Chov užitečných a odolných ovcí plemene Suffolk

Plemeno Suffolk bylo vyšlechtěno v 19. století v Anglii. Zvířata mají typické, nepřehlédnutelné zbarvení -  hlavu, končetiny a paznechty černé, na těle pak vlnu bílé nebo mírně nažloutlé barvy.

 „Ovce suffolk jsou v poslední době mezi chovateli velice oblíbené, protože se vyznačují dlouhověkostí, dobrým zdravím a dlouhým plodným obdobím. Jsou vhodné i k chovu v drsnějších klimatických podmínkách podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí ke křížení s téměř všemi plemeny ovcí, které se u nás chovají. Jejich hlavní produkcí je maso. Jejich maso je dobré a není cítit lojem, jako maso ovcí chovaných pro vlnu. Upečené maso můžete jíst i studené a nemáte, jak se u nás říká, pusu zalepenou lojem“ říká chovatel ovcí suffolk Pavel Šubrt ze Smržova na Královéhradecku.

Dobrá pastva stačí, s přilepšením opatrně

Pokud má toto masné plemeno dostatek kvalitní pastvy, nepotřebuje ani jadrné krmivo a dobře přibírá na váze. Jehňata ve stáří 100 dní dosahují průměrné hmotnosti kolem 36 kg. Živá hmotnost beranů v dospělosti činí 100 až 140 kg a bahnic okolo 80 kg.
„Jádro přidávám ovcím pouze jako přilepšení a beranům dopřeji oves při zapuštění, protože se zvýší jejich pohlavní aktivita. Jinak je základním krmivem zelená píce, kvalitní seno a krmná sláma. Ale každý večer, když je zkontroluji, přihodím jim náruč sena -  i v létě, kdy je pastvy dost, aby měly něco na vytření huby a vyčištění zubů. Někdy nemají chuť a seno zůstane v jeslích do druhého dne, jindy, když jim „nevoní“ mokrá tráva, je sežerou hned. Krmný režim je zkrátka jen a jen na nich.“ Popisuje chovatel.

K plnému seníku mají ovečky přístup po celý den. Když napadne sníh, žerou seno, když vysvitne sluníčko a bílá pokrývka ve výběhu roztaje, dopásají si starou trávu.

Jak připravit řepnou pochoutku pro ovce

Aby ovce měly i přes zimu trochu šťavnaté potravy, dostávají řízky z cukrové řepy, které pan Šubrt nakupuje v nedalekém cukrovaru jako odpad.

• Doma je vysype do připravené jámy a ujezdí traktorem.
• Jámu pak přikryje igelitem, znovu hmotu ujezdí – a siláž je připravená.
• Řízky dává ovcím s trochou krmného vápence, aby se krmě zneutralizovala. Čerstvá voda a sůl s vitaminy a minerály jsou dalším předpokladem zdravé výživy.

Ovcím svědčí čerstvý vzduch

Pavel Šubrt chová suffolky přírodně, to znamená, že jsou po celý rok venku ve výběhu. Dřevěný ovčín je celodenně otevřen a ovce si mohou vyjít na pastvu, nebo se vrátit, kdy chtějí. Čtyřiadvacet hodin tak mají přístup k pastvě nebo k seníku a prostor pro přirozený život. Pouze v zimě, když jsou větší mrazy, zvířata zavírá.

„Jedna věc je pro ovce nebezpečná: klasický zděný chlív, v němž se drží vlhkost, a do něhož se ovce na noc zavírají. Když je chovatel ráno vypouští, jsou vrátka doslova zpocená opravdu jako vrata od chlíva. Ovcím nevadí zima, ale vlhkost a průvan ano. Vlhko jim nedělá dobře na plíce, podporuje výskyt různých parazitů, zvířata nastydnou a chov se nedaří“ varuje zkušený chovatel.

Ovce ve stádě si po porodu pomáhají

Přírodě chovatel ponechává rovněž zapouštění. Pouze reguluje vypuštění berana k ovcím, aby se jehňátka rodila počátkem března. V předjarní době už není tak velká zima a je menší nebezpečí úhynu mláďat. Ovce říjí jednou ročně, na podzim, a březost trvá zhruba pět měsíců – 145 až 155 dní.

Názory na zapouštění ovcí se různí, někteří chovatelé v prvním roce mladé ovce nezapouštějí. Pavel Šubrt je jiného názoru. Jehňata nechává celou dobu ve stádě. Až příroda dovolí, tak ovce zabřezne. V říjnu nebo v listopadu, některá třeba až následující rok.

Berany je ideální dávat do chovu ve stáří půldruhého roku. To už jsou vyspělí a mohou se klidně pustit i na 50 ovcí. Praxe připouští využívat do chovu berany starší šesti měsíců, ale tyhle mladíky lze pustit maximálně na pět ovcí. Pokud je ovcí víc, beran se takzvaně vyskáče a zarazí se jeho vývoj.

„Dříve jsem vodil ovce porodit domů, do chlíva, aby měly klid a byl jsem jim nablízku. Hlídal jsem je, pomáhal rodit, opečovával jehňátka - a ztráty byly kupodivu větší, než když rodily venku. Zjistil jsem, že ve stádu si zvířata pomáhají. Doma ovce porodila třeba dvojčata a než si odpočinula, tak se jehňátka udusila v plodovém obalu. Ale když je matka ve stádě, tak se o jehně bojí a hned je olíže, nebo jí pomohou jiné ovce. Jehňátka suffolků se rodí celá černá a postupně, jak jim narůstá vlna, zbarvuje se do běla nebo do mírně světležluta,“ vysvětluje pan Šubrt.

Veterinární prevence zdravého stáda

„Protože produkuji plemenná zvířata, zejména berany, musí celé stádo projít jednou v roce veterinární kontrolou. Veterinární lékař ovcím odebere vzorky krve a nechá udělat jejich rozbor, aby zjistil, zda ve stádě není nějaká nákaza. Kontrolu hradí stát, protože má zájem, aby chovy ovcí byly zdravotně nezávadné.

• Prevence spočívá i v odčervování ovcí. Některý chovatel odčervuje dvakrát do roka, jiný na základě koprologického vyšetření, při němž je odebrán trus od několika ovcí a je vyšetřen v laboratoři. Po zjištění množství cizopasníků veterinář nasadí potřebný preparát na odčervení.
• Jednou ročně při střiži vlny upravuji ovcím  paznechty, i když úpravu tolik nepotřebují, protože si je ve výběhu obrušují samy. Pokud jsou však ovce zavřené, je nutno dělat korekturu paznechtů dvakrát až třikrát ročně,“ radí Pavel Šubrt.

Pro Receptář Jindřich Spěvák.