Norské lesní kočky patří mezi takzvaná přírodní plemena. Jejich polodivoce žijící zástupce můžeme dodnes potkat na okrajích vesnic skandinávského severu. Ušlechtilé norské kočky se však chovají po celém světě. Nazývají se Norsk Skogkatt, Skaukatt, Wegrie, Norwegian forest cat, Norwegische Waldkatze či Norjalainen Metsäkissa. Jejich chovatelé je považují za nejkrásnější a nejtajemnější plemeno mezi kočkami vůbec.

Kočičí mýty a legendy

Ve staroislandské literatuře najdeme zajímavou sbírku písní s názvem Edda, která byla sestavena ve 13. století a obsahuje písňové texty s tématikou skandinávské mytologie. Některé texty prokazatelně pocházejí z vikingského období a popisují velké kočky s huňatými ocasy, vysokýma nohama a silnými drápy. Vikingové prý tyto impozantní kočky chovali ve velké úctě, zvláště jejich bílé formy. Lesní kočka vystupuje i v norských pohádkách. Je to v podstatě skandinávská obdoba Kocoura v botách. Každá chytrá kočka „se sladkou tváří a huňatým ocasem“ dobře věděla, že zlí trollové nesnášejí sluneční světlo. Když nějakého potkala na začátku noci, zdržela ho svým povídáním až do svítání...

Cesta k uznání plemene

Původ plemene norské kočky není zcela jasný. Jedna z teorií praví, že dlouhosrsté kočky byly do Skandinávie dovezeny z oblasti Blízkého východu na lodích Vikingů. Ti si zřejmě v 9. století opravdu přivezli na sever dlouhosrsté turecké kočky, které po cestě jejich lodi zbavovaly myší a krys. Jiná hypotéza se zmiňuje o tom, že kočky vzdáleně podobné dnešní norské lesní žily na drsném severu odnepaměti.

  • Lesní kočka se z lesů postupně přestěhovala do zemědělských usedlostí. Zvláště v zimě, kdy trpěla nedostatkem potravy zde začala lovit myši a krysy, čímž si hospodáře zcela získala. Jako ochránkyně zemědělských zásob byla opravdu nepřekonatelná.
  • Ve 30. letech dvacátého století si jí všimli norští chovatelé a postupně tak nacházela svoje místo i v chovatelských stanicích.
  • Norsk skogkatt byla jako plemeno oficiálně uznána mezinárodní organizací FIFe v roce 1977.
  • V roce 1979 byly první exempláře dovezeny do Německa a USA, později do Velké Británie a Francie. Severoameričtí chovatelé koček pravděpodobně cítili ohrožení popularity svých podobně vyhlížejících, mainských mývalích a novému plemeni se dlouho bránili. Americká CFA uznala norskou lesní kočku až v roce 1994.
  • První zástupkyni tohoto plemene, dnes GIC Tilia Novas´s Kassandru, přivezl do České republiky z Dánska teprve v roce 1997 mezinárodní posuzovatel koček Ing. Martin Šanda. Tato kočka se po roce stala matkou u nás prvních narozených koťat.

V roce 2000 byly do Čech dovezeny další norské kočky, Suria´s Cat Campino a Callista av Ljusdal do chovatelské stanice Freya Felis a chov se stále rozůstal. Plemenná kniha koček při ČSCH zaznamenala v roce 2003 18 koťat a dovozů, v roce 2004 již dvacet. Mezi další průkopníky chovu norské kočky u nás patří František Hofmann z Chebu a jeho chovatelská stanice Trofors, či Petra Jurutková, která založila chovatelskou stanici Narsil, odkud pochází i naše na výstavách i v chovu nejúspěšnější norská lesní kočka jménem Campanula Calibra.

Norská kočka je krasavice

Výstavním standardem je silná, svalnatá, dobře stavěná kočka s dlouhým tělem a vysokýma nohama. Vysoké a otevřené uši má s charakteristickými rysími štětičkami a dlouhými chomáči chlupů uvnitř boltce. Bystré a pozorné oči jsou velké, otevřené a lehce šikmo posazené.

Pro přežití na drsném severu

Polodlouhá, dokonalá srst nepotřebuje zvláštní péči. Pouze opatrné vyčesávání v době línání, kdy ale nesmíte vyčesat příliš mnoho podsady. Vhodné jsou kartáče z přírodních štětin. Koupání a odmašťování srsti šamponem je zcela nevhodné!

Proti krutým mrazům kočky chrání dvojitá srst. Sestává z mastných a málo vypadávajících krycích chlupů, tvrdých pesíků, které odpuzují vodu, a velmi husté a jemné, vlnité podsady, která slouží k dokonalé tělesné termoregulaci. Svou funkci plní i huňatý ocas, dobře osrstěné kalhotky i dlouhé chomáče chlupů mezi prsty tlapek. Límec na hrudi a krku a výrazné kalhotky (dlouhé chlupy na zadní straně zadních končetin) jsou nepřehlédnutelné na podzim a v zimě, v letním období mizí.

Podnikavá společnice

Norská lesní kočka je společenská, tolerantní a nekomplikovaná, přesto inteligentní. Kromě nádherného vzhledu je oblíbená i pro svou klidnou povahu. Je ale zároveň velmi aktivní, hravá a činorodá.

  • Přes svůj divoký lesní původ může být spokojená i v chovu v domě, ovšem pouze pokud má dostatek zábavy a možnost vybít svou neutuchající energii.
  • Pokud má venkovní výběh, je to samozřejmě lepší. Díky dokonalé vodoodpudivé srsti jí nevadí ani deštivé počasí a zima.
  • V domě či na zahradě nesmí chybět možnost šplhu. V této disciplníně je norská kočka vynikající a velmi si jí užívá.
  • Je mazlivá a přátelská, ale pokud se jí něco nelíbí, dá to jasně najevo. Často si vytvoří silné pouto s jedním člověkem.
  • Teritoriální kocoury společně chovat nelze. Kočky ano, ale musí mít každá dostatek prostoru.
  • Norské lesní kočky obvykle velmi dobře vycházejí se psy a spřátelí se s nimi.