Jak chovat klokana? Aneb skokan s vakem na českém ranči.

Ten pohled byl překvapivý: na louce se páslo stádečko klokanů. A nebylo to v Austrálii ani v Tasmánii či v Nové Guineji, tedy v domovině těchto býložravců, ale v Litohošti na Vysočině. Jejich chovatelka Olga Kadlecová zde se svým manželem vybudovala ranč na chov koní a westernové ježdění a pro zpestření tréninku jezdců a pobytu návštěvníků tu drží také klokany, quessantské ovečky a holandské zakrslé kozy.

„Naše začátky byly zcela prozaické. Jeli jsme si koupit miniovečky, aby nám ušetřily práci při vysekávání trávy na zahradě, a jejich chovatel měl i klokany Bennettovy. Působili na nás velmi exoticky a hned jsem si je zamilovali, a tak jsme si k ovečkám párek klokanů přikoupili. Od jejich majitele jsme získali rady a zkušenosti s chovem a dnes se s klokánky pyšníme už čtvrtým rokem. Zjistili jsme, že jsou ideálními zvířaty i pro nezkušené chovatele. Naše stádečko se každým rokem rozmnoží o mládě, což svědčí o tom, že se klokanům u nás daří,“ tvrdí Olga Kadlecová.

Klokan se pase ohleduplně

Klokan Bennettův či také rudokrký (Macropus rufogriseus fruticus), je typický býložravec, jehož zažívací trakt je přizpůsoben k příjmu a zpracování poměrně chudé potravy.

• Živí se spásáním trávy, výhonků a listím ostatních rostlin. Konzumuje také jedovaté byliny.
• Třeba na rozdíl od ovcí spásá trávu velmi šetrně. Nevyžere ji až ke kořínkům, takže urychluje její další růst. Nepohrdne jablíčkem, mrkví ani tvrdým pečivem.
• Občas klokánkům podáme formou granulí vitaminy a minerály, protože ve výběhu si nenajdou vše, co potřebují ke zdravému vývinu.

„Klokani mají rádi také kůru ze stromů, zvláště z vrb a olší. Větve okoušou tak dokonale a zvláštně, že je jako květinářka využívám při své práci k aranžmá a vazbě kytic,“ směje se paní Kadlecová.

A s požitkem se válí ve sněhu…

Klokani jsou skromná a nenáročná zvířata, která i v zimě žijí venku. Stačí jim přístřešek nebo bouda, aby se mohli schovat před nepřízní počasí. Ale sníh jim díky husté srsti nevadí, dokonce v něm vylehávají.

Přeborníci ve skoku

Pro klokany je typický zvláštní pohyb. Většina druhů nedokáže nezávisle pohybovat končetinami, a tak nemohou normálně chodit. Musí tedy skákat, k čemuž využívají i dlouhého a silného ocasu.

• Při rychlém pohybu se odrážejí zadníma nohama současně a ocas používají k udržení rovnováhy.
• Ocasem a nohama také varují ostatní klokany před vetřelcem: dupou a ocasem tlučou o zem.

Klokani přinášejí radost

„Klokánky chováme pro radost a já je ráda pozoruji, jak se hladí a oťapávají předními krátkými končetinami. Chodí se na ně dívat nejen návštěvníci našeho ranče, ale hlavně děti, protože klokani jsou pro ně úžasná zvířátka, která nosí své potomky ve vaku na bříšku. Samice klokana Bennettova nosí mládě ve vaku nejdéle ze všech druhů klokanů – až 40 týdnů.

Klokan Benettův dorůstá do výšky 93 cm a jeho hmotnost kolísá v rozmezí 11 až 27 kg. A když už jsem u těch čísel, tak ještě doplním, že podle encyklopedií se klokan dožívá 12 až 15 let, což však nemohu potvrdit, protože klokany nechováme tak dlouho. V našem chovu máme i raritu – bílého klokana. Albín není běžný. Zřejmě některý z předků našich zvířat byl albín, nebo měl v sobě tento gen a naši klokani jej získali,“ vysvětluje Olga Kadlecová.

Přestože v Austrálii a přilehlých ostrovech klokani hynou pod koly kamionů, často se stávají terčem lovců, trpí vypalováním trávy na pastvinách, kácením lesů a zhoršujícím se životním prostředím, jsou v některých oblastech silně přemnoženi. I to je důvod, proč prozatím nejsou jako druh ohroženi a nevztahují se na ně ochranná opatření.

Pro Receptář Jindřich Spěvák.