Pokud se na naší zahradě lasičky zabydlely, máme velké štěstí. Jsou to neúnavné a nesmírně šikovné lovkyně myší, hrabošů, hryzců a dokonce i potkanů. Stačí, aby byl hlodavec jen o trochu menší než lasička, a už se může stát její kořistí.

Půvabné drobné šelmičky jsou neuvěřitelně hbité a silné. Podobně nám může prospět i větší kuna, ta si však troufne i na slepice a ráda se vrtá na půdách, tropí hluk a nepořádek. Lasičky podobné neplechy neprovádějí, od domu se drží stranou. Klidná kůlna je pro ně vysněným domovem, a když není, stačí i kupa dřeva nebo kamení, jen když v ní najdou suchý a bezpečný úkryt. V něm tráví až polovinu dne, po náročném lovu potřebují důkladný odpočinek. Spánek a horečnou aktivitu střídají po pár hodinách. Když jsou vzhůru, při hledání kořisti stále pobíhají, či spíše poskakují, a za den tak urazí i několik kilometrů. Vzhledem k jejich velikosti je to úctyhodný výkon. Umí také rychle šplhat a obstojně plavat, nic je nezastaví.

Zimní kožíšek bílý jako sníh

Nejen mrštnost, rychlost a ostré zoubky jsou zbraní lasiček. Důležitá je i nenápadnost. Když skryjí své bílé bříško, snadno se ztratí mezi listím, dřevem trávou. Ukáží ho, jen když panáčkují, aby se pořádně rozhlédly. Ale co když napadne sníh? Příroda jim nadělí novou, teplejší a navíc sněhobílou srst. Touto proměnou je proslulá lasice hranostaj (a také na svůj hebký kožíšek v minulosti doplácela), ale umí ji i lasice kolčava, nejmenší evropská šelma velká jen 15-25 cm. U nás se však do bílé obléká výjimečně, na rozdíl od lasiček žijících vysoko v horách. Bělostného hranostaje při troše štěstí spatřit můžeme, ačkoli lasičky během zimy málokdy vylézají z pod vrstvy sněhu.

Nejzdatnější lovkyně hlodavců

Lasičky probíhají skrytými podzemními chodbami, nezáleží jim na tom, zda je den či noc. Jejich oči snadno provrtají tmu, vynikající čich je vede za kořistí. Za hraboši a hryzci se pouštějí i do úzkých dlouhých nor, neohroženě je pronásledují až do tajných podzemních hnízd. To kočka nedovede. Když je kořist hojná, lasičky se rozmnožují i vícekrát do roka. Samička své mladé kojí, zahřívá a opatruje. Rodinka se drží pohromadě až do doby, kdy ve stáří tří měsíců odrostou a dovedou sama lovit. V zajetí se může lasice kolčava dožít až deseti let a hranostaj sedmi let, ale v přírodě jen vzácně překročí věk tří let. Jejich život bývá krátký, zato intenzivní.