Ostříž lesní (Falco subbuteo)
Pokud máme to štěstí spatřit vzácného ostříže, bývá to jen mžik – jeho let je nesmírně rychlý. Navzdory druhovému jménu husté lesy neobývá, spíše krajinu s roztroušenou zelení. Je velký jako poštolka. Na zimu odlétá do jižní Afriky, protože svou oblíbenou kořist u nás v zimě nenajde, zato v teplých krajích se rojí termiti.
Potrava: Tento mimořádně rychlý a obratný letec je schopen ulovit i vlaštovku, jiřičku a dokonce rorýse. Raději však loví pomalejší ptáky, kteří mu neuniknou, a velmi hojně také létající hmyz, v oblibě má především vážky. Umí v letu shodit ptáka z větve, vykoupat se, ulovit netopýra při svitu měsíce.
Hnízdění: Ostříž si hnízda nestaví, vyhledává opuštěná hnízda po dalších dravcích nebo krkavcovitých ptácích. Samička do nich snese 2-4 vajíčka. Jako u většiny dravců je zahřívá a hlídá především ona, zatímco samec nosí potravu. Dospívající mláďata učí lovit i tak, že jim shora shazují kořist. Když ji ostřížci nechytí, rodiče ji stihnou sebrat, než dopadne na zem a pokus opakují.
ostříž lesní (Falco subbuteo)
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Štíhlý a rychlý sokol, dokonalý letec, je v celé Evropě kriticky ohrožený. Ubývá jeho kořisti, ptáků (ti ubývají kvůli nedostatku míst pro hnízdění a pesticidům, nikoli kvůli predátorům, kteří do cyklu přírody patřili vždy). Sokoli z mnoha míst vymizeli i kvůli sokolnictví - decimují je pytláci, kteří vybírají mláďata z hnízd pro obchod (hnízda je obvykle nutné tajit a střežit). Bezpečí našlo několik párů paradoxně ve městech, kde loví přemnožené holuby (jeden hnízdí i ve věži Týnského chrámu v Praze, také v Plzni byl sokolí pár úspěšně vysazen). Část našich sokolů na zimu táhne na západ Evropy, část, především ve městech, zůstává.
Potrava: Drobný sokol, jež má v rozpětí nejvýše metr, holuba bez potíží uloví. Ve střemhlavém letu dosahuje rychlosti přes 200 km v hodině. Kořist stazí na zem pařáty a klovnutím ji usmrtí. Málokterý pták mu unikne.
Hnízdění: Hnízdí nejraději ve vysokých skalách (nebo věžích) a pokud k dispozici nejsou, hledá opuštěná hnízda dravců či vran na vysokých stromech. Samička klade v březnu až 4 vajíčka, dospěje však jen část mláďat.
sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Poštolka obecná (Falco tinnunculus)
Poměrně hojnou poštolku můžeme spatřit nad poli, kde v třepotavém letu, hlavou proti větru, trpělivě vyhlíží hraboše. Volná krajina s loukami, poli a občasným stromem nebo remízkem byla vždy jejím domovem, ovšem v posledních letech našla útočiště i ve městech. Zatímco sokolí páry lze v celé republice spočítat na prstech, poštolčích bydlí jen v Praze několik stovek. Většina poštolek je stálých, část přelétavých.
Potrava: Loví především myši a hraboše. Ačkoli je sotva větší než hlub, dovede ulovit i jeho – soustředí se však především na mláďata. I z měst často zalétá na periferie, kde loví své oblíbené hlodavce.
Hnízdění: Hnízdí na stromech v opuštěných hnízdech vran či strak, i římsách vysokých budov a věžích. Dříve obývala i duté stromy a zabydlí se proto ráda v prostorné budce. V dubnu klade samička do ledabyle vystlaného hnízda nejvýše čtyři vajíčka. Zahřívá je a samec nosí potravu. Pokud jí nedovede ulovit dostatek pro oba, samička, jako u všech dravců, sezení přeruší – proto se nemohou přemnožit a svou kořist vyhubit.
poštolka obecná (Falco tinnunculus)
