Ideální bydliště datla černého? Les s dostatkem velkých stromů

„Datel je lesní pták, se kterým se můžeme setkávat stále častěji. Jako řada dalších druhů, i on si zvyká na blízkost lidí a můžeme jej zahlédnout i ve velkých městských parcích – pokud v nich ponecháme staré velké stromy,“ říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO).

Datel černý (Dryocopus martius) je přes svou velikost — měří skoro půl metru — poměrně nenápadný pták. Jejich nezaměnitelnou černou siluetu s červenou čepičkou a slonovinově světlým zobákem zahlédneme nejspíše v letu, anebo se prozradí svým typickým hlasitým voláním. Typ lesa příliš nerozhoduje, datly nacházíme v nížinných listnatých lesích i v porostech smrku. Podmínkou je jen dostatečný věk porostu s dostatkem velkých stromů, které poskytují jednak potravu, jednak prostor k dlabání hnízdních dutin.

Datel není přelétavý

Datly bychom mohli uvádět jako příklad ptačí věrnosti. Mláďata se příliš daleko nestěhují, a jakmile se jednou vytvoří pár, žije a hnízdí spolu po řadu let, často i opakovaně ve stejné dutině. Dožívají se přitom úctyhodného věku až přes 25 let.

Zajímavostí je přizpůsobení datlů jejich hlavní potravě, kterou tvoří nejrůznější hmyz žijící ve dřevě, především ale mravenci. Aby se za nimi dostali i do nejužších chodbiček hluboko uprostřed kmenů, mají nejen vyztužený zobák zakončený na konci svisle seříznutý jako dláto, ale i jazyk dvakrát delší než je zobák a zvláštní aparát, který umožňuje vypláznout jazyk daleko dopředu. Ve spojení s lepivými slinami a harpunovitými háčky na špičce jazyka jde o dokonalý lovecký nástroj.

Datlův sen: odumírající a mrtvé dřevo

„Datel, i jeho příbuzní strakapoudi, potřebují k životu staré, odumírající a mrtvé dřevo,“ vysvětluje Zdeněk Vermouzek. „Měli bychom se snažit, aby ho byl dostatek nejen v lesích, ale i v městských parcích nebo v zahradách. Návštěva datla či strakapouda nám totiž napoví, že takový suchý strom skutečně žije. Je rájem mnoha druhů hub a nejrůznějších brouků, mravenců a jiných bezobratlých, kteří tvoří prostřený stůl pro datly, strakapoudy, žluny, brhlíky, šoupálky a další druhy ptáků.

Zahlédli jste datla? Dejte vědět ornitologům

Ornitologové by rádi, aby se lidé zapojili do mapování datlů. „Na závěr chceme vyhodnotit, kde všude se datli vyskytují a jaké typy prostředí jsou schopni osídlit. Velice zajímavou otázkou je, zda se biotopové preference datlů v poslední době opravdu proměnily, zda se například objevují ve větší blízkosti lidských sídel,“ říká Zdeněk Vermouzek.

Za datly se můžete do lesa vydat kdykoli v průběhu roku. Ale na jaře (od února do května) máte největší šanci se s nimi setkat, protože v tomto období bývají nejnápadnější. Obhajují teritorium, honí se se svými soky, tesají dutiny a hledají partnery pro hnízdění.

Uvidíte-li v přírodě datla, zaznamenejte svá pozorování do Faunistické databáze ČSO avif.birds.cz. Znáte-li ptáky dobře, zadávejte kompletní seznamy, ze kterých se dozvíme i to, že jste na lokalitě byli, ale datla jste neviděli. Díky společně nashromážděním údajům pak budou ornitologové moci odpovědět na otázky, jaký druh lesa datel upřednostňuje, jaká nejmenší musí být souvislá plocha lesa, aby datlovi ještě stačila nebo zda se přibližuje k lidským sídlům.

