Přebornice v plaveckém stylu na znak

Znakoplavka obecná (Notonecta glauca), až 1,5 cm velká ploštice, plave skutečně naznak, a to velmi dobře. Často se zdržuje u vodní hladiny, kde ji můžeme spatřit, při vyrušení však okamžitě odpádluje do hlubin. Zespodu přepadá drobné živočichy, kteří se nic netušíce prohánějí na hladině. Silným bodcem do nich vpraví jed a obsah kořisti vysaje. V obraně může bodnout i nás a vpich je citelný, ale nijak nebezpečný.
Znakoplavky tráví celý život pod vodou, ale dýchají vzdušný kyslík. V komůrkách na hrudi s sebou nosí vzduchovou bublinu. Stále se jí dotýkají tykadly a kontrolují, zda je zásoba vzduchu dostatečná, nebo zda již musí vyplout k hladině natankovat nový kyslík. Podle tlaku vzduchové bubliny také přesně určují polohu svého těla.

Místo nohou lopatky a vesla

Klešťanka velká (Corixa punctata) je velká podobně jako znakoplavka. Ve stojatých a mírně tekoucích vodách se zdržuje u dna, ze kterého předním párem nohou jako lopatkou vybírá drobné živočichy nebo vysává řasy. Umí ovšem i rychle plavat, zploštělé zadní nohy jsou výkonná vesla. Stejně jako další podvodní ploštice si s sebou nosí kyslíkovou bombu. Vzduch opatruje v bublině na břiše, která ji však nadnáší a táhne k hladině. Přichytává se proto předmětů na dně a vodních rostlin, nebo musí neustále pádlovat, aby vztlak vyrovnala. Ovšem když se rozhodne opustit tůň, nechá se bublinou jako výtahem dovést k hladině a snadno vyletí.

Rámus pod vodní hladinou

Klešťanky spolu umí hlasitě rozprávět. Jejich hlas nám připadá jemný, ale když jeho intenzitu porovnáme s velikostí tohoto drobného hmyzu, je zřejmé, že na sebe ve vodě pěkně hulákají. Klešťanka Micronecta scholtzi, rovněž u nás žijící druh, byla dokonce vyhlášena za nejhlučnější zvíře na světě. Jen 2 mm velký sameček totiž samičku vábí voláním, jež dosahuje téměř sta decibelů. Nepochopitelně silný zvuk, který se vyrovná symfonickému orchestru, vydává třením miniaturního pohlavního orgánu o drobné tělo. Slyšet jej můžeme dokonce i nad vodou.