Krtek evropský (Talpa europaea) je rozšířený v mírném pásu celé Evropy, od Britských ostrovů po řeku Ob na Sibiři. Na jihu Evropy štafetu přebírá krtek slepý, který má očka překrytá kůží tak, že opravdu nevidí. Krtci jsou zařazeni do řádu hmyzožravců, podobně jako ježci či rejsci. Do čeledi krtkovitých patří ještě další rody, které našemu krtkovi na první podhled moc podobné nejsou. Například podivuhodný vychuchol pyrenejský a povolžský, který vypadá jako velký rejsek s chobůtkem a žije ve vodě. Unikátní vzhled má také severoamerický krtek hvězdonosý, jehož rypáček lemuje 22 růžových výrůstků jako bizardní hvězda. Výrůstky jsou velmi citlivé a obsahují dokonce i čidla elektrického napětí. Ovšem i náš obyčejný krtek je tvor vskutku pozoruhodný…

Podzemní města a krtčí hrady

Krtek je k životu v temném podzemí dokonale přizpůsoben. Je mistr v hrabání dlouhých tunelů. Jejich síť se rozprostírá pod listnatými lesy, poli, pastvinami, ruderálními plochami i zahradami. Nevyhovuje mu velmi písčitá půda, kde se tunely rychle zasypávají. Zato v hlinité a jílovité půdě vytváří síť trvanlivých tunelů, které mohou být až 150 metrů dlouhé a nacházejí se v rozličných hloubkách. Řada z nich vede blízko pod povrchem, kde je nejvíce potravy. Ale při nízkých teplotách, pokud svrchní vrstvy půdy chladnou až promrzají, se krtci zanořují hlouběji – zrovna tak jako jejich potrava.

  • Krtci mohou tytéž stabilní chodby používat po celý život, a dokonce po více generací.
  • V síti tunelů se nacházejí větší kulovité komůrky, které slouží k odpočinku, spánku i výchově mladých.
  • Hnízda krtci budují alespoň v půlmetrové hloubce a pečlivě je vystýlají rostlinným materiálem.

Krtci kromě písčité a příliš kamenité půdy pochopitelně nemají rádi ani plochy podmáčené. Dovedou si ale poradit. V případě nutnosti si zde budují vyvýšené pevnosti, takzvané krtčí hrady. Vypadají jako obří, jeden i více metrů velké krtiny. Uvnitř se v labyrintu víceúrovňových chodeb skrývá hnízdní komůrka. Napojená je i na tunely či další komůrky, zapuštěné lehce pod zemí.

Zajímavé je, že od sebe můžeme odlišit tunely samčí a samičí. Zatímco samci si razí dlouhé, rovné chodby, samičky budují nepravidelnou, klikatější síť.

Dokonalý norník

  • Krtci mohou být kolem 11, ale i 16 cm velcí (bez ocásku, jež měří kolem 3cm) a vážit 70 až 128 gramů. Samci jsou o něco větší než samičky.
  • Jejich válcovité tělo je k pohybu i hrabání v podzemních chodbách ideální.
  • Srst krtků je jako černý samet, ale vzácně se vyskytují i zcela bílí jedinci, albíni. Hustý kožíšek odolává chladu, vlhku i zemině, skrze kterou si krtci razí cesty. Velmi se přitom opotřebovává, proto krtci línají až čtyřikrát do roka, aby se srst obnovila.
  • Není pravda, že by krtci neměli oči. Očka jsou plně vyvinutá, ale malá a často skrytá v záhybech kožešiny.
  • Krtci nemají žádné ušní boltce, které by jim při norování překážely – zvukovod chrání pouze malý kožní záhyb.
  • K houževnatému ražení tunelů krtky příroda vybavila i dalšími novinkami. Rypáček vyztužuje speciální kostička, a několik krčních obratlů srostlo v pevný celek.

Život v podzemí je náročný. Krtci se dožívají průměrně stáří 2,5 let, výjimečně až pět.