Fotografování ptáků je víc než obtížné

K pořízení atraktivních snímků volně žijících ptáků je potřeba množství znalostí a dovedností nejen fotografických, ale také přírodovědných. Navíc ne při každé výpravě se podaří vyfotit to, po čem autor touží. Někdy je za takovým snímkem i kus štěstí, jindy trpělivost fotografa, dlouhé hodiny maskovaného, aby ptáky nerušil. Nelehkým oříškem při focení datlů je i skutečnost, že hnízda mívají obvykle ve výšce několika metrů.

Popisky se zobrazí při najetí kurzorem na snímek. Protože o datlech mnohé prozrazují, přidáváme je ještě takto v pořadí, jak jsou fotografie umístěny v článku:

  1. Datli, stejně jako ostatní naši šplhavci kromě krutihlava, u nás zůstávají na zimu a musejí upravit svůj jídelníček. Živí se převážně zemními mravenci, což ztěžuje silná sněhová pokrývka. Foto: Martin Pelánek (phototrip.cz)
  2. Datel černý potřebuje lesní porosty se staršími stromy, ve kterých může tesat dutiny, a s mrtvým dřevem, napadeným houbami a dřevokazným hmyzem, který je jeho potravou. Foto: Zdeněk Tyller
  3. Pohlaví datlů černých rozeznáme už od chvíle, kdy jim začne růst peří. Nahoře je samice, která má červenou čepičku pouze na temeni, dole sameček, jehož čepička pokrývá celý vrch hlavy včetně čela. Tato třítýdenní mláďata jsou připravena opustit dutinu. Foto: Archiv DES OP Plzeň.
  4. Datlí mláďata vylézají od stáří zhruba tří týdnů po stěnách dutiny k vletovému otvoru a rodiče, kteří se v krmení střídají, je mohou krmit zvenku. Foto: Ondřej Prosický (naturephoto.cz)
  5. Datel černý hledá svou nejčastější potravu – dřevokazné mravence a brouky – pod kůrou živých stromů i v padlých kmenech. Silným zobákem tesá do dřeva otvory o rozměrech až 50 x 20 cm a zanechává pod nimi hromádku velkých třísek, dlouhých až 10 cm. Foto: Dušan Vainer (dusanovo.cz)
  6. Datel černý je náš největší zástupce šplhavců. K životu na stromech je dokonale přizpůsoben, šplhá pomocí silných svalů a robustních běháků, váhu rozkládá na zygodaktylní noze se dvěma prsty vpředu a dvěma vzadu a opírá se o tuhá ocasní pera. Dlouhý zpevněný zobák je na konci dlátovitě seříznut a je dokonalým nástrojem k tesání do dřeva. Foto: Martin Mecnarowski (photomecan.eu)
  7. Asi tři týdny stará mláďata vyhlížejí rodiče s potravou z neobvyklé dutiny se dvěma otvory. Bývá na vysokém stromě na holé části kmene bez větví, kde je chráněna před predátory. Foto: Dušan Vainer
  8. Datli černí se kroužkují převážně jako mláďata ve stáří dvou až tří týdnů. Celkem u nás bylo označeno více než 1700 datlů, nejstarší byl kontrolován šest let po nasazení kroužku. Výsledky kroužkování potvrdily, že dospělí datli zůstávají věrní svému hnízdišti a mláďata se usazují v okruhu do 20 km od hnízdiště. Foto: Zdeněk Tyller
  9. Datli černí snášejí 3–4 bílá vejce na dno až 60 cm hluboké dutiny, kde jsou dobře schovaná před predátory, a nepotřebují proto krycí zbarvení. Foto: Zdeněk Tyller
  10. Asi týdenní mláďata datla černého sedí na dně dutiny bez výstelky, je na několika třískách a na sedacích polštářích, které se jim tvoří na spodu běháků. Ještě nevidí, ale už jim začíná růst peří. Foto: Zdeněk Tyller

Připraveno na základě podkladů České společnosti ornitologické (ČSO). Pokud se chcete o datlovi černém dozvědět více, pak se začtěte do zvláštního vydání časopisu Ptačí svět: http://bigfiles.birdlife.cz/PS_2017-01.pdf