Díky tomu, že si kuře ve vejci při růstu odebíralo ze skořápky vápník, je tvrdý obal vajíčka o trochu tenčí. Jenže i tak je pro malé ptáče velký výkon skořápku prorazit. Jak to dokáže?

Vaječný zub a svalnatý krk

Chvíli před vylíhnutím kuřeti na zobáčku naroste tvrdý výrůstek zvaný vaječný zub a na krku mu zesílí speciální sval. Ptáče do skořápky postupně ťuká a po každém úderu se pootočí. Nakonec vyklove kolečko, které odpadne jako víčko od konzervy. A kuře se otvorem vysouká na svět. Chvíli je celé mokré a pomačkané, ale brzy oschne a může hnedle běhat. Tak je tomu u ptáků nekrmivých, kam patří i naše domácí drůbež - rodiče mohou své mladé ihned vodit a jen jim ukazovat, co mají sezobnout. U sýkorek, kosů, vlaštovek a dalších pěvců hnízdících na našich zahradách je tomu jinak – z maličkých vajíček se rodí slepá holátka, kterým musí rodiče potravu nosit do hnízd.

Před vylíhnutím se ptáče ze skořápky ozývá a rozmlouvá s matkou i se sourozenci. Zvláště u nekrmivých druhů je výhodné, když se ptáčata vylíhnou najednou. Za pár dní poté, co se vyklubou na svět, vaječný zub odpadne.

Jak se žije uvnitř vejce?

Skořápka vejce je hladká a chrání ji tenká vrstva vosku. Ale kdybychom si ji prohlédli pod mikroskopem, uvidíme kolmé vápenité krystaly. Mezi nimi se nachází systému kanálků, kterými k ptačímu zárodku proudí vzduch. Pod skořápkou leží papírové blanky, které se na širším konci vejce rozestupují a tvoří vzduchový polštářek. A dále žloutek chrání tekuté i hustší vrstvy bílku. Žloutek sám je opatřen poutky, která ho udržují ve správné poloze, i když sedící kvočna vajíčka pečlivě otáčí (u dnešních kuřat je to většinou umělá líheň, která je „vysedí“). Jak se zárodek zvětšuje, žloutek se zmenšuje - budoucí ptáče z něj krevními vlásečnicemi čerpá živiny. Zárodečné obaly schraňují odpadní látky, ale hlavně zprostředkovávají dýchání zárodku do doby, než začne používat vlastní plíce.

Málo kuřat vyrůstá s matkou kvočnou, a zrovna tak málo z nich čeká pěkný život. Kdo mohl pozorovat slepice, které si užívají výběhu, hrabání v zemi, šmejdění po housenkách, popelení na sluníčku a bohatého společenského života, ví, že „obohacené klece“ by si dobrovolně nevybraly. Naštěstí si můžeme vybrat my – a nejen o Velikonocích si pochutnat na dobrých vajíčkách domácích, z bio chovu, nebo alespoň z chovu na podestýlce.