Ve větvích vysoko nad zemí veverky obecné stráví skoro celý svůj život. Jen pokud je na zemi něco k snědku, seskočí. Závratných výšek se nebojí. Jejich huňatý ocas, objemnější než mrštné tělíčko, je skvělé kormidlo a padák zároveň – veverka umí ovládat každý jeho chloupek. Po kmenech a větvích svižně běhá díky silným nohám a drápkům. Veliké oči bezchybně odhadují vzdálenosti před skokem.

Jak bydlí veverky?

Z větviček si spletou kulovitou stavbu, kterou uvnitř vystelou mechem, suchou trávou, lýkem, listím, zvířecí srstí i ptačími pírky. K letnímu odpočinku stačí i ledabylé hnízdo, k odchovu mláďat nebo na zimu veverka chystá dokonalý domek. Před zimou opatří svůj příbytek tak pečlivou izolací z rozcupované kůry, že zatímco venku mrzne, veverka si doma udržuje až 20°C. V zimě nespí, ale zdržuje se často uvnitř, a pokud je opravdu špatné počasí, nevystrčí ven nos po několik dní.

Pokud veverka najde vhodnou dutinu, osídlí ji a pouze vystele. Jako úkryt před zimou i poledním horkem je takové bydlení velmi komfortní, ale starých stromů s dutinami je dnes poskrovnu. Proto se může ubytovat i v dostatečně prostorné ptačí budce (například pro sovy), nebo ve speciální budce pro veverky.

Předjarní veveřátka

Veverky jsou samotářky. Ale dvakrát do roka opustí samečci svá území a vydají se hledat partnerky. O mláďata se samička stará sama. První rodinu zakládá už mezi únorem a dubnem, další v létě, mezi květnem a srpnem. Mláďátka jsou holá a slepá, matka je musí téměř dva měsíce kojit. Po měsíci prohlédnou, začnou se pohybovat po hnízdě a sama si již čistí tělo jazýčkem a packami. Po dalších čtrnácti dnech podnikají první výpravy kolem hnízda a ještě po další dva týdny se do něj vracejí. Samička je již krmí nejen mlékem, ale i běžnou veverčí stravou – oříšky, semeny stromů, houbami (veverkám bývá přisuzováno i vybírání ptačích hnízd, ale ve skutečnosti se nic takového nepotvrdilo. Jen si občas donesou do hnízda nalezenou kostřičku, aby doplnily vápník). Přitom je učí, co je v lese dobrého a jedlého a čemu se naopak vyhnout.

Nejpozději po deseti týdnech se veverčata zcela osamostatní, ale ještě se nějaký čas zdržují poblíž matky, než si najdou své vlastní místo k životu někde opodál. Veverky si sice hlídají svá teritoria, ale například v parcích, kde je lidé přikrmují, mohou žít jedna vedle druhé velmi blízko. Přikrmování veverky ocení nejen v zimě, ale i na jaře – ale pouze vhodnou stravu a nejlépe v krmítku pro veverky.

Veverčí záchranáři

Pokud nedorostlá mláďata vypadnou z hnízda, nedopatřením nebo kvůli kácení, je téměř nemožné je doma zachránit, zvláště pokud byla ještě kojena. Můžete však zavolat do Záchranné stanice pro veverky Pinky. Veverčí záchranáři se veveřátkům obětavě věnují už mnoho let, jezdí pro ně po celé republice a dovedou nejen vypiplat i malá miminka, ale také rostoucí veverky připravit na návrat do přírody. Na provoz stanice můžete také přispět (třeba i ořechy). Více na www.veveratka.cz.