Kalifornský králík se těší velké oblibě jako masné plemeno. Má však i velmi zajímavé zbarvení, byl vyšlechtěn v černé, modré a havanovité barvě. Kresbu u těchto králíků tvoří zbarvení končetin, uší, nosu a pírka. Barva očí je růžová s karmínovou panenkou. V Evropě se objevil až v roce 1958, tedy skoro třicet let poté, kdy byl v USA poprvé předveden na výstavě. Mnoho příznivců si získal také u nás. Karel Jeníček z Rožmitálu pod Třemšínem patří k jeho nejúspěšnějším chovatelům.

Kalifornským králíkům se věnujete čtyřicet let. Co vás na nich tak upoutává?

Jejich exteriérové vlastnosti. Kaliforňáci sice mají velmi dobrou masnou výtěžnost, jsou otužilí, odolní a nenároční na chovné podmínky, ale exteriérově jsou složití. A to jak v typu, tak v barvě kresby. Přiblížit je standardu byl můj hlavní cíl, proto jsem se zabýval jejich regeneračním šlechtěním. Využíval jsem k němu vídeňské králíky černé, abych u kalifornských zlepšil srst a barvu. Byla to náročná a dlouhá práce, protože až v sedmé generaci potomků jsem dosáhl očekávaného výsledku.

Králíci jsou ve třech barvách: černé, modré a havanovité. V jaké nejčastěji?

Nejvíce jsou chováni v černé. Modrých je velice málo a havanovití také nemají velkou základnu. Snad proto, že tahle barva je trochu zákeřná. Když má králík pěknou srst, má světlou barvu. A když má srst delší, což je špatné, tak zpravidla mívá barvu intenzivnější. Takže přijatelný výsledek závisí na důmyslném křížení zvířat mezi sebou. Také s kaliforňany v černé barvě jsou problémy. Když se dají dohromady dva králíci v syté černé, u králíčat převládne genotyp ruského králíka. Ten totiž má podíl na zrodu kalifornského plemena a zanechal v něm svůj zvláštní vzhled: užší hruď, užší hlavu, slabší nohy, a především oční kroužky, které jsou nepřípustné. Čím víc se chovatel snaží, aby zvířata byla podle vzorníku typičtější, tím víc pak mají naopak velkou hlavu, širokou hruď a silné končetiny. Geneticky se přibližují novozélandskému bílému, který byl rovněž využíván ke šlechtění. Kresba kaliforňanů je zvláštní, objevuje se pouze na koncových částech těla: na nožkách, nosu, uších a pírku. Zbytek těla je bílý. Mláďata se rodí bílá a barevné části se vykreslují až později. Dospět k ideálnímu tvaru těla a barvě zvířat je velmi složité. Prozatím se mi to daří a moji králíci v černé a havanovité barvě patří mezi špičku v republice, takže na národních výstavách a speciálkách získávají vysoká bodová ocenění. Dvacet šest let jsem dokonce měl uznaný plemenný chov kalifornských králíků.

Je kaliforňan i přes šlechtitelské peripetie, o nichž jste se zmínil, vhodné plemeno pro začátečníky?

Pro chovatele, který je hodlá využívat pouze pro masné účely, to ideální zvířata jsou. Jednoduše řečeno, co spotřebují, dobře zhodnotí, zmasilost je u nich výborná. Je to oblíbené střední plemeno a králíci v dospělosti dosahují hmotnosti 4–5 kg. Když jsou dobře krmeni, už v pěti měsících váží 3,20–3,40 kg. Maso je vysoké kvality, bez blan a tuku.

Je pravda, že speciálně u těchto králíků se doporučuje kupovat do chovu dospělá zvířata, kdy už lze posoudit jejich hmotnost a barevnost?

S tím souhlasím. Chovatel by měl kupovat zvířata takzvaně hotová, hlavně váhově. Barva je v tomto případě pomíjivá, protože souvisí s línáním. Kupující by se měl zaměřit na pigment drápků a podle něj se orientovat. Když má totiž králík světlý dráp, nikdy nebude jeho kresba tmavá.

Jsou samice tohoto plemena plodné a příkladné matky?

Jsou výborné matky, ale jako u jiných plemen je toto tvrzení dvousečné. Čím je zvíře lepší v exteriéru, tím zpravidla hůře zabřezává nebo rodí málo králíčat. Pět či šest, ale také třeba jen dvě. Samice mívá i málo struků, měla by jich mít alespoň osm, nejlépe deset. A na druhé straně samice, která má exteriérové vady a nedosahuje na výstavách vysoké bodové hodnocení, přivede na svět deset, dvanáct mláďat. Moje rada je jediná: zkřížit špičkové zvíře se slabším.

Aby měl králík kvalitní srst, je zapotřebí speciální krmení?

Krmení neudělá srst dobrou ani špatnou. Geneticky špatné srsti žádná krmná směs nepomůže. Pomůže pouze selekce nebo regenerace. O krmení se mluví stále. Chovatelé se přou, zda krmit zeleným nebo suchým krmivem. Vyzkoušel jsem všechno. Když chovatel hodlá králíky vystavovat a krmí je zeleným, bude mít s jejich přípravou hodně práce. Budou totiž umazaní od moči a výkalů. A trvá pak dlouho, než se jejich srst vyčistí. Takže z výstavního hlediska je lepší krmit senem. Kvůli čistotě podestýlám v kotcích slámou. Obsahuje vlákninu, kterou zvířata potřebují a mají po ní tvrdý a suchý bobek. Slámy z podestýlky spotřebují dobré tři čtvrtiny. Důležitá je také čerstvá voda. Přidávám do ní trochu minerálů a soli, která je dobrá pro trávení. Z minerálů využívám Supervit. Krmím i ječmenem a přidávám trochu trikitále a trochu granulí. Kusům, které připravuji na výstavy, dávám do krmení ještě lžičku olejnin – lněné semínko a slunečnici.

Jste zakládajícím členem Klubu chovatelů králíků masných plemen. Jaký je jeho cíl?

Náš klub sdružuje chovatele burgundských, novozélandských bílých, kalifornských, kuních velkých, siamských velkých a také nitranských králíků a spolupracujeme při zkvalitňování našich chovů a jejich propagaci. A také mezi sebou rádi přivítáme nové chovatele. Kontakt: kchkmp@volny.cz.

Foto: autor a Tereza Metličková