Korela chocholatá pochází z Austrálie a žije nomádským způsobem. V období sucha migruje po celém kontinentu za potravou. Po období dešťů, kdy se krajina zazelená a je dostatek potravy i pro mláďata, začínají korely hnízdit. Živí se semeny trav, plody keřů a stromů a zalétávají na prosná i obilná pole.

Korela potřebuje společnost

Korely žijí v přírodě v soudržných hejnech a v nerozlučných párech. Společnost je pro ně nezbytnou životní potřebou. Kdo chová jednu korelu, musí jí každý den věnovat mnoho času a pozornosti, partnera jí nahradit, aby nestrádala. Z tohoto hlediska je snadnější a vhodnější chovat skupinku korel v prostorné voliéře.

Jak by měla voliéra vypadat?

Voliéra může být zhotovená z dřevěné konstrukce potažené šestihranným nebo bodovaným pletivem s oky 10 až 16 mm velkými. Čím více prostoru korelám dopřejete, tím lépe. Už jeden pár by měl mít voliéru o minimální velikosti velké šatní skříně. Podlaha voliéry může být pro snadné čištění betonová nebo vysypaná říčním pískem či štěrkem.

Mezi další vybavení voliéry patří:

Proti predátorům (například sovám, kočkám, kunám či potkanům) papoušky ochrání dvojité pletivo umístěné 5 cm od sebe.

  • hnízdní budka s vletovým otvorem o velikosti 6-8 cm a výstelkou z měkkých hoblovaček
  • střecha kryjící 1/3 prostoru proti nepohodě
  • krmná chodba, aby při krmení a čištění papoušci nemohli ulétnout
  • bidla z ovocných stromů nebo z černého bezu.
  • napáječka s denně čistou vodou

Rodinný život korel

Přibližně dva týdny po páření, které je provázeno láskyplnými rituály, samičky snášejí obden vejce. Celkem nakladou pět až sedm vajec. Při jejich zahřívání se oba rodiče střídají. Mláďata se líhnou kolem dvacátého dne postupně obden, tak jak byla snášena vejce. Za pětadvacet dní po vylíhnutí opouštějí budku a rodiče je ještě dokrmují. Korely u chovatelů zahnízdí i třikrát v roce; pokud žijí v temperovaných voliérách, mohou hnízdit i v zimním období.

Otužilí papoušci

V evropských klimatických podmínkách korely nepotřebují vytápěné voliéry, mrazy vydrží bez úhony. Mají delší peří než jihoameričtí papoušci a při sezení na větvi jim peří zakryje prsty u nohou, které tak neomrznou. V zimě ale samozřejmě potřebují dostatečně velký prostor krytý před deštěm, sněhem a větrem. V létě by část voliéry měla být osluněná, ale papoušci by měli mít možnost se schovat i ve stínu.

Zdravý jídelníček

  • Základním krmivem pro korely je směs suchých a naklíčených zrnin, například prosa, ovsa, lesknice, slunečnice nebo pšenice. V zooobchodech lze nakoupit již namíchanou směs zrnin pro střední papoušky (některé směsi obsahují i granule pro papoušky).
  • Před hnízděním a při vyklubání mláďat je vhodné podávat vaječnou směs, živočišné bílkoviny (například tvrdý tvaroh), dále nabobtnalá a naklíčená semena.
  • Do vody je vhodné přidávat minerální a vitaminové preparáty, například Promotor L, Supervit D, Kalcium, Kombinal a v práškové formě třeba Vitamix a Roboran.
  • O ovoce korely příliš nestojí. Ze zeleného krmení je potěší pampeliška, jitrocel a ostatní nejedovaté plevelné rostliny (v zimě například čínské zelí).

Korely bílé i černé

Přírodní zbarvení korel je šedé. Sameček má čelo, chocholku, přední část temene, lícní skvrny a hrdlo jasně žluté, příušní oblast červenou až oranžovou. Samička má vybarvení tmavší, pouze skvrna v příušní oblasti je bledší. Chovají se i korely čistě bílé, lutino, albino, perlové, skořicové, černé a bělohlavé. Tato zbarvení vznikla náhodně i šlechtěním.