Když je králíček domácí mazlíček

Zakrslý králíček je ideální zvířátko do bytu. Milují jej nejen děti, které naučí (samozřejmě s naší pomocí) odpovědnosti za živého tvora. Králíčci jsou čistotní, společenští, přátelští a překvapivě chytří.

Zakrslý králíček se stává jedním z nejoblíbenějším domácích mazlíčků, a to zcela právem. Nejčastěji je chován klasický zakrslý králík, nebo zakrslý beran s dlouhýma ušima. Jsou to opravdu drobečci – pravý zakrslý beran dorůstá nejvýše do hmotnosti do 2 kg, klasický zakrslý králíček pak pouze do 1,2 kg. Můžeme si vybrat z mnoha barev srsti a jejich kombinací. Velmi zajímaví jsou rovněž lvíčci, kteří mají na hrudi a na zádech dlouhou srst.

Nákup

Nejvhodnější je mládě staré dva měsíce, protože se nejlépe adaptuje na nový domov, rychle si na nás zvykne a brzy se ochočí.

Králíčka pro potěšení nejraději koupíme u chovatele. Známě podmínky chovu a máme jistotu, že ze zakrslíka nevyroste obr nebo běžný chovný králík, případně kříženec zakrslého a normálního králíka. V obchodech se zvířaty ve většině případů nemáme zaručený původ a nemáme možnost vidět rodiče.

Ubytování

Než si králíčka přineseme domů, měli bychom mu pořídit vhodný příbytek:

Volíme klec pro králíky s hlubokou vanou, díky níž okolní prostor není znečišťován senem nebo podestýlkou. Svrchní část je obvykle drátěná.
Umístíme ji na klidné místo bez průvanu a během života králíka ji nepřemísťujeme.
Pro králíčka chovaného na balkoně můžeme vyrobit dřevěný kotec.
Jako stelivo použijeme hobliny bez pilin (aby neprášily), slámu, seno.
Dno klecepokryjeme dostatečnou vrstvou, aby se podestýlka neshrnovala k jedné straně. Králíček by se pak na hladkém dnu smekal a mohl by se zranit.
Zvíře musí mít vždy k dispozici dostatečné množství čisté vody. Nejvhodnější jsou plastové napáječky. Voda v misce, se rychle znečistí, kazí a králík ji může převrhnout. I mládě zvyklé od chovatele na pití z misky se rychle naučí napáječku používat. Pouze mu několikrát ukážeme, kde napáječku má, a jemně mu ke kapičce vody na napáječce přiložíme tlamičku.
Většina králíčků je čistotná a naučí se chodit močit a kálet na jedno vyhrazené místo.

Pozor na to, že králíček rád panáčkuje těsně za lidmi. Krok zpět může způsobit neštěstí!

Klec může být po většinu času otevřená, funguje jako bezpečné útočiště, kam s králíček vrací. V bytě však musíme schovat volné elektrické kabely z jeho dosahu, neměl by dosáhnout ani na jedovaté rostliny, čistící prostředky a podobně.

Krmení

Potravu podáváme do kameninové misky, jednou denně vždy ve stejnou dobu (ráno nebo večer).
Používáme speciální krmení pro hlodavce – králíky, nebo můžeme zkrmovat oves či ječmen a speciální směsi nepoužívat vůbec nebo pouze jako zpestření.
Jako zpestření zkrmujeme sušený neplesnivý chléb (malé kousky), zbytky zeleniny (mrkev, kedlubny) a ovoce (jablka), na jaře smetánku lékařskou, jitrocel či jetel.
Zeleninu, ovoce a byliny podáváme zpočátku ve velmi malém množství, aby si na ně králíček zvykl a neměl zdravotní potíže, například průjem.
Králíček si potřebuje obrušovat svoje stále odrůstající řezáky – kromě suchého chleba by měl mít k větvičky z chemicky neošetřených ovocných či jiných listnatých stromů.

Důležité je králíčka nepřekrmovat, ale udržovat kondici, aby nebyl ani hubený ani tlustý. Krmnou dávku odhadneme tak, že králík by měl mít každý den všechno krmivo sežrané, ale nesmí mít hlad. Je to důležité i proto, abychom poznali přicházející onemocnění, které se projevuje nechutenstvím.

Zjistíme-li, že zvířátko nápadně často olizuje či okusuje klec, lze doporučit přidání kuchyňské soli do vody. Podává se množství soli na špičku nože dva až třikrát týdně po dobu příznaků.

Ošetřování a prevence

Králíčky zásadně nekoupeme. Srst si udržují čistou sami.
Každé tři měsíce kleštičkami odstříhneme špičky drápů. Za dlouhé drápy považujeme ty, které přesahují délku srsti na končetinách.
Čtyřikrát do roka navlhčenými vatovými tampony opatrně čistíme uši.
Jednou až dvakrát do roka je necháme vakcinovat proti moru a myxomatóze.

S láskou a porozuměním

Po příchodu králíčka do rodiny bychom mu měli dopřát dostatek klidu a času na seznámení se s novým prostředím. Často na něj mluvíme, zvykáme na všechny nové věci (luxování, honičky dětí). Děti seznámíme s bezpečným držením zvířátka a zpočátku je máme pod dohledem. Po několika dnech už by se na nás měl králíček těšit a po našem příchodu zvědavě vykukovat z klece.

Vždy než králíčka uchopíme, mluvíme na něj. Upozorníme ho tak, že se s ním bude něco dít a on se nelekne. Králíčka zvykáme na jméno a učíme ho přicházet na zavolání, jako vhodnější se jeví poklepání na zem nebo písknutí.

Králíček nás může překvapit tím, že náš příchod bude vítat „pískotem“. Je to známka, že jsme se mu dostatečně věnovali a on k nám přilnul. Je třeba se mu denně věnovat stále, neboť je tvorem společenským a samotou strádá.