„A to byl důvod, proč jsem si pořídil plemenný chov kozy hnědé“ vzpomíná chovatel. „Několikrát jsem vyhrál aukce plemenných kozlů, a tak je mezi chovateli o kůzlata z mého chovu zájem. Nemusím je proto jatečně zpracovávat, což by mně bylo líto. Dříve kozy živily chudé vesničany, kteří je pásli na souvratích a mezích, dnes si je pořizují mladé rodiny kvůli mléku. Kozí mléko je stravitelnější než kravské a obsahuje řadu vitaminů prospěšných lidskému zdraví. Výzkumy také prokázaly pozitivní vliv na trávicí trakt člověka, na zmírnění alergií, revmatických bolestí a dobré může být i při prevenci nádorových onemocnění. Na světě existují dva tvorové, kteří netrpí nádorovým onemocněním, a to žralok a koza.“

Co je k chovu kozy třeba?

Koza hnědá krátkosrstá je české plemeno vhodné pro velkochov i pro individuální odchov, výborně dojí, je plodná a o potomky se dobře stará. Je navíc odolná, takže ji lze chovat i v podhorských oblastech. Kozu si může pořídit i začátečník, který pro ni bude mít vhodné zázemí. K ustájení potřebuje suchý chlívek s podestýlkou, zelené krmení, seno, jádro, vitaminový liz a samozřejmě nezávadnou vodu. Pokud si chce ale zahrádkář pořídit zvíře pouze na vypásání trávníku, je lepší ovečka. Stačí ji vypustit na zahradu a žádnou zvláštní péči nepotřebuje. Ale připuštěná koza, pokud už nemá kůzlata, se musí dojit. Po odstavení kůzlat dvakrát za den, později jednou. Některé chovatele odrazuje i složitá administrativa. O původu a pohybu koz totiž musí vést přesnou evidence a pravidelně posílat hlášení na Českomoravskou společnost chovatelů.

Péče o kůzlátka

„Nejvíc práce je po porodu. Když má koza dvojčata nebo trojčata, může být jedno odstrčené a je třeba je dokrmovat. Jedináček zase zpočátku pije jen z jednoho struku a v druhém mléko zůstává. Musí je pak oddojovat, aby koza nedostala zánět vemene. Ale jakmile kůzlátko dosáhne dvou tří neděl, tahá mateřské mléko z obou struků. Když je koza v laktaci, potřebuje přidávat výživný šrot, aby kůzlata dobře živila. Šrot lze koupit, nebo si jej nechat namíchat v některé mísírně krmných směsí.

Mléko čisté kozy nezapáchá

Užitkovost se odvíjí od krmení a péče. V individuálním chovu zná chovatel potřeby zvířete a může mu vyhovět. Kdežto velkochov je anonymní a zvířata mají všechno odměřené. Důležitá je čistota ustájení a jakost krmení. Kozí mléko má specifickou chuť, a pokud je koza uzavřená v nevětraném chlívku, na špinavé podestýlce, ze které čpí čpavek, mléko je cítit kozinou. Kvalitu mléka ovlivňuje také genetická výbava zvířete.“

Ocet proti kokcidióze

Protože má šťáhlavský chovatel kozy zařazené v kontrole užitkovosti, dbá na jejich zdraví. Jedenkrát ročně jim nechá udělat rozbor krve, aby zjistil, zda netrpí tuberkulózou, encefalitidou nebo brucelózou. Pokud by zjistil, že jsou nemocné, nemohl by využívat jejich mléko a musel by je z chovu vyřadit. Důležitá je také pravidelná úprava kopýtek a odčervení, přičemž podle takzvaného koprologického rozboru trusu veterinář určí, zda je zapotřebí lék na oblé či ploché červy.

„Kozy může postihnout i střevní onemocnění kokcidióza, náchylná jsou hlavně kůzlata. Proto jim preventivně do vody přidávám ocet – dvě deci do deseti litrů. Je to účinné, levné, zvířata si na okyselenou vodu brzy zvyknou a ocet zničí kokcidie přímo v bachoru. Koza hnědá krátkosrstá se při dobré péči dožívá až dvanácti let a asi v osmi letech vrcholí její užitkovost. A to jak v počtu narozených kůzlat, tak v mléčnosti,“ říká Alois Balíček.

Mlsná jako koza?

„Lidé se mě občas ptají, jestli je koza opravdu mlsná. Sežere všechno, co jí podám, ale na pastvě je vybíravá. Nedopásá, vybírá si jen pěknou šťavnatou trávu a bylinky. A co jí nechutná, toho si nevšimne - třeba ostřice. Tak asi mlsná je.“