U nás jsou známé dvě užitkové linie japonských křepelek – nosná a masná brojlerového typu. Nosný typ se vyznačuje vysokou snáškou a raností. Samičky během roku snesou 280–300 vajec o hmotnosti kolem 12 g. Jsou mnohem menší než vejce slepic, ale pro vysokou nutriční hodnotu se jim přisuzuje pozitivní vliv na imunitní systém.

Chov křepelek pro radost i užitek

Klece, ve kterých jsou pro vajíčka často chovány, nesplňují základní životní potřeby křepelek. Pro drůbež z řádu hrabavých je potřeba hrabat velmi silná, v klíckách na roštech jen přežívají.

Ladislav Novák z Hořešoviček chová křepelky japonské pro zálibu. Zpestřením jídelníčku vajíčky a křehkým křepelčím masem ale nepohrdne. Tvrdí, že křepelky jsou nejvíce spokojené ve velké voliéře, kde se nemačkají a mají přirozený výběh a klid na snášení vajíček.

Křepelka snese i dvě vajíčka denně

„Mám pouze jeden kmen, kohoutka a čtyři slepičky. Jsou to úžasné nosnice, mnohdy od všech za den seberu šest vajíček. Když slepička snese brzy ráno, večer snášku zpravidla zopakuje. Vajíčka jsou krásně barevná, mají ale poměrně tvrdou skořápku a silnější blánu. Jsou menší než holubí, a protože bych se dosyta nenajedl, spotřebuji na smaženici asi čtyřicet vajíček. Natvrdo je nevařím často, loupání skořápek je titěrná práce.“

Krmení a zimní odpočinek křepelek

„Před zimou křepelky přemístím z venkovní voliéry do voliéry v hospodářské budově, kde si odpočinou od snášky. Je v ní chladno, a tak nenesou. Od jara do podzimu krmím směsí K 1, která je určená pro slepičí kuřata, přes zimu dostávají pšenici. Křepelky na vajíčkách nesedí, ale já je stejně nerozmnožuji. Když je chci vyměnit za mladší, využívám nabídky kamaráda, který je chová ve velkém a množí v elektrické líhni.“

Odchov kuřat

Chovatelé, kteří křepelky japonské rozmnožují, tvrdí, že kvůli oplození je nejvhodnější dát ke kohoutkovi tři slepičky. Takto sestavený kmen má oplozenost vajíček zpravidla 80 %. Násadová vajíčka pak skladují do 10 dní při teplotě 5–12 °C a sbírají je od slepiček starších dvanácti týdnů. Křepelky se líhnou mezi 17. až 18. dnem při teplotě 37,2 °C a relativní vlhkosti 55–65 %. Chovné skupiny je vhodné sestavovat ve věku tří týdnů, snáška začíná mezi 35. až 42. dnem. Pokud chovatel nevlastní líheň a kuřátka nakupuje, je nejpříhodnější, když si pořídí tří až šestitýdenní křepelky. Jsou před snáškou a podle kresby peří lze určit jejich pohlaví. Kohoutek má hruď čokoládově hnědou, slepička světle šedou s malým počtem černých skvrn.

Přirozený chov křepelek

„Protože mám křepelky pro radost, držím si i kohoutka. Respektuji přírodní zákonitosti. Chovatelé, kteří chovají křepelky pouze kvůli vajíčkům, totiž kohoutky nepotřebují. Bez nich jsou samičky klidnější, samečci je nehoní a nejsou od nich krvavě poraněné na hlavičce a na zádech, když je při pojímaní chytají za peří a za kůži. A neoplozená vajíčka lze navíc skladovat delší dobu. Mnozí vidí výhodu i v tom, že ušetří za krmení. Chov křepelek japonských nosných doporučuji lidem, kteří nemají kvůli prostoru možnost držet slepice. Křepelkám k životu stačí voliéra,“ říká Ladislav Novák.

Zdroj: Youtube

Křepelky celého světa

Křepelka polní (Coturnix coturnix) je naším původním ptákem, který však poslední dobou z krajiny mizí.

Rod křepelek (Coturnix) je poměrně široký. Existuje množství plemen a barevných variant, vedle křepelky japonské jsou známé například i křepelka evropská, jihoafrická, indická, australská, z Azorských či Kanárských ostrovů. Zajímavé je, že původně křepelky byly chovány kvůli zpěvu, až později byly vyšlechtěny na vysokou snášku vajíček.