Veverka obecná (Sciurus vulgaris) náleží do řádu hlodavců (Rodentia) a čeledi veverkovitých (Sciuridae). Do té samé čeledi patří také svišti, sysli, psouni či poletuška, známá svou schopností přeletovat mezi stromy pomocí kožního lemu, a také mnoho dalších druhů veverek, žijících v Africe, Asii i v Americe. Všechna tato zvířata jsou okouzlující a proto i patřičně oblíbená. Roztomilost veverek si můžeme užívat i na vlastní zahradě. Pokud je na ní dostatek stromů a keřů, nebývá o tyto milé nájemníky nouze.

Bydlí na stromě

Stromy jsou pro veverku zdrojem potravy i místem, kde staví hnízdo pro odpočinek i výchovu mláďat. Čím více starých, mohutných stromů máme na zahradě, tím lépe pro nás i pro veverky.

Veverka obratně skáče v korunách a běhá po kmeni díky dlouhým prstům s drápky, výbornému zraku a odhadu vzdálenosti a také díky huňatému ocasu, který jí slouží nejen jako kormidlo, ale i jako padák. Kožní sval totiž umí nasměrovat chlupy tak, jak je zrovna třeba. To vše dohromady vysvětluje neuvěřitelnou obratnost akrobatické schopnosti veverek, nad kterými tak často žasneme.

Myslí na zimu

Veverkám v zimě pomůže přikrmování. Prospějí jim ořechy a semínka slunečnice, plátky mrkve či jablka. Potravu můžeme dávat do krmítka, zavěsit na strom v půlce kokosové skořápky...

Na jaře veverky okusují pupeny a letorosty, výjimečně si přilepší i ptačími vejci. V létě se živí hlavně listy,výhonky a plody, na podzim přijdou na řadu rozličná semena, houby, bukvice a oříšky. Často si na horší časy budují zásobárny potravy na různých místech svého revíru, který může být značně rozlehlý. V zimě využívají zásoby, případně loupají smrkové šišky, a to tak, že zbyde jen holé vřeteno s několika šupinami na špičce. Dokonce okusují i shozené srnčí paroží, aby si doplnily zásoby vápníku.

Podobně jako ptáčky, i roztomilé veverky můžeme v zimě přikrmovat. Stačí pod stromy zavěsit krmítko a naplnit je slunečnicovými a dalšími semínky, různými druhy ořechů loupanými i ve skořápce, vhodná je i směs pro činčily. Veverky potěší i kousek jablka či hrušky, krmítko je však třeba kontrolovat aby v něm při oblevě neplesnivělo. Křížaly a další nepřislazené sušené ovoce jsou vhodné také, zvláště pro krmítka, která nebudeme denně kontrolovat.

V Záchranné stanici pro veverky Pinky mají osvědčený zajímavý typ krmítka, které veverky uvítají na podzim i v zimě a k zásobám určeným pro ně se nedostanou myši ani ptáci. Jde o dřevěnou bedničku se skosenou střechou, kterou tvoří lehké plexisklo připevněné panty. Potrava je chráněná a veverky se přesahující plexisklo naučí snadno nadzvedávat. Základna krmítka by měla být větší, aby na ní mohly při krmení pohodlně stát (podobně vypadají i samonásypná krmítka pro veverky, která jsou celá ze dřeva).

V plískanicích lenoší

Veverky si pro letní odpočinek stavějí lehká, nepříliš důkladně spletená hnízda. Zavděk dají i opuštěným hnízdům větších ptáků. Když je venku zvlášť zima a ošklivo, veverka zůstane v pelíšku schovaná i několik dní a vůbec nevylézá. Díky nižší aktivitě vystačí i s menším přísunem potravy.

Zato v zimě si budují ve větvích, v dutinách stromů či v budkách z větviček a listí hnízda důkladná. I v mrazech si v nich dokáží udržet teplotu mezi 10 a 20 °C! Zimní hnízda jsou totiž dobře izolovaná: veverky dovedou kůru stromů rozcupovat tak důkladně, že připomíná vatu. Vyhřívat jej však musí vevrky samy, k čemuž potřebují dostatekl potravy. Do zimního spánku neupadají a k přežití potřebují skrýše se zásobami potravy na zimu.

Vychovají mnoho dětí

Přes velkou plodnost se veverka v přírodě řadí mezi ohrožené druhy savců. Ač dovedla osídlit i parky a zahrady, číhá na ni ve městech i v přírodě mnoho nebezpečí.

Veverka může mít dvě až pět mláďat i třikrát do roka.

  • Samička je březí 38 dní.
  • Veveřata se rodí slepá a zcela závislá na péči matky.
  • Po vice než měsíci je veverka začíná učit lézt po stromech.
  • V rodném hnízdě mláďata přespávají zhruba do věku tří měsíců, pak se vydají do světa.

Veverky se musí mít na pozoru před šelmami, jako jsou kuny, a před dravci. Mohou se dožít věku kolem šesti let, v zajetí žijí i déle.

Proč jsou veverky rezavé i černé?

Veverky můžeme spatřit v různých barevných formách – od rezavé až po takřka černou. Uvádí se, že tmavý kožíšek izoluje lépe než řidší rezavý, a tak hnědočerně zbarvené veverky nalezneme spíše ve vyšších polohách s chladnějším a vlhčím klimatem, rezavé v oblastech teplejších. Tmavý kožíšek může být zároveň v horských, spíše jehličnatých lesích méně nápadný, a naopak. Různě zbarvená mláďata se však mohou narodit i v jednom vrhu.

Tip iReceptáře

Prohlédněte si web Kateřiny Soukupové nazvaný Veveřáci. Najdete v něm řadu přesných informací o veverkách včetně výčtu druhů a praktických rad, jak veverkám přilepšit. Nejpoutavější je vyprávění, které autorka psala a průběžně na svých stránkách zveřejňovala během několikaletého pozorování divoké veverky Pinky. Právě její jméno nese záchranná stanice pro veverky, která funguje přičiněním Katky Soukupové od roku 2008.

Záchranná stanice pro veverky každoročně zachrání desítky veverčat, která vypadla z hnízda a v době osamostatnění je navrací do přírody tak, aby si zde skutečně poradila. Postarat se o veverče není nic snadného a běžná náhrada mateřského mléka vede k jeho úhynu, proto pokud veverče vpadlé z hnízda najdete, což se může stát i na podzim kdy veverky někdy odchovávají poslední várku, můžete do záchranné stanice zavolat na telefon 606 070 632 a její obětaví členové pro veveřátko přijedou. Více na www.veveratka.cz.

Foto Katka Soukupová