Psí plemena, která trpí, když je necháte o samotě

Pes je věrným průvodcem člověka již po tisíciletí. A zatímco někteří psi si i přes dlouhou domestikaci uchovali nezávislou osobnost a samota jim příliš nevadí, některá plemena přítomnost svého pána vyloženě vyžadují a bez své lidské „smečky“ psychicky strádají. Přitom to nejsou jen gaučoví psíci, do některých byste to podle jejich vzhledu vůbec neřekli! Která plemena tedy rozhodně nenechávejte o samotě?

Obecně platí, že každý pes potřebuje do určité míry pozornost svého pána. Některá plemena ovšem snášejí odloučení hůř než jiná. Je asi jasné, že plemena, která byla vyšlechtěna proto, aby dělala lidem společnost, budou se svojí přátelskou a přítulnou povahou samotu snášet špatně a rozhodně nemohou být ubytována v boudě. Takoví psi, jako například mops, čivava, francouzský buldoček, papillon a další, jsou přímo stvořeni k pobytu v lidském příbytku a k úzkému kontaktu se svým člověkem či rodinou.

Ovšem samotu špatně snášejí i plemena, jež na první pohled vypadají jako ostřílení psi, které pobyt v boudě nerozhází. Takže pozor na to, někteří psi v tomto směru skutečně klamou tělem. V následující reprezentativní pětici proto naleznete psy od mazlíčků po obry, všechny ovšem spojuje to, že samotou skutečně trpí.

Bišonek

Tento malý běloučký Francouz má touhu po lidské společnosti přímo v názvu – bichonne znamená francouzsky hýčkat, rozmazlovat. Již v 16. století patřil k vyhledávaným a s láskou opečovávaným společníkům francouzského královského dvora a nejvyšší aristokracie. Dějinné revoluční zvraty, které občas svrhly jeho pány, tento inteligentní, temperamentní a veselý psík vždy zvládl, byť se stal místo společníka králů společníkem pouťových kejklířů.

Po první světové válce se z něj úsilím několika nadšenců stalo oficiálně uznané plemeno a dnes je opět velmi populární. Není to jen díky jeho vzhledu roztomilé plyšové hračky, ale také pro jeho nekonfliktní, přizpůsobivou a milou povahu. Je to ale zároveň zdravý a aktivní psík, který se nerad nudí, takže vyžaduje pozornost svého pána a dostatek vyžití. Samota mu vůbec nesvědčí a na pobyt ve venkovní boudě zapomeňte, bišonek má sice pěkný kožíšek, ale cítil by se odstrčený a velmi by se mu stýskalo.

Anglický kokršpaněl

Tento původně lovecký pes vyšlechtěný ve Velké Británii je dnes oblíbeným společníkem. Tomu nahrává nejen jeho příjemný vzhled středně velkého psa s delší, lehce kadeřavou srstí a dlouhýma, svěšenýma ušima, ale také jeho povaha. Kokršpaněl je aktivní, učenlivý a hravý pes, který se výborně snáší s dospělými lidmi, dětmi i jinými zvířaty.

Občas nezapře svůj lovecký původ a jeho instinkty mu velí pronásledovat stopu, ale zároveň je to velmi citlivý pes, který je bez svého pána poněkud nesvůj a samotou přímo trpí. Pokud by byl často osamocený, může si svoji frustraci vybíjet až destruktivním chováním. Je proto nutné dopřát mu dostatek své přítomnosti, pak se můžete těšit z veselého kamaráda.

Bígl

Stejně jako anglický kokršpaněl pochází z Velké Británie a sloužil původně jako lovecký pes. Dnes se však využívá především jako společník, ačkoliv své lovecké instinkty dosud neztratil, a proto se také může stát, že při chycení stopy zapomene na povely a zmizí.

Zároveň se ale zase rád vrátí, protože miluje společnost a bez svého pána a jeho rodiny nechce být. Na to je dobré myslet, kdybyste uvažovali o jeho ubytování ve venkovní boudě. V zateplené boudě bígl klidně vydrží i celoročně, ale bude tam psychicky strádat, což se projeví nešťastným vytím nebo štěkotem, případně útěky nebo ničením. Pobyt v bytě či domě v blízkosti jeho lidí bude bíglovi vyhovovat mnohem víc. A když už na venkovní boudě trváte, musíte si pořídit bígly alespoň dva.

Dobrman

Toto respekt budící plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století v Německu jako hlídač a obranář a stále plní funkci služebního psa. Kromě toho je tento štíhlý, ale pěkně osvalený elegantní pes charakteristické černé barvy s hnědým pálením oblíbeným společníkem. Jeho inteligentní, vytrvalá a energická povaha potřebuje důsledný výcvik, kdo mu však svůj čas a pozornost věnuje, získá aktivního, spolehlivého, ale také velmi oddaného parťáka.

Přes svoji ostrost dobrman špatně snáší samotu a kotec pro něj není vhodný nejen kvůli jeho krátké srsti – k pobytu venku se nehodí ani svojí povahou. V boudě se bude cítit odstrčený a nešťastný, proto raději neuvažujte ani o zateplené variantě.

Mastif

Za domov tohoto velmi starého plemena se dnes považuje Velká Británie, ale je pravděpodobné, že kořeny těchto psích obrů sahají až do říše starověkých Féničanů. Dospělí psi mohou vážit i 100 kg, jedná se o jedno z největších a nejtěžších plemen na světě. Třebaže byli v minulosti využíváni pro zápasy s býky, medvědy, a dokonce lvy a stále jsou to vynikající hlídači, jsou to zároveň zvířata velmi milé a přátelské povahy, inteligentní a rozvážná.

Mastif není příliš náročný na pohyb, i když se projde velmi rád, zato je náročný na pánovu přítomnost. V hrudi tohoto giganta tluče věrné a citlivé srdce, které velmi strádá při odloučení od svého pána. Pokud tedy o pořízení mastifa uvažujete, počítejte s tím, že s tímto oddaným obrem budete sdílet jednu domácnost.