Brkoslava severního (Bombycilla garrulus), nevšedního zimního návštěvníka, můžete spatřit opravdu jen v zimě, i když na tahu se mihne i na podzim nebo časně zjara. Byly zimy, kdy k nám zalétla hejna stovek i tisíců brkoslavů, jindy se ani neukázali. V posledních letech je ale pravděpodobnost spatřit tohoto severského fešáka stále vyšší. Na podzim a na jaře protahují téměř pravidelně, a pokud najdou potravu, rádi se zastaví na delší dobu.

Voskové peří

Pokud hejnka brkoslavů hodují na jeřabinách, v žádném případě je nemůžete přehlédnout či zaměnit s jiným druhem. Brkoslav je až 18 cm velký, nevšedně zbarvený a navíc hlučný. Jeho vysoký, zvonivý hlas se zvesela nese zimní krajinou. Šviháckou chocholku na hlavě může vztyčovat podle nálady. Za letu vám brkoslavové mohou připomínat hejno špačků, ti však v zimě naší krajinou nepoletují. Zdálky není zbarvení vzácných hostů tolik nápadné, zblízka však spatříte zářivě žlutý konec ocasu a políčka na křídlech. Tato neobvyklá znamení, která žádný jiný evropský pták nenosí, mu leckde dala i jméno. Angličané ho pojmenovali waxwing, tedy voskové křídlo, protože lesklá žluť je opravdu jako natřená voskem. A naše brkoslav je také výmluvné slovo, pozoruhodné stejně jako pták samotný.

Žrouti a rozsévači

Brkoslavy jako magnet přitahují nejen jeřabiny (zahradní sladkoplodé kultivary mu chutnají nejvíce), ale také jablka, šípky, plody hlohu, hlohyně, aronie, kaliny, jmelí a ochmetu, skalníku, svídy a dalších dřevin. Další z mnoha důvodů, proč na zahradě pěstovat jeřáby, jabloně a třeba také volně rostoucí živý plot z plododárných dřevin. Co kdyby ji tito parádníci navštívili? Potravy spotřebují kvůli svému nedokonalému trávení spoustu, proto musí létat krajinou křížem krážem a hledat stále nové zdroje. A přitom všude trousí a roznášejí semena rostlin, na jejichž plodech si už pochutnali. Přesně to bylo cílem dřevin, dostat své potomstvo co nejdál. Spokojenost je tedy na obou stranách.

Domů do tajgy

Na jaře nasycení brkoslavi odletí zpět do chladných jehličnatých či březových lesů severovýchodní Evropy, kde si v korunách stromů postaví hnízda z mechu a vystelou je sobí srstí. Mláďatům už nebudou nosit bobule, ale spousty komárů a dalších hmyzích jednohubek.