Chov užitečných a odolných ovcí plemene Suffolk

Louky a zahrady stále častěji oživují ovce s černou hlavou a nohama. Patří k masnému plemeni Suffolk, jehož chov je poměrně nenáročný a stále oblíbenější. Tyto ovce jsou totiž nejlepšími, nehlučnými, užitečnými a ekologickými sekačkami na trávu. Jsou odolné a vhodné i do horských oblastí.

Plemeno Suffolk bylo vyšlechtěno v 19. století v Anglii. Zvířata mají typické, nepřehlédnutelné zbarvení - hlavu, končetiny a paznechty černé, na těle pak vlnu bílé nebo mírně nažloutlé barvy.

„Ovce suffolk jsou v poslední době mezi chovateli velice oblíbené, protože se vyznačují dlouhověkostí, dobrým zdravím a dlouhým plodným obdobím. Jsou vhodné i k chovu v drsnějších klimatických podmínkách podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí ke křížení s téměř všemi plemeny ovcí, které se u nás chovají. Jejich hlavní produkcí je maso. Jejich maso je dobré a není cítit lojem, jako maso ovcí chovaných pro vlnu. Upečené maso můžete jíst i studené a nemáte, jak se u nás říká, pusu zalepenou lojem“ říká chovatel ovcí suffolk Pavel Šubrt ze Smržova na Královéhradecku.

Dobrá pastva stačí, s přilepšením opatrně

Přilepšovat se musí opatrně a ovce si musejí na jiný druh potravy postupně zvykat. V žádném případě sedlák nesmí na Štědrý den nasypat ovcím pytel ovsa, jako ve starých vánočních povídkách. Může se totiž stát, že se prudkou změnou krmení nafouknou a uhynou.

Pokud má toto masné plemeno dostatek kvalitní pastvy, nepotřebuje ani jadrné krmivo a dobře přibírá na váze. Jehňata ve stáří 100 dní dosahují průměrné hmotnosti kolem 36 kg. Živá hmotnost beranů v dospělosti činí 100 až 140 kg a bahnic okolo 80 kg.
„Jádro přidávám ovcím pouze jako přilepšení a beranům dopřeji oves při zapuštění, protože se zvýší jejich pohlavní aktivita. Jinak je základním krmivem zelená píce, kvalitní seno a krmná sláma. Ale každý večer, když je zkontroluji, přihodím jim náruč sena - i v létě, kdy je pastvy dost, aby měly něco na vytření huby a vyčištění zubů. Někdy nemají chuť a seno zůstane v jeslích do druhého dne, jindy, když jim „nevoní“ mokrá tráva, je sežerou hned. Krmný režim je zkrátka jen a jen na nich.“ Popisuje chovatel.

K plnému seníku mají ovečky přístup po celý den. Když napadne sníh, žerou seno, když vysvitne sluníčko a bílá pokrývka ve výběhu roztaje, dopásají si starou trávu.

Jak připravit řepnou pochoutku pro ovce

Aby ovce měly i přes zimu trochu šťavnaté potravy, dostávají řízky z cukrové řepy, které pan Šubrt nakupuje v nedalekém cukrovaru jako odpad.

Doma je vysype do připravené jámy a ujezdí traktorem.
Jámu pak přikryje igelitem, znovu hmotu ujezdí – a siláž je připravená.
Řízky dává ovcím s trochou krmného vápence, aby se krmě zneutralizovala. Čerstvá voda a sůl s vitaminy a minerály jsou dalším předpokladem zdravé výživy.

Ovcím svědčí čerstvý vzduch

Pavel Šubrt chová suffolky přírodně, to znamená, že jsou po celý rok venku ve výběhu. Dřevěný ovčín je celodenně otevřen a ovce si mohou vyjít na pastvu, nebo se vrátit, kdy chtějí. Čtyřiadvacet hodin tak mají přístup k pastvě nebo k seníku a prostor pro přirozený život. Pouze v zimě, když jsou větší mrazy, zvířata zavírá.

„Jedna věc je pro ovce nebezpečná: klasický zděný chlív, v němž se drží vlhkost, a do něhož se ovce na noc zavírají. Když je chovatel ráno vypouští, jsou vrátka doslova zpocená opravdu jako vrata od chlíva. Ovcím nevadí zima, ale vlhkost a průvan ano. Vlhko jim nedělá dobře na plíce, podporuje výskyt různých parazitů, zvířata nastydnou a chov se nedaří“ varuje zkušený chovatel.

Ovce ve stádě si po porodu pomáhají

Přírodě chovatel ponechává rovněž zapouštění. Pouze reguluje vypuštění berana k ovcím, aby se jehňátka rodila počátkem března. V předjarní době už není tak velká zima a je menší nebezpečí úhynu mláďat. Ovce říjí jednou ročně, na podzim, a březost trvá zhruba pět měsíců – 145 až 155 dní.

Názory na zapouštění ovcí se různí, někteří chovatelé v prvním roce mladé ovce nezapouštějí. Pavel Šubrt je jiného názoru. Jehňata nechává celou dobu ve stádě. Až příroda dovolí, tak ovce zabřezne. V říjnu nebo v listopadu, některá třeba až následující rok.

Berany je ideální dávat do chovu ve stáří půldruhého roku. To už jsou vyspělí a mohou se klidně pustit i na 50 ovcí. Praxe připouští využívat do chovu berany starší šesti měsíců, ale tyhle mladíky lze pustit maximálně na pět ovcí. Pokud je ovcí víc, beran se takzvaně vyskáče a zarazí se jeho vývoj.

„Dříve jsem vodil ovce porodit domů, do chlíva, aby měly klid a byl jsem jim nablízku. Hlídal jsem je, pomáhal rodit, opečovával jehňátka - a ztráty byly kupodivu větší, než když rodily venku. Zjistil jsem, že ve stádu si zvířata pomáhají. Doma ovce porodila třeba dvojčata a než si odpočinula, tak se jehňátka udusila v plodovém obalu. Ale když je matka ve stádě, tak se o jehně bojí a hned je olíže, nebo jí pomohou jiné ovce. Jehňátka suffolků se rodí celá černá a postupně, jak jim narůstá vlna, zbarvuje se do běla nebo do mírně světležluta,“ vysvětluje pan Šubrt.

Veterinární prevence zdravého stáda

„Protože produkuji plemenná zvířata, zejména berany, musí celé stádo projít jednou v roce veterinární kontrolou. Veterinární lékař ovcím odebere vzorky krve a nechá udělat jejich rozbor, aby zjistil, zda ve stádě není nějaká nákaza. Kontrolu hradí stát, protože má zájem, aby chovy ovcí byly zdravotně nezávadné.

Prevence spočívá i v odčervování ovcí. Některý chovatel odčervuje dvakrát do roka, jiný na základě koprologického vyšetření, při němž je odebrán trus od několika ovcí a je vyšetřen v laboratoři. Po zjištění množství cizopasníků veterinář nasadí potřebný preparát na odčervení.
Jednou ročně při střiži vlny upravuji ovcím paznechty, i když úpravu tolik nepotřebují, protože si je ve výběhu obrušují samy. Pokud jsou však ovce zavřené, je nutno dělat korekturu paznechtů dvakrát až třikrát ročně,“ radí Pavel Šubrt.