Velšský pony, kamarád nejen pro děti

 „Ze všech možných pony jsme si vybrali právě ty velšské. Velšští pony v typu kob, kterým se především věnujeme, mají silný hřbet a záď, velmi kvalitní nohy a výborný chod. Jsou určeni všem milovníkům malých koní, najdou uplatnění ve sportovních soutěžích, ale nejvíce si získávají přízeň těch, kteří rádi tráví volný čas turistikou na koni nebo s koňským spřežením . Vlastně jsme pony kvůli pozitivním vlastnostem pořizovali našim dětem, ale jezdíme na nich také, protože jsou mohutní a unesou i dospělého muže“ říká se ing. arch. Tereza Lišková z malé vesničky Pouště, ležící mezi brdskými kopci a Slapskou přehradou.

Odolní a skromní běžci z velšských plání

Velšští pony jsou odolná zvířata s malými nároky. Nevadí jim zima ani sníh a déšť milují, protože je umyje: smývá z nich prach a zaschlé zbytky bláta, které jinak tvoří přirozenou ochranu proti hmyzu. Pony jsou na počasí mnohem méně citliví než člověk. Mají tak hustou srst, že jim chladno vůbec nevadí, naopak – vadí jim příliš velké horko.

„Naši koně celoročně žijí na pastvi­nách, které jim poskytují i dostatek terénních nerovností a vzrostlé  stromy. Ve své pravlasti tak žije většina poníků dodnes. Samozřej­mě, že pony mají k dispozici stáj, ale je zajímavé, že ji využívají pouze v létě, kdy jsou vysoké teploty. To se v ní schovávají před slun­cem třeba celý den a opouštějí ji až navečer, kdy se jdou pást. Chodí tam také rádi ,tahat‘ slámu, kterou jim podestý­láme,“ říká chovatelka.

V létě stačí pastva

„Naši poníci se od jara do podzimu pasou ve výbězích bez dokrmování, v zimě dostávají seno a při krutých mrazech energetické příkrmy, ale zrninu jim vůbec nepodáváme. Dostatečně bohatá pastva a semena různých trav jim nahrazují oves a jiné doplňky.

Koně přirozeně na waleských stráních migrovali desítky kilometrů denně a našli si různorodou potravu. To v našich podmínkách není možné, protože jsou relativně omezeni veli­kostí pastvin, a tak jim přidáváme vitaminy a minerální látky ve formě lizu. Tento způsob krmení je pro využití našich koní dostačující.

Pony potřebuje společnost

Metody chovu a výchovy velšských pony Terezy a Štěpána Liškových z rodinného hřebčína Thókala jsou přírodní. Snaží se jim poskytovat co nejvíce přirozené prostředí nejen pobytem venku, ale také sociální skladbou stáda. Chovají například hřebce s kobylkou, hříbaty i valachem dohromady. A protože koně žijí volně na pastvinách po celý rok, vládne ve stádu hierarchie jako u divokých koní. Kobylka se proto nechá připustit jen domi­nantním hřebcem. Chovatelé neodstavují ani hříbátka od mámy. Nechají je ve stádě přirozeně dospět a stádo je pak samo vyřadí někdy kolem druhého roku jejich života.

Přirozený život je pro poníky nejlepší

„Další přirozeností je, že koně nekováme. Do jednoho jsou ,bosí‘. Samozřejmě jsme si také zpočátku mysleli, že kůň bez ovsa nepřežije, že musí mít k ustájení box, že nepřežije bez střechy nad hlavou a že musí být okovaný. To jsou chovatelská dogmata, která tomu, kdo nechce, nevysvětlíme. Udělali jsme si několikaletou přestávku a jezdili po světě, navštěvovali jsme přední chovatele a zúčastňovali se nejrůznějších seminářů o chovu koní. Zjistili jsme, že to opravdu lze dělat jinak a že to koni neubližuje, naopak, kůň je spokojenější a mnohem lépe spolupracuje“ vyznává se Tereza Lišková.

Velští poníci se dělí podle výšky

V  roce 1902 byla v Anglii založena plemenná kniha velšských pony, v níž byla zvířata rozdělena podle tělesné konstituce do čtyř sekcí.

• Sekce A sdružuje horské pony, jejichž kohoutková výška sahá do 122 cm.
• V sekci B jsou zastoupeni velšští pony do výšky 137 cm.
• V sekci C jsou pony typu kob do výšky 137 cm.
• V poslední sekci D jsou velšští kobové od 137 cm výše.

Pro Receptář Jindřich Spěvák.