Americké plemeno ragdoll je masivní velká kočka. Ovšem tyto kočky jsou zároveň neobyčejně sociální a vyrovnané, hned tak něco je nevyvede z rovnováhy, flegmatická povaha je předurčuje i do rušnějších rodin s malými dětmi. Jsou vstřícné k jiným kočkám, vztahy ke psům i jiným zvířatům nelze charakterizovat jinak než jako harmonické. Potrpí si na společnost člověka, mají rády opečovávání a mazlení, jejich polodlouhá srst přitom nevyžaduje extrémní péči, proto není divu, že i u nás jsou tyto kočky oblíbené.

Vzhled plemene Ragdoll

U tohoto plemena se vyskytuje nápadný pohlavní dimorfismus ve vzrůstu. Kocouři mohou vážit 7–9 kg, kočky 4,5–7 kg. Fyzický vývoj plemena je velmi pomalý.

Ragdoll se pyšní se středně silnou kostrou a svalnatým tělem, siamským vybarvením polodlouhé srsti a krásně modrýma očima. Hlavu má středně velkou a širokou, nos v horní třetině lehce vyklenutý, tváře vyvinuté, středně velké a široce nasazené a uši se zakulacenými špičkami. Tělo má dlouhé a svalnaté se středně silnou kostrou. Široká a dobře vyvinutá hruď přesto působí lehčeji než těžší a svalnatější zadní části těla. Hřbetní linie je poněkud skloněna směrem vpřed. Kočka má velké, kulaté a kompaktní tlapky s chomáčky chlupů mezi prsty, dobře osrstěný a huňatý ocas, který je dlouhý, v nasazení středně silný a užší ve špičce.

Hedvábná, hustá srst

Srst je středně dlouhá s hustou, měkkou a hedvábnou texturou, při pohybu kočky se rozevírá. Srst je nejdelší na krku a středně dlouhá na bocích, zádi a na břiše.

V dnešní době jsou uznány tři různé barevné variety: bikolor, colourpoint a mitted. Všechny tři se vyskytují se siamskými odznaky, tedy s černohnědými, modrými, čokoládovými a lilovými. Dnes se již chovají i ragdollové s červenými, krémovými a želvovinovými odznaky.

Chov po celém světě

Proces uznání tohoto plemena trval dlouho: standard byl vypracován již v roce 1965, v Evropě se kočky chovají od roku 1985, ale mezinárodní chovatelská organizace FIFe je uznala až v roce 1992. Kočky plemene ragdoll jsou oblíbené v USA, v Austrálii a na Novém Zélandu, jejich chovu se věnují i v Jihoafrické republice. V evropských státech jsou nejrozšířenější ve Francii, Velké Británii a Finsku, které je jejich chovatelskou velmocí.