Atlas ptáků: strakapoud velký, malý a prostřední

V lesích, v parcích i zahradách můžete potkat tři druhy strakapoudů – velkého, prostředního a malého. Liší se nejen velikostí. Další dva druhy, strakapoud jižní a bělohřbetý, jsou velmi vzácné, proto je nejspíš nepotkáte.

Řád: šplhavci (Piciformes), čeleď: datlovití (Picidae)

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Pestrý, až 23 cm dlouhý pták s rozpětím křídel téměř 40 cm je naším největším strakapoudem. Je poměrně hojný v lesích, parcích i zahradách s velkými stromy. Na jaře označuje své území hlasitým bubnováním do větví. Anebo do kovové tyče, když zjistí, jak pěkně zní. Může se dožít až 10 let. Je stálý a v zimě často přilétá na krmítko. Chutná mu lůj a slunečnice.

Potrava: Pod kůrou stromů dobývá larvy hmyzu. Šplhá přitom jako všichni strakapoudi s pomocí silných drápů, zapřený o tuhá ocasní pera. Pojídá i ořechy, semena, bobule dřevin.
Hnízdění: Ve vytesané dutině snáší samička v období od dubna do června 4–7 vajec.

Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius)

Je nejvýše 22 cm dlouhý, s rozpětím křídel 35 cm, nachází se mezi svým velkým a malým „bratrem“. Je vzácnější než strakapoud velký, vyžaduje staré, částečně již odumírající stromy, které se vyskytují především v přirozených lesích. U nás patří k ohroženým druhům, žije například v lužních lesích, ale spatřen byl i na území Prahy. Většinu času tráví vysoko v korunách stromů. Na jaře hlasitě bubnuje na větve. Může se dožít až 10 let.

Potrava: Na stromech hledá a z kůry vybírá hmyz, chytá mravence, pojídá semena stromů a někdy olizuje vytékající mízu.
Hnízdění: Hnízdo si vytesává v odumřelých větvích stromů, samička do něj mezi květnem a červencem snáší 4–7 vajíček.

Strakapoud malý (Dendrocopos minor)

Drobeček mezi strakapoudy, je jen 15 cm dlouhý, s rozpětím křídel do 27 cm. Jeho domovem jsou koruny listnatých stromů, ale spíše než po kmeni jako větší příbuzní šplhá po větvičkách. Jeho hlas i jarní bubnování je mnohem tišší než u ostatních strakapoudů. Na rozdíl od strakapouda velkého a prostředního nemá červenou skvrnu pod ocasem. Stejně jako oni má „odpruženou hlavu“, proto mu tesání nezpůsobí otřes mozku.

Potrava: Spíše než aby tesal do dřeva, hledá hmyz pod odchlipující se kůrou, v tlejícím dřevě, ale také na zemi a na bylinách. Nepohrdne mravenci ani semeny rostlin.
Hnízdění: V malé, vytesané dutině snáší samička mezi dubnem a červnem 4–6 vajíček.