Oxford down je anglické masné ovčí plemeno s polojemnou vlnou, které bylo uznáno už v roce 1851. Jméno dostalo podle hrabství Oxfordshire, kde byla tenkrát soustředěna většina chovných stád. Podílelo se také na vzniku dalších tmavohlavých plemen ovcí v mnoha zemích, například v Německu, ve Švýcarsku, Francii či v Lotyšsku. K nám byly tyto ovce dovezeny z Dánska v devadesátých letech.
Dokonalé masné plemeno
Ovce charakterizuje velký tělesný rámec se širokým hřbetem a mohutným hrudníkem. Vyznačují se mnoha přednostmi, zejména vynikajícím masem s minimem loje, výborně osvaleným hřbetem a kýtami, bahnice jsou dlouhověké s dobrými mateřskými vlastnostmi. Plemeno je vhodné k užitkovému křížení s jinými typy ovcí, jehňata rychle rostou a jehnice lze zapouštět ve stáří 10–12 měsíců. Někteří chovatelé dokonce tvrdí, že oxfordi mohou vypásat i sady, protože neokusují větve ovocných stromů.
plemeno ovcí oxford down
Chov v Olešné
Užitkové vlastnosti ovcí Oxford down zaujaly Josefa Pazderu z obce Nezvěstice–Olešná na Plzeňsku. „Kvůli podsaditosti a velké hmotnosti jim přezdívám čeští bizoni. Mají krátké a silné tělo na nízkých nohou, berani váží 130–140 kg a bahnice 80–90 kg. Ovce nechávám připouštět v polovině října, takže bahnění vychází na březen. Bahnice je březí pět měsíců. Porody si hlídám, zejména u prvniček, které je někdy mívají těžší, protože rodí jehňata s velkými hlavami. Pomáhám jim na svět, aby se neudusila. Většina porodů probíhá v noci na pastvě nebo v salaši. V salaši mám kamery a v noci kontroluji, zda se některá z bahnic nepřipravuje k porodu. Nedělám to kvůli pohodlí, ale abych ovce zbytečně nerušil svou přítomností, když v noci odpočívají. Jak poznám, že se ovce bude bahnit? Podle nalitého vemínka a pak podle jejího neklidu. Většinou se ovce oddělí od stáda, odejde do kouta salaše, aby měla k porodu klid, a hrabáním si připravuje základnu. Podobně se chová při bahnění ve výběhu, kde mnohdy rodí ve sněhu, přestože mají ovce na pastvinách dřevěné přístřešky. Berany pouštím k ovcím pouze v době zapouštěcí říje, jinak žijí v samostatném výběhu. Ovlivňuji tak reprodukci stáda, protože nechci, aby se jehňata rodila v lednu, kdy je zpravidla největší zima. Stane se, že než matka po porodu olíže jedno mládě, druhé v mrazu zahyne.“
Jak zvýšit kvalitu stáda?
Nezvěstický chovatel chová ovce kvůli zužitkování velkých pastevních ploch. Práce s nimi není pro něho žádnou novinkou. U ovcí je vlastně odmala, protože je chovali už jeho rodiče. V dospělém věku na jejich práci navázal. Začínal s kříženci, ale zvířata měla málo masa, v němž bylo navíc hodně loje. Proto se rozhodl, že bude chovat pouze jedno plemeno – a navíc čistokrevné. V současné době drží čtyři krevní linie Oxford dawnů: Ovar, Odklon, Orfeus a Ostravák a řadí se k úspěšným chovatelům. Kvalita jeho stáda se díky přísné selekci rok od roku zvyšuje.
S pomocnými pracemi chovateli Josefu Pazderovi pomáhá celá rodina
„Ovce v prvním roce nezapouštím, i když bych mohl, protože už jsou pohlavně dospělé. Zapouštím je až druhým rokem, abych je nepodtrhl ve vývinu. Podle mých zkušeností později získávají i větší mateřský pud. Po každé sezoně vyřazuji staré bahnice nebo ty, které měly problémy s porodem. Stavím na bezproblémových matkách, i když třeba osmi či devítiletých.
Péče po porodu
Bahnice oxfordů většinou rodí dvojčata, ale měl jsem i trojčata a čtyřčata. Ideální jsou dvě jehňátka, protože bahnice má dva struky a bez problémů je mateřským mlékem nakrmí. Když se mláďata narodí, pouze jim zastříkám dezinfekcí pupeční pahýl, aby jim do těla nepronikaly škodlivé bakterie, a jinak se o ně vzorně stará matka. Potom už jenom kontroluji, zda pijí a má–li bahnice dostatek mléka.
Stříhání vlny
Chovat dnes ovce pro vlnu nemá kvůli její nízké výkupní ceně valný smysl. Ale ovce se vlny zbavit potřebují, takže je dávám stříhat na jaře před porody, protože jehňata pak lépe najdou matčino vemínko, a na podzim stříhám vlnu pouze na zadku, to zase kvůli připouštění. Ze stáda získám za rok až tři čtyři metráky vlny a jejím prodejem zaplatím ostříhání stáda.“
Zdravé a otužilé ovce
Oxfordky jsou otužilé a odolné. Josef Pazdera je chová deset let a žádné zdravotní problémy dosud nezaznamenal. Na jaře a na podzim jim ostříhá a ošetří paznehty (přerostlé paznehty se kroutí a mohly by deformovat končetiny) a několikrát do roka je odčerví. Stádo má zdravé i proto, že produkuje vlastní chov.
plemeno ovcí Oxford down
Nejlepší jehňata si ponechává a pouze přikupuje plemenné berany, takže možnost, že by se ve stádu objevila nějaká nemoc, je minimální. Některé ovce jsou náchylné na kulhání, zejména v době dešťů a při nadměrné vlhkosti pastviny. Příčinou není nebezpečná hniloba paznehtů, ale „obyčejné“ zapaření dutiny pod paznehtem. Zápar je pálí a zvířata si nohu odlehčují, a tedy kulhají. Tyto zapařeniny Josef Pazdera léčí Pederipra sprejem, který je během několika dnů vysuší. Dobrou zkušenost má také s takzvanou brodicí vanou, přes kterou ovce musí přejít, když jdou do salaše. Ve vodě rozpustí modrou skalici, která paznehty dezinfikuje.
Legislativa
„Pořídit si na zahradu pár oveček k vypásání trávy? Věřím, že to láká mnohého zahrádkáře. Problém je ale v tom, že to nejde tak jednoduše. I kdyby chtěl chovat pouze dvě ovce (jednu chovat nelze, byla by neustále ve stresu, bečela a utíkala, i zákon na ochranu zvířat proti týrání to zakazuje – ovce je silně stádní tvor, se samotou si neumí poradit), má povinnost ji zaregistrovat v Ústřední evidenci Českomoravské společnosti chovatelů, která mu na základě registračního lístku přidělí i takzvané číslo provozovny. Bez něj ovce chovat nesmí. Díky tomu mají v ústřední evidenci přesný přehled, kolik ovcí tvoří stádo, kolik se narodilo jehňat, komu je chovatel prodal a kolik jich porazil. Papírování o pohybu každého zvířete odradilo některé chovatele natolik, že své chovy raději zrušili,“ říká Josef Pazdera.
