlepší samce a rozdělí je, aby se nepokousali.

Dobrý chovatel hledá chyby u sebe

A proč Ludvík Hora chová burgundské králíky už více než čtyři desetiletí? Chov se prý mnohdy nedaří, občas přijdou těžkosti a plemeno, jak se říká, nejde. To by v tom byl čert, aby chovatel na příčinu nepřišel! Vymýšlí, co udělal špatně, protože podle jeho názoru je příčina spíše v chovateli než v králíkovi. A když se na druhé straně chov daří a jeho králíci na výstavách získávají čestná uznání, troufá si, že příště by to mohlo být ještě lepší. Studuje zápisky, rodokmeny chovných králíků, genetiku. A čas letí…