Křeček polní (Cricetus cricetus) v říjnu zaleze do podzemního hnízda vystlaného trávou, ve kterém spí většinou až do března. I když jeho tělesná teplota klesne na pouhé 3 °C, na rozdíl od ostatních zimních spáčů upadajících do strnulosti se několikrát za zimu vzbudí.

Křečkovy zásoby

Vzbudit se několikrát za zimu, to je počínání velmi náročné na energii. Ale křečkovi to nevadí. Přes léto totiž nashromáždil úctyhodné zásoby, především plodů i zrní. Skladuje je v podzemních spižírnách, které jsou součástí chodeb vedoucích až dva a půl metru pod zemí. Jediný křeček si dovede přes léto v lícních torbách do spižírny nanosit až 15 kg zrní. Když se ve svém podzemním příbytku probudí, ihned si zajde do spíže pro něco dobrého. Křečkovi se zkrátka na rozdíl od spáčů, kteří v zimě hubnou až na kost, špatně spí s prázdným žaludkem.

Sysel je na podzim tlustý a na jaře hubený

Zato sysel obecný (Spermophilus citellus) si zásoby netvoří a po zimu strávenou hibernací udržuje základní životní pochody díky zásobě tuku. A to je vskutku dlouhá doba, protože k zimnímu spánku se ukládá už v srpnu a spí často až do dubna. Celá kolonie syslů zimuje pospolu, v komůrkách přibližně 80 cm pod povrchem půdy. Než se uloží k spánku, ústí chodeb na povrch pečlivě ucpou hlínou a trávou.

Sysel je u nás kriticky ohroženým druhem. Ač býval po 2. světové válce přemnoženým škůdcem, umělá hnojiva, pesticidy a nešetrné obhospodařování krajiny vykonalo své. Dnes si sysli oblíbili například golfová hřiště a travnatá letiště. Potřebují pravidelně sečené travnaté plochy, které nabízejí dostatek potravy a panáčkující společenští sysli na sebe navzájem vidí. Lépe je na tom křeček polní, jehož podobně nízké stavy již místy vzrůstají.