K hrabání tunelů jsou podivuhodně přizpůsobené jejich přední končetiny, které mají v říši savců zcela nezvyklou polohu i podobu. Jsou vytočené tak, aby sloužily jako lopaty. Jejich účinnost zvyšují široké dlaně a pět prstů se silnými drápy, které ještě na straně palce rozšiřuje přídavná kostička (kost srpovitá). Navíc jsou končetiny umístěny nikoli pod tělem, jako je to u čtyřnožců běžné, ale více po stranách. Proto se krtek může pěkně odpichovat od stěn tunelů, ovšem na rovině působí jeho pohyb neohrabaně. Přesto umí vyvinout poměrně velkou rychlost i nad zemí. Velmi dobře také plave, potok ani řeka pro něj není překážkou.

Tunel jako past

Krtek ve svém podzemním království nezná den ani noc. Čtyři hodiny spánku a odpočinku střídají čtyři hodiny, kdy hledá potravu. Živí se nejrůznějšími bezobratlými. Tunely na ně fungují jako past a krtek jednoduše projde svůj revír a posbírá spadané červy a larvy. Někdy se odváží i nad povrch půdy, aby potravu hledal tam. Kromě žížal slupne jakýkoli v půdě žijící hmyz, vajíčka, larvy, kukly i dospělce. Dokonce může likvidovat i hraboše či hryzce, především jejich mláďata.

Na zimu si krtek často dělá zásoby, potravu ukládá do vyhloubené komůrky. Aby se mu nezkazila, skladuje ji živou, ovšem žížalám a larvám zkušeným kousnutím do hlavové části způsobí ochrnutí, takže neutečou. Ve spižírně takto může skladovat až stovky žížal (denně spotřebuje množství potravy, jeho metabolismus je náročný). Ovšem pokud všechny žížaly do jara nespořádá, jejich nervové centrum může zregenerovat a ony odlezou.

Opatrní sousedé

Krtci jsou samotářští a teritoriální. Domovské území jednoho krtka, které aktivně brání proti ostatním, může být 300, ale také až 3000 m2 rozlehlé. Slušně vychovaný krtek se zdržuje pouze na svém území a nepřekračuje hranice svých sousedů. Ale pokusy ukázaly, že o nich moc dobře ví, vede v patrnosti jejich přítomnost i chování. Když byl totiž některý krtek přemístěn pryč ze svého teritoria, soused jeho chodby ihned zabral.

Při střetu krtků v podzemí nastává boj, ale dochází k němu naprosto výjimečně. Krtci raději hranice dodržují a šarvátkám se tak vyhýbají. Svoje území si značkují močí, sousedé po čichu cizí území bezpečně poznají.

Když přijdou na svět krtčata

Časně zjara zatouží samotářští krtci po společnosti. Samci se vydají na pouť za samičkami. Padnou hranice teritorií a všichni se vydají za vábením jara. Samci jdou patrně po vůni, kterou vylučují pachové žlázky samiček. Urazí tak třeba 10 km dlouhou cestu. Volí již vyhloubené tunely, ale pokud žádné vhodné nenacházejí, milostná touha je donutí vyvrtat nové.

  • Krtci mají jeden, nejvýše dva vrhy ročně.
  • Mláďata se rodí obvykle v druhé polovině dubna.
  • Samička rodí od dvou do sedmi holých a slepých mláďat po měsíční březosti a další měsíc je kojí. Stále je opečovává a hlídá, pouze na dvě hodiny denně se vydává za potravou.
  • Pokud ji s mláďaty na hnízdě cokoli vyruší, obvykle je odnese do jiného.

Odstavená mláďata pomalu opouštějí hnízdo, ale ještě týden až tři se zdržují v jeho blízkosti. Pak se rozprchnou do širého světa, hledat svůj vlastní podzemní domov. V této době často zabrousí nad zemský povrch a jsou snadnou kořistí dravců.

Pod zemí silní, nad ní zranitelní

Mezi nepřátele krtků patří káně, sovy, volavky, krkavcovití ptáci (havrani, vrány), lasičky, lišky a vlci, někteří zahrádkáři a automobilisté.

Většina z predátorů je však na krtky schované v hlubokých dlouhých chodbách krátká. Šanci ulovit chutného, bezbranného krtka mají, pouze pokud se ocitne na povrchu země.