„Hempšírky jsou silné, vitální a nenáročné hrabavé plemeno drůbeže. Proti jiným, třeba rodajlenkám nebo plymůtkám, rychleji opeřují a dospívají. Proto mohou jít dříve do výběhu, neboť jsou vyspělejší a mají lepší kabát,“ tvrdí Karel Uher ze Střednice, který se jejich chovem zabývá třiatřicet let.
Oblíbené, nyní pozapomenuté plemeno
Tyto slepice byly vyšlechtěny v americkém státě New Hampshire (proto pojmenování hempšírky) a jako nové plemeno byly uznány v roce 1935. Ještě donedávna byly mezi našimi chovateli velice oblíbené, což dokazovaly i jejich počty na výstavách drobného zvířectva. V současnosti jejich počet klesá. Na vině jsou především dva faktory: úbytek chovatelů a průnik dalších plemen slepic ze zahraničí, například maransek, které snášejí vajíčka s čokoládovou barvou skořápky, či brahmánek a lakenfeldek, které jsou však na dvoře spíš pro parádu než k užitku.
Hempšírky jsou silné, vitální a nenáročné hrabavé plemeno drůbeže
Měděné peří a hnědá vajíčka
„Hempšírky jsou měděně červené, zvlášť hezké je zbarvení kohoutů, kteří mají tři odstíny této barvy: nejsvětlejší na krku, tmavší na zádech a ještě tmavší na ocasu. V zahraničí ale chovají i bílé hempšírky. Plemeno bylo v USA šlechtěno pro velkovýrobu, a to v době, než se začalo s nosnými hybridy, možná proto jsou pro ně vhodnější umělé líhně. A přestože se jedná o plemeno s kombinovanou užitkovostí, jsou hempšírky velmi dobré nosnice. Ročně snášejí 180–200 vajec, které mají hnědou skořápku. Podle vzorníku drůbeže kohout dosahuje hmotnosti 3,50 kg a slepice 3 kg,“ popisuje střednický chovatel.
Snáška záleží na krmení i na rodičích
Individuální snáškové boxy nemá, jen snášková hnízda (když dojíždí do práce, jinak to nejde), takže mu v průměru uváděných 200 vajec vychází. Záleží na jakosti a množství krmení, ale také od jakého kohouta a slepice kuřata pocházejí. Někdy je rok slabší, kdy slepice snese 180 vajec, ale v jiném roce se chlubí v průměru 216 vejci.
chovatel Karel Uher ze Střednice
Pestrý jídelníček
Chovatel své slepice krmí směsí pšenice, kukuřice a slunečnicových semínek (to hlavně před výstavami, aby bylo peří lesklé), směsí pro nosnice, vařenými bramborami, mrkví i zbytky kuchyňského odpadu včetně kyselého mléka. Mléko je nejlepší zdroj vápníku a bílkovin a navíc kyselé prostředí potlačuje vznik kokcidií. Drůbež ráno dostává směs nebo míchanici, ale přes den si může zobnout pšenice, kterou má neustále k dispozici v krmítku.
Odchov kuřat
Kuřata se líhnou v umělé líhni (hempšírky mají potlačenou kvokavost) a Karel Uher nasazuje vajíčka s tmavší skořápkou, aby udržel správnou barvu slepic. „Říká se, že s kuřaty z líhně je víc práce než s těmi, které vodí kvočna. Ale když mají teplou odchovnu s UV lampou, tak bych ani neřekl. Odtud je za měsíc přendám do dřevěné pojízdné velké odchovny, kde jim nepřetržitě svítím po celé dny úspornou 5W žárovkou. To proto, aby slepičky viděly i v noci na žrádlo, ale i kvůli jejich ochraně před predátory, třeba lasičkou. Navíc pod vlnami střešní krytiny jsem uložil kůži z přejeté kuny. Když přijde některý z dravců, podle pachu pozná, že teritorium je obsazené a zpravidla zmizí.
Hempšírky, plemeno slepic vyšlechtěné v New Hamsphire
Čerstvá tráva a vzduch kuřatům svědčí
K této odchovně patří travnatý výběh. Vždy po několika dnech s ní popojedu, aby kuřata měla možnost dostatečně se napást a nasbírat potravu. A také, aby žila v čistém, nezávadném prostředí. V této odchovně držím kuřata až do září, kdy je přeberu. Některá si nechám do svého chovu, jiná prodám a zbytek putuje ke kuchyňskému zpracování. Protože je nechávám líhnout v únoru a v březnu, jsou kuřata hempšírek do podzimu vyspělá a mohou na výstavy.“
Vajíčka s dobrými geny
Karel Uher sbírá násadová vajíčka v zimě, takže se musí starat, aby na hnízdě neprochladla. Když celý den mrzne, stává se, že vejce „nastydne“ a pak se v líhni při prosvícení jeví jako neoplozené. To je ekonomicky špatné, protože je chovatel automaticky vyřadí. Zimní vajíčka nasazuje i proto, že v zimních měsících podle jeho zkušeností nesou jen dobré nosnice!
Kohout hempšírek se pyšní několika barvami peří
„Loni jsem měl špatnou líhnivost, jen 71 %, jinak jsem zvyklý na 90 %. Příčinou byla dlouhá zima, slepice měly málo světla a sluníčka, a pak jsem udělal chybu, že jsem držel kohouta na 18 slepic.
Kolik slepic na jednoho kohouta?
U tohoto plemena je ideální kohout na 10–12 slepic. Není však dobře držet dva kohouty. Buď jednoho, nebo tři. Oni si konkurují a ze slepic se shazují. Ale když se dva perou, třetí pojímá. Víc kohoutů je lepší i kvůli tomu, že jeden si oblíbí pouze některé slepice, které pojímá každý den. Jiné třeba až za tři dny, ale některých si nevšimne vůbec. Kohouty měním každým rokem, ale je to složité. U nás je většina hempšírek příbuzných, pocházejí od několika málo chovatelů, takže kohouty sháním různě. Buď je vozím z výstav v zahraničí, nebo je nakupuji od chovatelů z Plzeňska, kteří je mají od bavorských slepičkářů. V Německu na trhu se kohouti prodávají za 30–40 eur, na výstavách jsou dražší. Na evropské výstavě v Lipsku se prodávali za 110 eur. Nejlacinější je přivézt si ze zahraničí vajíčka od úspěšného chovatele a doma je vylíhnout,“ prozrazuje Karel Uher.
