Slepice v zimě

Dbáme, aby podestýlka byla suchá a slepice nebyly vystaveny průvanu a ostrému větru.

Se zkracujícím se světelným dnem a snižující se teplotou klesá snáška. Někteří chovatelé proto slepicím uměle prodlužují den tím, že jim v kurníku svítí a přitápějí. Snižují tak sezonní výkyvy ve snášce. Tito chovatelé jsou ale v menšině.
Zima znamená pro slepici období zvýšeného energetického výdeje, je tedy dobré také zvýšit podíl kukuřice ve večerní krmné dávce.

  • Protože se slepice více zdržují v kurníku, je rovněž vhodné postarat se jim o zábavu a tím předejít kanibalismu. Stačí rozhodit část zrnin do podestýlky, aby si je hrabáním musely hledat, jablka a krmnou mrkev podávat vcelku a bulvu krmné řepy nestrouhat, ale zavěsit.
  • Podávání šťavnatého krmiva je v zimě důležité. Voda v napáječkách totiž může zamrzat.
  • Při arktických dnech je vhodné drůbež z kurníku nepouštět, ale pozor na zvýšenou vzdušnou vlhkost v uzavřeném prostoru. I slepičí výdech obsahuje nezanedbatelné množství vodní páry – nezapomínejme proto v klimaticky příznivějších chvílích větrat.

Proti omrzlinám pomůže vazelína

Při venkovních teplotách klesajících pod nulu je vhodné slepicím namazat laloky a listové hřebeny vazelínou, například modrou indulonou či obyčejným sádlem. Drůbež si při napájení laloky máčí a ty pak snadno omrzají.

Stejně tak je náchylný k omrzlinám i hřeben. Při omrzlém hřebenu slepice dočasně zastavují snášku a kohouti se stávají neplodnými, a to až do doby, než jim tkáň postižená nekrózou odpadne a rána se zhojí. Na promaštěné kůži voda neulpívá.

Vodní drůbež zimu snáší lépe, ale i ona potřebuje nocležiště chráněné před větrem a suchou podestýlku.

Králíci se zahrabou do podestýlky

Králíkům nevadí mrazivé teploty. Vadí jim vlhko a průvan. Ušáci by měli mít v kotcích dostatek suché podestýlky, do které se v době poklesu teploty mohou zahrabat. Pak samozřejmě potřebují dostatek kvalitního sena, nezapomínáme ani na zrniny. Přemrzlé šťavnaté krmivo pro ně není vhodné. Jablka, řepu nebo mrkev podáváme v množství, které hned zkonzumují, a vody jim naléváme méně, ale častěji.

Větvičky k okusu

Je dobré nezapomínat na větvičky k okusu. Vhodné jsou smrkové, ovocné z prořezávaných stromů v sadu, samozřejmě bez postřiků, a také z náletových listnáčů. U březích a kojících samic pozor na vrby. Vrbová kůra je sice významné antikokcidikum, ale zároveň staví laktaci a může vyvolat potrat.

Prasata nepotřebují nezbytně teplý chlívek

Protože prasata nejlépe nabírají na váze při teplotách okolo třinácti stupňů, logika velí chlívek zateplit. Jenže i prasatům vadí vlhko. Jak od nohou, tak vysoká vzdušná vlhkost. A i jim vadí průvan. Nikoli mrazivé dny. I bílé domácí prase chované celoročně venku, jen s možností úkrytu pod přístřeškem, se na podzim klesajícím teplotám přizpůsobí. Jak? Obroste dlouhými štětinami.

Musíme počítat s tím, že bude mít nižší přírůstky. Přeci jen stará selská pravda je, že za mrazů krmíme hlavně zimu.

Pokud prase na zimu neubytujeme v mikrotenovém kabátku do mrazničky a v solné košilce do komína (udírny), musíme mu zabezpečit:

  • hromadu slámy (klidně i listí), aby se mělo kam zahrabat před usnutím
  • pravidelně mu čistit kálicí kout (prase není žádné prase, chodí kálet na jedno místo)
  • aby mělo stále suchou podlahu, musíme je krmit raději častěji a řidší vlažnou kaší.

Ještě pohodit do podestýlky pár kukuřičných klasů, kousky řepy, aby si mohlo zarýt a zabavit se hledáním pochoutek a praseti ke štěstí víc nechybí.

Ovce i kozy jsou otužilé

Kozy i ovce jsou nejšťastnější a nejzdravější při celoročním pobytu venku. Dobře snášejí nízké teploty. Chlévy, salaše, jednoduché přístřešky jim není nutno zateplovat. Poskytují stádu velmi důležité závětří a suché nocležiště.

  • V prostorách pro ustájení necháváme vysokou podestýlku a dbáme o to, aby byla suchá. Hřeje v noci zvířata, která pak nespí na studeném.
  • Pokud čekáme kozlení či bahnění v zimních měsících, zajistíme matkám s mláďaty teplejší a klidnější kout. Přichystáme jim vysokou podestýlku a stěny obložíme třeba balíky slámy nebo sena, dobrou izolací jsou i hranice dřeva u venkovních zdí stáje.

Samozřejmě musíme mít dostatečnou zásobu kvalitního sena na krmení, stejně jako jádrového krmiva. Pozor na zkrmování řepy. Namrzlé bulvy nejsou pro přežvýkavce vhodné. Stádo také musí mít stálý přístup k vodě.

Mráz nevadí toli, jako vlhko

Veškeré drobné hospodářské zvířectvo v zimních měsících trpí především vlhkem. Pokud ráno otevřu stáj a vidím vysráženou vlhkost na dveřích, okně nebo zdech, je to špatně. Znamená to, že zvířata mají i vlhkou srst a je jim tedy zima. Raději suchý mráz, než vlhké „teplo“. Ve starých stájích jsou pod stropem průduchy. Je dobré je udržovat volné a čisté. Slouží k přirozené ventilaci vzduchu v uzavřené stáji a jsou dostatečně vysoko, aby neškodily ustájeným zvířatům průvanem.

Pozor na střídání teplot

Pokud vezmeme za mrazu narozené a slabé mládě či nemocné zvíře domů, musíme počítat s tím, že je po zesílení či uzdravení nelze zase „šoupnout za vrata“ na mráz. Takže je z tepla kuchyně stěhujeme přes síň do zateplené stáje či do kotelny, za poledne je přivykáme na venkovní teplotu a až opět aklimatizované je zařadíme do stáda.