Není náhoda, že vážky potkáváme především za teplých, slunných dní. Zvláště velké druhy jsou zimomřivé a létají, až když se teplota vyšplhá nad 17 °C. V chladných a deštivých dnech se uchylují do úkrytů ve spleti rostlin. Nemají také rády vítr, který lehounkým vážkám snadno překazí jemné letové manévry. Mnoho lidí vážkám už dávno doslova propadlo. I proto je jejich podivuhodný život dopodrobna prozkoumán.

Vážky hojné i ohrožené

Vážky (Odonata) tvoří jeden z nejstarobylejších řádů hmyzu. V současné době je celkový počet druhů vážek odhadován na 5500. Evropu jich obývá přibližně sto druhů, na území České republiky se vyskytuje 68 druhů. Některé vážky jsou naštěstí stále hojné, ale 12 druhů našich vážek patří mezi kriticky ohrožené druhy, 12 mezi ohrožené, 12 jich podle červeného seznamu ohrožených druhů ČR patří mezi druhy zranitelné. Dva druhy již z našeho území zcela vymizely.

Neomylní lovci


Vážky jsou dravé a loví v letu – komáry, mouchy a další drobný hmyz. Buď jej vyhlížejí v letu, nebo číhají na listech. Pokud spatří kořist, bedlivě ji sledují (dovedou otočit hlavou o 180 ° a také ji daleko zaklonit) a v příhodném okamžiku za ní bleskově vyrazí. Jejich apetit je značný, dovedou hravě spořádat za pár hodin tolik potravy, kolik samy váží.

Při pátrání po potravě se často vydávají i daleko od vodních ploch – zvláště samičky jsou statečné průzkumnice. Vodu však bezpodmínečně potřebují k rozmnožování.

Umění létat

Jemná žilnatina na křehkých křídlech vážek je velmi hustá a složitá. Protože jsou vážky evolučně prastaré a směrem k mladším hmyzím řádům se žilnatina zjednodušuje, byla hustá síť na křídlech vážek považována tak trochu za archaismus. Jenže se ukázalo, že právě husté žilky umožňují vážkám unikátní schopnost – udržet se ve vzduchu při tak nízké frekvenci mávání křídly, při které by jiný hmyz dávno spadnul. Droboučké tunýlky a nerovnosti na křídlech totiž zvyšují jejich vztlak.


Ostatně vážky dovedou vše, co nejvyspělejší lidská letecká technika. Mohli bychom se od nich učit – což také vývojoví konstruktéři opravdu dělají! Nejvíce nám asi připomínají vrtulník, neboť dovedou letět všemi směry, stoupat a klesat, setrvávat na místě, aniž by změnily polohu těla. A jejich obrovské, vyboulené, složené oči připomínají čelní skla tohoto stroje.
Rychlost, s níž vážky vystřelí z vyčkávací pozice, je fascinující. Dovedou také ovládat každé křídlo zvlášť, a proto i manévrovat neuvěřitelně jemně a přesně.

Proč dnešní vážky nejsou obrovské jako v pravěku?


Při pozorování malých a půvabných vážek na břehu rybníka si možná s povděkem vydechneme, že nežijeme v prvohorách, kdy v bažinách kolem obřích přesliček létaly vážky s metrovým rozpětím křídel. Největší vážka, kterou bychom dnes mohli potkat, žije v Jižní Americe a jmenuje se Megalopropus caeruleata. Její křídla dosahují rozpětí až 20 cm, proti pravěkým sestrám je však stále drobečkem.

Proč se vážky s postupem času zmenšily? V současnosti by se udusily. V prvohorách byl obsah kyslíku v atmosféře patrně vyšší. Proto vzdušnice, unikátní systém trubiček, který přivádí kyslík ke všem orgánům a tkáním, dovedl zásobovat i takto objemná těla. Evoluce vážky přinutila k uskrovnění v rozměrech.

Tajemné larvy

Podivuhodnou proměnu larvy v dospělou vážku vám přiblíží náš fotoseriál.

Oplodněná samička vážky klade vajíčka buď volně na vodní rostlinstvo či hladinu, nebo je vsune přímo do rostlinných pletiv, aby byla alespoň trochu chráněná. Mohou jich být stovky až tisíce – proto je některé rozvážné matky roznášejí na více vodních ploch, aby si larvy po vylíhnutí tolik nekonkurovaly.
Nymfy, larvy vážek, žijí ve stojatých i tekoucích vodách všeho druhu. Larvy vážky ploské často obývají i malé louže, kterým hrozí vyschnutí. Larvám to však nevadí – přežijí sucho zahrabány v bahně. Ve stavu strnulosti vyčkají do doby, kdy se voda navrátí.
Larvy jsou stejně jako dospělé vážky dravé. Proplouvají vodní vegetací, nebo se skrývají zavrtány v bahně na dně. Vyčkávají na kořist, a pak po ní vymrští svůj lovicí nástroj – masku, což je přeměněný spodní pysk. Velké larvy jsou schopny ulovit i pulce či malé rybky. Orientují se při tom zrakem. Mají složené oči, stejně jako dospělé vážky, jenom menší.
Procházejí více stadii, ale nekuklí se. Podle druhu vážky se některé larvy v dospělce vyvinou za necelé dva měsíce, jiné stráví ve vodě až pět let. Část larev má kromě výkonných kusadel i na zadečku přívěsky v podobě bodců. Pokud ozbrojenou larvu spolkne ryba, může jí kořist mrskavými pohyby poranit a má jistou šanci, že ji lovkyně zase vyplivne.

Pestrý svět motýlic, šídel a vážek

  • U řeky a pomalejších potoků nás často zaujmou velké a zářivě barevné motýlice. Při letu třepotají křídly, která jsou u báze zúžená, vybarvená, v klidu je skládají lícem k sobě.
  • Šídla na rozdíl od motýlic křídla při odpočinku neskládají k sobě, ale nechávají je rozprostřená. Zadní pár křídel má jiný tvar než přední. Šídla jsou pravými mistry letu. Mezi největší a nejkrásnější druhy patří šídlo velké, modré, či královské.
  • Šídla, která patří do čeledi lesklicovitých, se opravdu lesknou jako vycíděný kov. Spatřit můžeme například lesknici měděnou.
  • Do podřádu šídel patří i čeleď vážkovitých. Nejznámějším zástupcem je vážka ploská, u níž snadno rozlišíme samečka a samičku. Samec je zbarven modře, zatímco samička žlutě.
  • V okolí vod létá také krásně vybarvená vážka rudá či čtyřskvrnná. Roztažená křídla odpočívajících vážek této čeledi směřují obvykle mírně dopředu.


Krátký život létajících drahokamů


Život larvy může být o hodně delší než čas vymezený dospělé vážce. Některé vážky žijí pouze několik týdnů, jiné déle. Všechny ale na podzim umírají. Výjimkou je pouze jediný druh šídlatky, jinak přezimují pouze vajíčka a larvy ve skrytu vod.