České zlaté kropenky, kterým se říká češky, jsou jedním ze dvou národních plemen hrabavé drůbeže (druhým je šumavanka). Do současné podoby byly vyšlechtěny z původních českých selských slepic. Jejich obdobou jsou zdrobnělé české slepice, které vznikly v polovině 60. let minulého století.

Jaké mají zakrslé české slepice vlastnosti?

Jsou to slepice lehkého typu, jemné konstituce, skromné a otužilé. Oproti jiným plemenům spotřebují výrazně méně krmiva, protože si velkou část potravy nasbírají samy za předpokladu, že jsou chovány ve velkém výběhu. Jsou to živé, velice temperamentní a shánčlivé slepice. Do kurníku se vracejí jako poslední a s nadsázkou tvrdím, že kdyby mohly, tak budou chodit po louce ještě večer s baterkou. Právě shánčlivostí jsou výjimečné. Někteří chovatelé je považují za nejlacinější slepice, protože si potravu samy vyhledají.

A jaký z nich máte užitek?

Zakrslé češky chovám proto, aby nevyhynuly. Chci je s dalšími členy našeho Klubu chovatelů českých plemen slepic zachránit a rozšířit mezi další zájemce, a tak nepřemýšlím o tom, zda jsou, či nejsou ekonomickým přínosem pro rodinu. Při dobré péči jedna slepice ročně snese až 120 vajec o váze asi 40 g. Hmotnost kohouta je 0,9–1,2 kg a slepice 0,7–1 kg. Protože je to plemeno otužilé, snáší vejce i v zimě. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. V loňské zimě jsem si musel pořídit několik vlašek, abych měl vajíčka, protože zakrslé češky od října do března strašně málo nesly.

Jste milovníkem zlatých kropenek, ale ve výběhu máte i jiné barevné varianty.

Zlaté kropenky jsou velice líbivé, ale hezké jsou i stříbrné, koroptví, bílé či černé. Miroslav Mašata z Vižiny chová dokonce češky trojbarevné. Mnohé barvy jsem si vyšlechtil sám, protože mě to velmi láká. Ale vždy se mi nedařilo, například chovný kmen zakrslých českých slepic koroptvích zcela zdecimovali dravci. Zajímavé bylo, že slepic jiných barev si ani nevšimli. Kuřátka líhnu v elektrické líhni, ale někdy i pod kvočnou, protože češky mají zachovaný pud sezení na vejcích a vodění kuřat. Některé tak silný, že jej musím omezovat. Nasazuji až na jaře a o kuřata pečuji ve čtyřech odchovnách, odkud je později přemisťuji do kuřecího kurníku s ohrazeným výběhem. Do chovného hejna je doplňuji až po vybrakování staré drůbeže, tedy až na podzim. Kolem stáří šesti měsíců slepičky začínají snášet.

Kolik kmenů chováte v současnosti?

Mám tři kmeny: 1+10 zlatě kropenatých, 1+10 stříbrně zbarvených a 1+5 bílých zakrslých českých slepic. Na jaře, když sbírám vajíčka na líhnutí, rozděluji kurník na tři části a jednotlivé kmeny pouštím ven střídavě, aby se mezi sebou nemohly křížit. Jakmile mám vajíček dostatek, jsou slepice zase pohromadě. V tomhle období jim předkládám granule pro nosnice a různé vitaminové přísady, aby vejce obsahovala zdravé zárodky a líhnivost byla na patřičné úrovni. Jinak je krmím jenom pšenicí, kterou na jaře nakličuji, a namáčeným tvrdým pečivem. Krmím jednou denně, večer. Jak už jsem říkal, kuřátka líhnu na jaře nejen kvůli teplejšímu počasí, ale také proto, že nemusím do výstav hlídat jejich hmotnost a dávat pozor, aby nepřerostla. Výstavy obesílám slepičkami do stáří jednoho roku, hned jak přepeří a mají vyvinuté plemenné znaky. V tom čase jsou nejhezčí.

Někteří chovatelé si stěžují na „létací schopnosti“ českých slepic…

To není problém jen češek, ale všech lehkých plemen. Nechci to snižovat, ale když je nic nevyplaší, zpravidla se drží při zemi. Bydlím na konci vesnice a občas k nám zavítají liška nebo jestřáb. Po takovém útoku ovšem slepice vylétají i na stromy. Plaché jsou přirozeně, pořád v nich dřímají geny selské drůbeže. I laik rozpozná kuřata zakrslých českých slepic od jiných. Při krmení se totiž s křikem rozprchnou, zatímco kuřátka ostatních plemen v klidu čekají, až dostanou potravu. Ale na škodu to není, v přírodě to funguje zrovna tak. Plachost slouží k ochraně před predátory.

Co bylo příčinou vašeho rozhodnutí chovat výhradně česká plemena?

Výstava drůbeže a holubů v Erfurtu. Někdy v 70. letech jsem získal na naší výstavě ČSCH čestnou cenu a s diplomem jsem obdržel i bonus – zájezd na výstavu drobného zvířectva do Německa. Procházel jsem pavilony, obdivoval množství vystavených zvířat a záviděl německým chovatelům jejich šikovnost. Viděl jsem tam tolik hezkých a zajímavých plemen… Ale co doma? Rozhodl jsem se, že budu chovat pouze česká plemena. Proč se chlubit cizím peřím? A tak dnes po letech úspěšně chovám zakrslé české slepice, králíky české luštiče a české červené a z holubů české staváky a české bagdety. Chci mít alespoň malý podíl na tom, že tato plemena nezaniknou a budou našim chovatelům přinášet radost.

Foto: autor